Plk. Filip patřil a patří k významným osobnostem Vojenské zeměpisné služby, což je spojeno s jeho úzkým životním spojení s touto armádní složkou.
Při rozhovorech na své vojenské začátky vzpomíná rád na ŽTU v Bratislavě.
Jak se tam takříkajíc „vyučil geodetickému řemeslu“, kde
geodézii přednášel kpt. Slanina, který
vtisknul svým žákům základní geodetické postuláty, kterými se potom důsledně
řídili ve své geodetické praxi.
Rovněž
rád vzpomíná na další svoji práci ve službě,
jako byla účast v týmu odborníků řešící úkoly automatizace v
kartografii
V rámci
tohoto týmu byly formulovány zásady a principy automatizované tvorby map na tehdejší technické základně (počítač ADT 4100
s magnetopáskovými i diskovými jednotkami a zařízeními pro digitalizaci a
výstup – DIGIGRAF a DIGIPOS) a byly navrženy a ověřeny možnosti automatizované
tvorby map různých měřítek. Současně byly získány provozní
zkušenosti a vznikly kvalifikované výzkumné i pracovní týmy, což ve svém
souhrnu představovalo zásadní přínos pro budoucí rozvoj databankových
technologií automatizovaného zpracování kartografických a geografických
informací. Bylo dosaženo i dílčích konkrétních
výstupů, např. tvorba geodetického základu
mapy, ryté a slupované kartografické originály nadstavby řady speciálních map
apod.
Na
tvorbu databáze DMÚ 25 a její aplikace s využitím technologií ESRI, kde měl též nemalou zásluhu
Za tento počin byla Topografické službě Armády České
republiky udělena v roce 1998 výroční cena firmy ESRI. Cenu převzal v americkém San Diegu
spolu s náčelníkem služby i plk. Filip.
Ze své vlastní zkušenosti vím, jak výrazná byla i jeho
schopnost formulovat myšlenky, což bylo znát v jeho vystoupeních, které si vždy
sám připravoval. Nebo v několika
článcích o VTOPÚ ve Vojenském topografickém obzoru i jiných periodikách.
Podílel se na zpracování Výročních zpráv VTOPÚ.
Nelze
přitom s úsměvem nevzpomenout, že při schvalování konceptů a podkladů a
při zápisech do kontrolních knih téměř výhradně používal zelenou fixu, což někdy
nelibě nesli vyšší kontrolní materiální orgány, které si zelenou barvu
„přisvojovaly“.
Plk. Filip celkem odpracoval ve prospěch služby
39 roků a 7 měsíců.
I v důchodu se zajímá o dění ve službě, aktivně vystupuje na akcích služby či Úřadu a tím i dále předává své znalosti a zkušenosti nastupující
generaci vojenských geografů.
V osobním životě se musel vyrovnat s předčasným skonem
manželky, ve které měl vždy velkou oporu.
Rád
pracuje na své zahrádce, je činný i jako člen základní
i územní organizace zahrádkářů a své zkušenosti využívá i ve výboru
společenství vlastníků bytů. V současnosti fotograficky
dokumentuje důležité okamžiky svého života a zajímá se i vytvoření jednoduchého
rodinného rodokmenu.
Jubilantovi
z celého srdce blahopřejeme k jeho krásnému životnímu výročí a do
dalších let mu přejeme dobré zdraví a pohodu. Současně
děkujeme za vše, co pro rozvoj a dobré jméno vojenského zeměměřictví vykonal.
Na závěr svého
příspěvku si dovolím citovat z vystoupení plk.
Filipa na slavnostním shromáždění k 60. výročí vojenského zeměměřictví a mapové tvorby
v Dobrušce, které se uskutečnilo dne 13. 9. 2011 ve Společenském centru –
Kino 70.
„Bylo mi
ctí, že jsem mohl být příslušníkem armády a potažmo vojenské geografické služby
a spolupracovat s obdivuhodnými a pracovitými lidmi. Vždy
jsem věřil v životaschopnost a soudržnost služby. Osobně považuji
vojenskou geografii za jakési armádní , rodinné stříbro, ne-li dokonce zlato‘a přál bych si,
i Vám všem, aby se k ní velení služby a armády tak stavělo. Je třeba ji denně nejen udržovat,
ale zejména trvale používat a nenechat ji někde v pozadí šednout a
ztrácet glanc“.
Těmito slovy se plk. Filip vyznává ze svého vztahu ke své celoživotní profesi, ke
službě i jejím příslušníkům.
17. 5. 2013 plk. v.v. Ing Karel Vítek