Plukovník Ing. Karel Havlín

Narodil se 15. července 1929 v Bystrci u Brna, kde prožil své dětství i mládí.

Po absolvování reálného gymnázia v roce 1949 zahájil vysokoškolské studium na Vysoké škole technické Dr. E. Beneše v Brně, oboru zeměměřický inženýr. Po ukončení činnosti této školy v roce 1951 přešel na Vojenskou technickou akademii v Brně, obor zeměměřičský inženýr.

Po ukončení studia v roce 1954 nastoupil do Vojenského topografického ústavu v Dobrušce a v dalším roce byl převelen do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, kde působil až do svého penzionování v roce 1989.

Byl uznávaným odborníkem zejména v oblasti kartoreprodukce a to nejen v rámci Topografické služby ale i mezi odborníky v tehdejším Československu.

Jeho iniciativní přístupy založené na odborných znalostech se odrážely v zavádění technologických novinek v kartografii a kartopolygrafii, což vyneslo Vojenský zeměpisný ústav na vysokou odbornou a technologickou úroveň . Přispíval k tomu i jeho příznačný povahový rys, kterým byla snaha zvládnout všechny novinky v oboru a schopnost jejich realizace v praxi.

Zejména zavedení fotosazby, automatizace horké sazby, zavedení moderních umělohmotných podložek a dalších moderních materiálů do celého procesu výroby map od kartolitografie přes fotoreprodukci až do montáže. Měl nepopiratelnou zásluhu na úspěšném zavedení technologie rytí v litografii a v kartografické kresbě.

I v oblasti ofsetového tisku prosadil celou řadu technologických a technických novinek. Patřilo k nim zavedení hliníkových tiskových desek, později s eloxovaným povrchem, průmyslově ovrstvených, systému nuceného lícování, sítotisku i modernizace knihařských technologických postupů.

Vedle prosazení technologie čtyřbarvotisku byl iniciátorem využívání vícebarvového tisku v technologiích tisku historických map ,speciálních map a ortofotomap. Aplikacemi těchto technologií se zasloužil i o vysokou úroveň Československého vojenského atlasu (1965).

Vedle jeho odborných znalostí je nutné ocenit i jeho organizační a velitelské schopnosti.

Své znalosti a zkušenosti plně využil i ve funkci zástupce náčelníka ústavu, hlavního inženýra, kterou zastával od roku 1981 až do odchodu do penze v roce 1989.

Pozitivem byl i jeho přístup k mladším podřízeným náčelníkům. Předávání zkušeností v běžné praxi i náročnost na jejich řídící práci byla výchovou nejúčinnější.

Během svého třiceti sedmiletého působení ve VZÚ se zasloužil o kvalitativní růst ústavu i produktů vojenské topografické služby.

Plk. Karel Havlín byl člověkem s vysokým kulturním rozhledem a bohatými všeobecnými znalostmi, které ochotně předával jiným a kterými dovedl upoutat posluchače.

Zemřel náhle 20. srpna 2012.