Major Anton Miklošík

Narodil se 12. 1. 1912 v Šintavě (Slovenská republika, okres Galanta) jako syn malorolníka; měl jedenáct sourozenců. Jeho otec, jako invalida po zranění v 1. světové válce, provozoval v letech 1919 - 1940 hostinskou živnost. Obecnou školu navštěvoval v Šintavě, Státní měšťanskou chlapeckou školu v Seredi.

Po ukončení povinné školní docházky absolvoval v letech 1928 - 1932 Státní školu broušení a rytí drahokamů v Turnově. Po ukončení této odborné školy měl pracovní nabídku do Holandska. Vzhledem k zhoršující se mezinárodní situaci však tuto nabídku nevyužil a zůstal až do nástupu do vojenské základní služby nezaměstnaným.

Vojenskou základní službu a poddůstojnickou školu absolvoval v letech 1934 – 1935 jako spojař, nejdříve v Nitře, později byl přeložen do Štúrova (tenkrát Parkánu). Ke konci vojenské základní služby byl zde prováděn nábor do Vojenského zeměpisného ústavu Praha, do kterého se přihlásil. Po náročných talentových zkouškách z kartografické kresby byl v roce 1936 do VZÚ přijat v hodnosti délesloužícího četaře.

Ve VZÚ Praha se podílel na aktualizaci státního mapového díla, nejdříve jako kartograf, později – vzhledem k dřívější odborné přípravě – jako mědirytec. V této odborné činnosti pokračoval až do rozbití Československa nacistickým Německem v březnu 1939, vznikem Protektorátu Čechy a Morava a vazalské Slovenské republiky. V důsledku toho byl spolu s ostatními příslušníky slovenské národnosti odeslán na Slovensko.

V září 1939 přešel k Topografické skupině vytvořené při Sborovém velitelství v Banské Bystrici. Po ročním působení byl spolu s ostatními příslušníky skupiny převelen do Bratislavy – Dunajských kasáren, kde vznikl 1. 10. 1940 VZÚ Bratislava. Zde jako kartograf pracoval na různých tematických mapách pro armádu, ale i pro veřejnost, zejména školství. Spolu s B. Ďurčíkem zpracovali pro školy nástěnnou mapu Slovenska. Jako expert se podílel rovněž na zpracování reliéfní mapy Slovenska a zúčastnil se též její úspěšné prezentace na mezinárodní výstavě ve Stuttgartu. Tato aktivita patrně přispěla ke zvýšenému zájmu o tvorbu reliéfních map na Slovensku, kterou v pozdějších letech úspěšně rozvinul VKÚ Harmanec. Později působil jako vedoucí detašovaného archivu v Ružomberku.

Po válce byl odeslán zpět do VZÚ Praha. Zde v hodnosti rotmistra zpočátku pracoval jako mědirytec na opravách tiskových desek. Po útlumu prací na měděných deskách se věnoval karto-litografickým technologiím. V roce 1948 přivedl do VZÚ jako eléva též svého mladšího bratra Františka. Po absolvování důstojnických zkoušek byl povýšen na poručíka. V roce 1949 byl s první skupinou příslušníků ústavu odeslán na odloučené pracoviště v Harmanci, kde bylo zahájeno budování karto-reprodukčního pracoviště a tiskárny. V dalších letech se zde podílel na karto-litografickém zpracování Prozatímního vydání topografických map a veškeré další kartografické produkce VKÚ Harmanec, včetně Československého vojenského atlasu (1965) a Vojenského zeměpisného atlasu (1975). V roce 1966 absolvoval Zdokonalovací kurz při ženijně-technickém učilišti v Litoměřicích.

Ve VKÚ Harmanec působil až do odchodu do důchodu v roce 1969. Převážně pracoval jako litograf a později byl vedoucím karto-litografického oddělení. V závěru aktivní činnosti dosáhl hodnosti majora. Krátce po ukončení aktivní činnosti se přestěhoval do Bratislavy, kde strávil zbytek života jako náruživý zahrádkář.

Tamtéž zemřel v listopadu 1996.