100 let vojenské zeměpisné služby

Právě v těchto dnech uběhlo sto let od okamžiku, kdy se splnily sny generací našich předků, kteří usilovali o vytvoření vlastního státu – státu Čechů a Slováků. Tento akt, který byl završen dnem 28. října 1918, byl mj. startujícím impulsem pro celou řadu návazných opatření, která musela být přijata pro konstituování nového státu, jeho institucí a orgánů státní správy.

Jedním z prvních, a v kontextu právě skončené hrůzné první světové války i pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších, byl resort ministerstva obrany, který měl okamžitě po vzniku státu garantovat jeho bezpečnost a obranyschopnost v rámci nového uspořádání ve střední Evropě.

A proto také není zajisté náhodou, že jednou z prvních složek resortu obrany, která byla zřízena v podstatě už v prvním měsíci existence samostatného Československa – 27. listopadu 1918 –, byla vojenská zeměpisná služba. Následně byl v roce 1919 zřízen Vojenský zeměpisný ústav. Jednotlivé odbory ústavu byly umístěny nejprve v různých objektech v Praze. Od roku 1925 byly všechny součástí ústavu umístěny do nově vybudované budovy v Praze 6.

V tomto období se vojenská zeměpisná služba významným způsobem zapsala do historie naší země. Vojenští geografové se přípravou mapových podkladů podíleli a osobně se i zúčastnili jednání na mírové konferenci v Paříži k novému uspořádání v Evropě a posléze byli zapojeni i do prací při vytyčování státní hranice.

Hlavní odborné úkoly plněné v průběhu 20. let zahrnovaly zejména zpracování mapových podkladů pro zajištění obrany státu, definování geodetických základů a kartografických zobrazení apod. Jako příklad stojí zmínit provedení přesné nivelace a spolupráci na zpracování výškopisného plánu Velké Prahy, provedení triangulace na Moravě a Podkarpatské Rusi (toto v souvislosti s projektem prodloužení Struveho geodetického oblouku), provedení reambulace map III. vojenského mapování,…

Ve třicátých letech minulého století, v souvislosti s nástupem Hitlera v Německu k moci a vzrůstajícím rizikem dalšího válečného konfliktu ve střední Evropě, se i vojenská zeměpisná služba zabývala přípravou na možné ohrožení státu. Vedle přijetí řady interních organizačních opatření připravovala celou škálu kartografických podkladů pro potřeby vojsk zabezpečujících obranu státu. Mimo jiné se podílela i na zajištění výstavby pohraničních opevnění. V oblasti mapování dochází k dalšímu rozvoji fotogrammetrických metod. V roce 1937 služba získala na světové výstavě v Paříži ocenění za reprografické zpracování Atlasu republiky Československé.

V roce 1938 po mnichovském diktátu a demobilizaci armády byla veškerá činnost služby přerušena. V roce 1939 po okupaci nacistickým Německem a vyhlášení protektorátu Čechy a Morava byl Vojenský zeměpisný ústav podřízen Ministerstvu vnitra a vojenští geografové byli jako civilní zaměstnanci začleněni do tehdejších protektorátních zeměměřických orgánů, v rámci nichž plnili měřické a kartografické úkoly pro správní orgány protektorátu.

Již od roku 1938 se příslušníci služby začali zapojovat do odbojového hnutí. Ve Vojenském zeměpisném ústavu byly pořizovány a ukrývány duplikáty kartografických a geodetických podkladů a měřické přístroje, aby se nedostaly do rukou okupantům. Po prozrazení této aktivity byla řada příslušníků služby pronásledována, donucena odejít do ilegality či zahraničního odboje, a v některých případech zatčena, krutě mučena a popravena. Pamětní deska v budově bývalého Vojenského zeměpisného ústavu připomíná jména příslušníků služby, kteří v tomto období položili své životy za osvobození vlasti.

Jedním z nejvýznamnějších z nich byl generál Josef Churavý, který organizoval ukrývání kartografických podkladů a posléze působil v odbojových organizacích. Za tuto činnost byl po zatčení a krutých výsleších v červnu 1942 popraven.

Při příležitosti 95. výročí vzniku služby byl v roce 2013 Vojenskému geografickému a hydrometeorologickému úřadu prezidentem republiky propůjčen čestný název „generála Josefa Churavého“. K uctění památky generála Churavého byl v letošním roce v areálu Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce odhalen památník.

Po skončení druhé světové války byla činnost vojenské zeměpisné služby v podstatě okamžitě obnovena. Na poválečný vývoj služby mělo zásadní dopad zobecnění poznatků a zkušeností z druhé světové války, následné začlenění republiky do tzv. bloku východoevropských států, účast země v alianci Varšavská smlouva a politicko-vojenský vliv Sovětského svazu, který trval až do konce roku 1989.

Nosným úkolem tohoto období bylo zabezpečení požadavků topograficko-geodetického zabezpečení bojové činnosti vojsk vyplývajících z tehdejšího bipolárního rozdělení světa a dlouhotrvající tzv. studené války. Služba se účastnila řady vojenských cvičení, a v neposlední řadě se zabývala vývojem mobilních prostředků, s jejichž využitím mohla poskytovat podporu vojenským jednotkám přímo v místech  operačního nasazení.

Nové úkoly si vyžádaly vznik nových útvarů a zařízení služby. Vedle Vojenského zeměpisného ústavu Praha byly zřízeny další dva ústavy – Vojenský topografický ústav Dobruška a Vojenský kartografický ústav Banská Bystrica, posléze Harmanec. Na brněnské Vojenské technické akademii byla také zřízena katedra geodézie a kartografie. Pro plnění úkolů topograficko-geodetického zabezpečení služba zřizovala vojskové odřady

V rámci poválečné unifikace československé vojenské geografie se zeměmi východního bloku byly zavedeny standardizované geodetické referenční systémy – S-52, S-42 a S42/83. V oblasti geodetické měřické techniky byly postupně zaváděny rádiové, elektrooptické a laserové dálkoměry, gyroteodolity a prostředky družicové geodézie. Od sedmdesátých let služba začala aktivně provádět seismický monitoring zaměřený na detekci jaderných výbuchů.

I v oblasti mapové tvorby došlo k přechodu na standardy Varšavské smlouvy. Zásadním přínosem tohoto období, ze kterého těžíme až do dnešních dnů, bylo na počátku padesátých let provedení komplexního celorepublikového mapování republiky v měřítku 1 : 25 000. Bylo to od vzniku republiky a jejích zeměměřických orgánů první ucelené mapování území státu. Výsledky tohoto mapování – původní topografické mapy měřítka 1 : 25 000 a z nich odvozené mapy – byly využívány nejen pro účely vojenské, ale i pro účely národního hospodářství. Základní metodou mapování se stala univerzální fotogrammetrická metoda a od počátku 80. let byly do užívání postupně zaváděny první prostředky digitální kartografie a informační systémy.

Vnitropolitické změny, ke kterým došlo v Československu po listopadu 1989, měly na další činnost služby zásadní vliv. Byla zrušena opatření k topograficko-geodetickému zabezpečení útočné činnosti naší armády a zájmový prostor byl orientován primárně na vlastní území a příhraniční pásmo, sekundárně na zahraniční krizové oblasti, v nichž působila naše armáda.

Zcela nové úkoly přinesl vstup republiky do NATO v roce 1999, který nastavil úplně nové principy mezinárodní spolupráce v oblasti vojenské geografie. Postupně byly ve všech odborných oblastech modernizovány technické prostředky a technologické vybavení a v souladu politicko-vojenskou orientací země byla přehodnocena struktura a obsah plněných úkolů. Na území republiky byl definován světový geodetický systém standardizovaný v rámci NATO známý pod zkratkou WGS84 a kompletně byly přepracovány geografické produkty podle standardů NATO.

V rámci reorganizací armády postupně docházelo ke snižování počtů vojenských geografů a redukci jejich teritoriálních pracovišť. V roce 2003 byly zrušeny Vojenský zeměpisný ústav Praha a Vojenský topografický ústav Dobruška a místo nich se garantem vojenské geografie v české armádě stal Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř) s rozhodující odbornou částí a velitelstvím v Dobrušce.

Vedle standardního geografického zabezpečení státního území se produkce služby rozrostla o geografické produkty a informace určené pro zabezpečení expedičních úkolových uskupení české armády vysílaných do mírových, humanitárních a vojenských operací mimo území republiky. Geografická podpora těchto kontingentů je prvořadým úkolem vojenských geografů, a to nejen v místě operačního nasazení, ale také v rámci přípravy jednotlivých kontingentů na výjezd do zahraničí. Nově se vojenští geografové zapojovali do mezinárodních geografických pracovních skupin NATO s cílem zpracování celosvětových modelů území, výškopisných modelů apod.

Důležitou součástí života vojenských geografů je působení v multinárodních humanitárních a mírových zahraničních operacích v rámci kontingentů české armády v mezinárodních sestavách koaličních vojsk. S problematikou přímé geografické podpory úzce souvisí i vývoj nové generace mobilních prostředků geografického zabezpečení. S jednou z těchto souprav – vojákům známou pod zkratkou SOUMOP – vojenští geografové v letech 2008–2013 poskytovali podporu Provinčnímu rekonstrukčnímu týmu České republiky, který působil v afghánské provincii Lógar.

Služba provádí geodetické práce, fotogrammetrické vyhodnocení území, zabezpečuje uživatele globálních navigačních družicových systémů, provádí vojenskogeografickou a topografickou přípravu a odpovídá za polygrafické zabezpečení rezortu MO. Další významnou aktivitou je podpora ozbrojených sil a orgánů IZS v období živelních pohrom (např. výstavba tzv. mostních provizorií).

Geografická služba se připomínky stého výročí svého vzniku zhostila celou řadou akcí.

Jednou z nich byla výstava uskutečněná v dobrušském kině pod názvem Historie vojenského mapování a leteckého měřického snímkování na území českých zemí. Jednalo se panelovou prezentaci průřezu mapovou tvorbou doplněnou historickými leteckými snímky.

Další aktivitou, která si zajisté zaslouží pozornost široké odborné, ale i laické veřejnosti, je vybudování muzejní expozice „Vojenská geografie“. Expozice byla vybudována ve spolupráci města Dobrušky, geografické služby a Vojenského historického ústavu Praha a je stálou expozici Vlastivědného muzea v Dobrušce.

Výstavba expozice od přípravy základního konceptu, přes sestavení scénáře až po vlastní realizaci trvala tři roky. Expozice je umístěna do prvního patra historického objektu tzv. Rýdlovy vily nedaleko domku dobrušského rodáka a národního buditele Františka Vladislava Heka (známého z Jiráskova románu F. L. Věk). Expozice byla slavnostně otevřena v květnu 2018 v rámci oslav 100. výročí geografické služby.

Primárním posláním expozice je představit vojenskou geografii jako disciplínu, která je nedílnou součástí vojenství, zejména potom její vývoj v období od vzniku samostatného Československa do počátku našeho století. Tato problematika je prezentována ve třech tematicky zaměřených částech expozice pojmenovaných Měřické práce, Mapová tvorba a Zabezpečení vojsk. Část expozice je věnována významným vojenským osobnostem protifašistického odboje spojených s vojenskou zeměpisnou službou a Dobruškou, čemuž jsou věnovány části expozice Josef Churavý a Josef Petřík / Bohuslav Kašpar.

Nedílnou součástí expozice je systém informačního zabezpečení, který poskytuje návštěvníkům informace o prezentované problematice. Na informačních panelech se návštěvníci mohou seznámit se s vývojem našeho oboru a ukázkami širokého sortimentu produktů, které kdy byly pro potřeby geografického zabezpečení obrany státu zpracovávány. Další informace poskytuje informační systém expozice a další prezentační materiály.

Ing. Karel Vykoukal