Kartoreprodukční škola
Vojenského zeměpisného ústavu 1947-1948
a její pedagogický sbor
Kamil Čelikovský, říjen
2013
Dnem 1. září 1947 byla
zahájena výuka na kartoreprodukční škole Vojenského zeměpisného
ústavu (VZÚ). Posluchači byli vojenští elévové, občanští zaměstnanci
ústavu, délesloužící poddůstojníci a rotmistři - všichni, kteří
v tomto roce nastoupili ve VZÚ a kromě profesní praxe na
odborech museli ještě získat základní teoretické znalosti.
Pro výuku byl vybrán
z vedoucích náčelníků různých odborností pedagogický sbor
orientovaný především na kartografii a nauku o mapách – jak
vlastně mapa vzniká a jak se využívá.
Ředitelem školy byl ustanoven
náčelník kartografického odboru pplk. Ing. Karel Frýbort.
Kartografický odbor byl složen ze čtyř oddělení – oddělení
kresby situace, řízený škpt. Josefem Myškou, dále oddělení kresby
terénu řízené škpt. Josefem Hůlou a oddělení zvláštních map vedené
škpt. Josefem Kašičkou. Součástí odboru bylo ještě oddělení
konstrukce map, které v té době řídil mjr. Roman Skopalík,
později pak mjr. Jiřím Linhartem.
Kresba situace –
škpt. Myška:
Kromě svého oboru
přednášel ještě historický vývoj mapové tvorby se zaměřením na
význačné historické osobnosti. Byl to vynikající odborník a schopný
pedagog.
Kresba terénu – škpt.
Hůla:
Působil ve VZÚ jako
rotmistr ještě za první republiky. Perfektně ovládal různé metody
vyjadřování průběhu terénu – vrstevnice, šrafy, barevnou
hypsometrii a při výuce se především zaměřoval na stínování terénních
tvarů.
Zvláštní mapy – škpt.
Kašička:
Zabýval se všemi druhy
map kromě map s běžně používaným kartografickým zobrazením. Byly to
zvláště mapy školní a výukové, mapy jiných států, mapy pro speciální
účely a mapy světadílů různých měřítek. Patřily mezi ně i mapy s
různými speciálními orientačními a polohovými sítěmi, jako to např.
byly mapy letecké a námořní.
Reprodukce map –
npor. RNDr. Karel Čermín:
Bývalý elév VZÚ
z první republiky, absolvent přírodovědecké fakulty University
Karlovy. Přednášel různě používané metody tištění map se zaměřením na
ofsetový tisk a na postupy při zhotovování plochých tiskových desek.
Původně byly používány tiskové kameny (tzv. technika
kamenotisku) avšak v důsledku technického vývoje se přešlo na
tiskové desky zinkové .
Mapová zobrazení –
mjr. RNDr. Jiří Kousal:
Absolvent
přírodovědecké fakulty Univ. Karlovy, oboru geografie. Již od roku
1945 pracoval ve VZÚ jako náčelník skupiny vojenského zeměpisu, který
nám přednášel. Zároveň také přednášel deskriptivní geometrii,
klasickou matematiku a teoretické základy mapových zobrazení,
polohové geodetické základy mapové tvorby a všeobecný zeměpis. Byl
vynikajícím pedagogem, který uměl názorně vysvětlit zdánlivě složité
odborné úkony.
Součástí kartografického
odboru bylo ještě tzv. konstruční oddělení řízené mjr. Jiří
Linhartem. Oddělení bylo technicky vybaveno vynášecími přístroji,
koordinátografy, pantografy, stereokomparátory a překreslovači.
Příprava konstrukce map zahrnovala na základě technického projektu
vyznačení všech matematicko-geometrických mapových prvků –
především vynesení mapového rámu s příslušnými údaji, sítí
zeměpisných a rovinných souřadnic s návazností na sítě
sousedících listů, umístění pevných geodetických bodů. Na tomto
oddělení jsme byli se všemi těmito základními údaji podrobně
seznámeni.
Také nám několikrát přednášel
mjr. Vilém Javůrek, který byl odborníkem na tiskové materiály –
tiskový ofsetový papír (začínal melamin) a tiskové barvy; jako
rotmistr působil v předválečném VZÚ. Byl ruským legionářem se
všeobecnými znalostmi, které uměl vhodně popularizovat a názorně
vysvětlovat; přednášel též o historii VZÚ a jeho osobnostech.
Přednášky měl několikrát také
škpt. Jochánek, italský legionář, mariňák, odbojář proti nacismu; byl
příslušníkem popisného odboru se zaměřením na mapy zvláštního určení;
zabýval se hydrologií a kartografickým vyjadřováním vodstva na
mapách. Krátce po Únoru byl zatčen a více jsme o něm už neslyšeli.
Prošli jsme také exkurzemi na
fotogrammetrickém odboru a to hlavně při předvádění fotogrammetrické
techniky – stereoplanigrafů, multiplexů a dalších přístrojů.
Probíhaly hlavně při přednáškách o využívání leteckých snímků při
tvorbě map základních měřítek a doplňování obsahu odvozených map. V
základních měřítkách to byly hlavně fotoplány, které topograf
využíval v polních podmínkách při stolové metodě jako
měřický podklad a také při tzv. klasifikaci objektů na
leteckých měřických snímcích mapovými značkami přímo v terénu.
Následovala tzv. univerzální vyhodnocovací metoda, kdy
fotogrammetr na stereoplanigrafu vyhodnocoval a vynášel na polní
mapový list linie vrstevnic, body a plochy v souladu s obsahem
klasifikovaného snímku. S vývojem mapovacích technologií nabyl
tento obor fotogrammetrie s postupem času na významu. Dále byly
využívány zrcadlové nebo čočkové stereoskopy (tzv. brýle)
které kromě topografů v terénu využívali v kreslírnách také
kartografové. Seznámeni jsme byli též s funkcí a obsluhou
fototeodolitu – významného prostředku snímání při mapování.
Fotogrammetrii jako technologii mapování nám přednášel mjr. Ing.
Ledvinka, budoucí profesor na ČVUT.
Rovněž byly uskutečněny
exkurze na astronomicko-geodetickém odboru, kde jsme byli seznámeni
s různými typy teodolitů, výstavbou a údržbou geodetických
základů a s využitím astronomických měření ve prospěch mapové tvorby.
Na topografickém odboru to
bylo hlavně seznámení s tacheometrickými eklimetry a metodami
tvorby situačního obsahu základního měřítka mapování přímo v terénu
a to od klasické stolové metody až po fotoplán a také s klasifikací
leteckých měřických snímků.
Podrobně jsme byli seznámeni
s reambulací map základního měřítka; tehdy to byla mapa
1:25 000 ale také topografické sekce 1:20 000. Základní měřítko 1:10
000 se sice započalo zpracovávat později, ale již bylo o něm
v průběhu školy zmiňováno. Tento obor nám byl přednášen
praktiky, terénními topografy - např. také mým budoucím náčelníkem
topografického oddělení pplk. Jeřábkem.
Klasickou matematiku nám též
přednášel mjr. Roman Skopalík, důstojník předválečného VZÚ, odbojář
proti nacismu a bojovník na pražských květnových barikádách.
Vzděláním byl absolventem reálného gymnázia, Vojenské akademie v
Hranicích a topografického kurzu VZÚ. Byl odborníkem na vyjadřování
průběhu terénu, na tachymetrii, kterou nám populárním výkladem dovedl
přiblížit – terénní kostru, údolnice, hřbetnice, konstruování
průběhu vrstevnic mezi zaměřenými výškovými body i „česání“
vrstevnic a další.
Ještě nám přednášel –
ale asi jen dvakrát – kpt. Grgurič, náčelník skupiny
plastických map. Nejvíce nám dala zabrat exkurze na pracovišti této
skupiny, kde to vonělo barvami a hobrou.
Úmyslně jsem se zmínil kromě
osobností pedagogického sboru školy i o přednášejících mimo tento
sbor; tito lidé se též významně podíleli na výuce a tím na odborné
úrovni této školy.
V kombinaci s praxemi
na jednotlivých pracovištích se z absolventů této školy stali
kvalifikovaní odborníci, schopní samostatné práce a výkonu funkcí
v daném oboru.