60 LET OD NÁSTUPU ELEVU DO VZU PRAHA

Na základě talentových zkoušek bylo vybráno ze dvou stovek uchazečů z celého Československa čtyřicet pět hochů, kteří dne 1. září 1949 nastoupili do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, aby se v něm vyučili kartografy, litografy, fotogrammetry a reprodukčními techniky a věnovali se potom, jako vojáci z povolání - praporčíci tvorbě topografických a speciálních vojenských map.

Bylo to v roce, kdy Vojenský zeměpisný ústav slavil 30. výročí svého vzniku a na této významné události již učinkoval pěvecký kroužek vojenských učňů. Bylo to první vystoupení narychlo utvořeného pěveckého tělesa a trémou se nám třásla kolena před takovými funkcionáři, jako byl náčelník Vojenského zeměpisného ústavu plukovník Blahák a jeho zástupci. Uvědomte si, že jsme se tenkrát strachy třásli před svými, jen o rok staršími instruktory a desátníky.

Byly čtyři roky po II. Světové válce, nejničivější válce v historii lidstva a naše země začala obnovovat průmysl a zemědělství. Všeho byl velký nedostatek. Proto jsme "vyfasovali" staré uniformy, ve kterých bojovali příslušníci wermachtu a Romelovy bojovníci v Africe. Po německém leteckém personálu jsme zdědili tmavomodré pláště, u kterých jsme odstraňovali jejich knoflíky s hákovým křížem a přišívali si hrdě naše knoflíky s českým lvem. Ale ani naši přátelé nebyli ošizeni a tak jsme s určitou pýchou přijali americké plátěné světlešedé opasky a šněrovací boty.

Jídlo, které jsme konzumovali v tmavé sklepní jídelně z otlučených misek, nebo "ešusů" lžící nebylo dobré, ani vydatné. Neustále jsme si na kvalitu jídla ztěžovali, ale nebylo nám to nic platné. Nutno si uvědomit, že v té době byly potraviny "na lístky" a nebylo jich mnoho. Teprve v době, kdy vedení státu rozhodlo, že armáda musí dostat vše, co potřebuje a do jejího čela nastoupil, později neblaze proslulý generál Alexej Čepička, se naše situace rapidně zlepšila. Přestěhovali jsme se z neutěšených prostorů Mautnerovy továrny, která byla blízko čističky pražských odpadních vod a blízko zoologické zahrady, kde denně" vyli šakali", do moderních prostor Vojenského zeměpisného ústavu, kde jsme měli ústřední topení, splachovací záchody a umývárny i s teplou vodou. Chodili jsme na stravu do jídelny pro důstojníky a občanské pracovníky a dostávali jsme stravu velmi výživnou a ještě s přídavky pro mladistvé. Kromě toho jsme obdrželi vycházkové uniformy na míru šité, pouze nám nebylo vyhověno v našich požadavcích- zlaté knoflíky. Na ty jsme si museli ještě dlouho počkat.

Na co jsme si nikdy nemuseli ztěžovat, to byla odborná výuka a výcvik. Naši učitelé, vesměs výborní odborníci, se nám plně věnovali a my jsme se snažili dosahovat co nejlepších výsledků.

Svět se rychle měnil, najednou se před námi objevila tak zvaná železná opona, naše topografická služba dostala ohromný úkol- v krátké době nově zmapovat celou naší republiku a vytvořit nové mapové dílo,takové,aby bylo jednotné s mapami Sovětskými a spřátelenými národy. Ve velmi krátké době vznikl Vojenský topografický ústav v Dobrušce a Vojenský kartografický ústav v Harmavci u B. Bystrice. Tyto ústavy byly doplňovány z civilních ústavů a armáda byla doplňována novými příslušníky.

Žáci vojenského výcvikového střediska se rozdělili a část jich přešla do Dobrušky, část zůstala ve VZÚ a část odešla do Harmance. Místo kartografů jsme se začali školit na geodety a topografy. Všechny změny se děly "za pochodu" a tak jsme v roce 1952 dostali výuční listy, nastoupili jsme do vojenské základní služby a než se kdo nadál devatenáct nás nastoupilo do Školy důstojníků v záloze a ostatní absolvovali tříměsíční kurs v Dobrušce pro četaře z povolání. Ještě jsme neskončili jednu školu a už tu byla další. V Litoměřicích bylo zřízeno Topografické učiliště a bylo nutno naplnit všechny tři ročníky. Jeden ročník tvořili absolventi Školy důstojníků v záloze a další dva tvořili první a druhý ročník vojenského výcvikového střediska.

A tak konečně, po šesti letech, v roce 1955 byli vyřazeni první poručíci topografické služby, kteří v roce 1949 přišli do VZÚ jako patnáctiletí hoši.

Z těch pětačtyřiceti mladých mužů mnozí přestoupili do civilních ústavů: Arnstein v r. 1969 opustil ČSSR a trvale žije v Německu se svojí manželkou z Dobrušky. Bártl, Flaischer, Chalupský, Jakubec, Kamenický, Kudela, Muknšnábl, Ondrejka, Provazník, Šoltés, Tichý pracovali v civilních geodetických službách.

Další odešli do Harmance: Brezňan, Korim, Neuberg, Paleček, Sklenka, Sýkora, Jakabšic, Jackuliak, Chalupský.

Většina zůstala v řadách Vojenského zeměpisného ústavu, Vojenského topografického ústavu a mnozí pracovali na jiných místech - u jednotlivých armád, letecké armádě, armádních geodetických a topografických odřadech , vojenských školách.a ústředních skladech topografické techniky a materiálu.

Pan Vladimír Arnstein - jako civilní geodet,opustil v r.1969 ČSSR a zůstal v Německu, o.p. Jaroslav Bártl - se někam vytratil, ale žije zřejmě někde u Opočna, Julius Brezňan - pracoval v Kartografickém ústavu v Harmanci, zemřel v roce 2005, pplk. František Blažek - zástupce okruhového kartoreprodukčního odřadu v Táboře, výborný reprodukční technik se smyslem pro výtvarné umění s estetickém cítěním a s trvalým odporem k matematice, člen Vltavanů, pochází z Davle, plk. Ing. Drahomír Dušátko Csc - Vojenský topografický ústav v Dobrušce, náčelník odboru astronomicko-geodetického, vědecký pracovník (podrobně na jiném místě), Pplk. Ing. Bohuslav Filipovský - pracovník fotogrammetrického oddělení ve VTOPÚ Dobruška, po ztrátě zraku, již ve výslužbě, pracoval jako masér a v roce 2006 zemřel, pplk. Ing. Milan Horký -pracoval v ústředním skladu topografického materiálu v Praze -Bohnicích a osobně se podílel na vývoji a výrobě topografických vozů a polních souprav,v mládí výborný sportovec, dobrý kamarád a přítel, o.p. Chalupský -Kartografický ústav v Harmanci , o.p. Jakabšic - Kartografický ústav v Harmanci. O. p. Kamenický -ztráta zraku a potom již o něm nemáme zprávy, znám byl pod přezdívkou "husitská brada". Plk. Ing. Jiří Knopp - náčelník topografické služby 10. LA, zástupce náčelníka VTOPÚ Dobruška,ve výslužbě se věnuje literatuře, člen Vltavanů, když prožil mládí v Braníku u Vltavy , blíže o něm na jiném místě v Obzoru, plk. Ing. Stanislav Kamarád - pracoval na různých místech v rámci MNO a GŠ, při zabezpečení geodetických a topografických pracích i mimo ČSSR, plk. Ing. Jan Kotva - hlavní inženýr VTOPÚ Dobruška,pracovník výzkumného střediska O9O, žije v Dobrušce, pplk. Ing. Václav Král - pracovník geodetického odřadu v Plzni , Václav Kudela - pracoval na různých místech v civilních i státních službách, vždy udržoval kontakt s příslušníky topografické služby, žije ve Vsetíně, Karel Muknšnábl - není o něm vidu ani sluchu, pplk. Erban se ho ptal,proč se nenechá přejmenovat, ale na to nereagoval, údajně již není mezi živými. Pplk. Miloš Nejman - náčelník fotolaboratoře ve VTOPÚ, zemřel při automobilové havárii v roce 2002, výborný kamarád se smyslem pro humor, své odborné vědomosti v oboru fotografie získal samostatným studiem, pplk. Zdeněk Neuberg - kartografický ústav v Harmanci, kde stále žije, výborný výtvarník, člen Vltavanů, pochází z Lahovic u Prahy, pplk. Lubomír Novák - pracoval na různých místech v rámci topo služby v Táboře, ing. Ludovít Ondrejka - opustil v roce 1954 učiliště v Litoměřicích a pracoval na různých místech na Slovensku, po r. 1990 rehabilitován, několikanásobný vítěz různých národopisných soutěží, žije ve Sliači,vystudoval civilní vysokou školu, pplk. Josef Paleček -tiskař, později pracoval v politickém aparátu, nevíme kde žije. Kpt. Václav Pazdera - pracoval jako topograf a geodet ve VTOPÚ, podlehl zákeřné nemoci ve svých 29 letech, dobrá duše našeho kolektivu, kronikář, výborný kamarád, mjr. Jiří Polák - po rozpuštění průzkumného leteckého pluku v r.1969- důlní měřič v Uranových dolech, věnoval se výtvarnému umění, zemřel v roce 2014, pplk. Ing. Jaroslav Poláček - pracoval na různých místech ve VTOPÚ Dobruška, zemřel. Nprap. František Pergl - fotogrammetr ve VTOPÚ, výborný pracovník a zanícený hudebník, žije stále v Dobrušce, Ivo Provazník - pracoval v civilní geodetické službě, žije asi v Praze, pplk. Vratislav Rezek - geodetický odřad v Opavě, okruhový sklad v Táboře a v Písku, expert na stavění signálů a triangulačních věží, velký kamarád, Vltavan pocházející ze Slap, Rád se vždy vracel za svými známými do Dobrušky, zemřel po těžké nemoci v roce 2008, známý jako "děda Porada". Pplk. Ing. Vlastimil Rybenský - pracovník geografického oddělení ve VZÚ Praha, zanícený topografický historik a kartograf, rozvedený, žije sám, věnuje se sportu jako senior, žije v Praze, vždy trval na svém rozhodnutí i když ho to poškozovalo, pplk. Ing. Vladimír Roll - náčelník armádního kartoreprodukčního oddělení v Hradci Králové, dříve náčelník fotolaboratoře ve VTOPÚ, zručný kutil, žije v Hradci Králové. O.p. Zdeněk Servít - školské oddělení VAAZ Brno, zemřel asi v roce 2005, pplk. Josef Sklenka - kartografický ústav v Harmanci, nyní nemocen, o.p. Sýkora - pracovník kartografického ústavu v Harmanci - tiskař, údajně jeden z nejumazanějších tiskařů, výborný kamarád. Plk. Ing. Vladimír Šilhavý - představitel topografické služby ČSLA u velitelství Varšavské smlouvy, náčelník VTOPÚ Dobruška, výborný organizátor a náčelník, žije v Dobrušce, Viliam Šoltés - pracoval v civilní geodetické službě, blíže o něm nic nevíme. Plk. ing. Jaroslav Štěpánek- zástupce náčelníka topografické služby frontu v Táboře,výborný kamarád, udržuje styky se všemi svými kamarády, žije v Táboře, mjr. Vlastimil Špera - pracoval později na úseku finanční služby, žije v Dobrušce. Mjr. Ladislav Veselý - geodetický odřad v Opavě, zemřel v roce 2004, známý pod pseudonymem "Patík", o.p. Josef Tichý - pracovník civilní geodezie v Praze, rozený kliďas, syn fořta, výborný střelec,

Poznámka: Z těch 45mladých mužů někteří opustili z různých důvodů naše řady ještě během těch učňovských let a o těch jsme již ztratili jakýkoliv přehled a nevíme ani kde žijí.

Ti, kteří zůstali věrni po celou dobu své aktivní vojenské činnosti topografické službě ČSLA:

-na Slovensku: Brezňan Julius, Korim Ján, Neuberg Zdeněk, Sklenka Josef

-v Čechách: Blažek František, Dušátko Drahomír, Filipovský Bohumil, Horký Milan, Kamarád Stanislav, Knopp Jiří, Kotva Jan, Král Václav, Poláček Jaroslav, Pergl František, Rezek Vratislav, Roll Vladimír, Rybenský Vlastimil, Servít Zdeněk, Šilhavý Vladimír, Štěpánek Jaroslav, Veselý Ladislav.