Úvodem.

V prosinci 2015 jsem byl vyzván k zodpovězení některých otázek a mých zkušeností a poznatků z předcházející činnosti ve funkci předsedy čs. delegace Stálé čs. – polské hraniční komise, jakož i zodpovězení některých otázek z mé knihy „Hry o hranice“ a publikovaných článků k této problematice. K tomu jsem pro starosty připravil podklad pro další využití. Zároveň jsem poslal i ČT podklad k seznámení s touto problematikou.

Po uskutečněném pořadu ČT 1 Reportéři, které se uskutečnilo 25. Ledna 2016, mne šokovala vystoupení některých zainteresovaných osob, z nichž bylo patrné, že setrvávají na svých představách, které zapříčinily tento kolaps.

Článkem v příloze se vyjadřuji k jejich snahám, neboť jsem přesvědčen o jejich neodbornosti a škodlivosti pro další postup. V sázce je ztráta státního území.

Děkuji za dosavadní dobrou součinnost.

S pozdravem Čeněk Kadlec

Zrušení hraniční smlouvy z roku 1958 vede nejen k územním ztrátám, ale i k oslabení suverenity ČR

Město Chrastava v prosinci 2015 vydalo naléhavou žádost o pomoc v úsilí o zachování celistvosti území ČR, v tzv. sporu o 368 hektarů mezi ČR a Polskem. Letitý spor, který má své počátky již na začátku devadesátých let, nyní pevně uchopili někteří příhraniční starostové a pod vedením starosty města Chrastavy Ing. Michaela Canova kauzu dotáhli až k pořadu ČT 1 - Reportéři (25. 1.).

Bohužel, přes úsilí mnohých zúčastněných o zdárný průběh a pozitivní výsledky pořadu, se ukazuje, že ne všichni politici, na nichž bude spočívat rozhodování v této kauze, vnímají dostatečně státotvornost a národní sebeuvědomění, jako podklad pro výkon svých státních funkcí.

Česko má prostě smůlu na odborníky v hraničních otázkách, což prokázal dosavadní hraniční vývoj. Pomlčím-li o stříhání drátů v devadesátých letech – zcela určitě bychom je dnes dovedli využít, nemusím snad ani zdůrazňovat. Jen se obávám, co nás čeká v právě se rodící nastávající hraniční etapě, či s Schengenem.

Připomeňme si projev obzvláště nízké odbornosti „konstruktérů“ Smlouvy okolo dilema, státní či stávající hranice s Německem, což by znamenalo jejich zrelativizování. Obrat nastal teprve po zveřejnění důkazu, že Německo výraz státní hranice s ostatními sousedy užívá.

Neodbornost je patrná i v řešení fiktivního dluhu 368 hektarů s Polskem, kdy ministr Dienstbier st. v roce 1992 realizoval zrušení neoddělitelné součásti hraniční Smlouvy z roku 1958 - Dohody David – Rapacki. Jak dojemné, když po časovém odstupu šéfdiplomat pro časopis Reflex, k článku „Polsko chce českou půdu“ poznamenal, …jak se dnes ukazuje, naše ochota vyrovnat územní dluh nebyla dobrým tahem“. Nesvědčí to o chaotickém přístupu, když některé úřady v současné reakci na pořad Reportéři (25. 1.), cítí potřebu vyjít polské straně vstříc?

Často se objevuje otázka - proč fiktivního dluhu? Odpověď najdeme v té době přijaté a používané méně přesné technologii měření (namísto měření se z časových důvodů u některých vzdáleností užívalo odkráčení). Naštěstí je tato skutečnost zapracována i ve Smlouvě z roku 1958. Následek je pochopitelný, tento stav neumožňuje použít naměřené údaje, jako základ dalších měření či k výpočtu oddělených ploch. Východiskem nemůže být, i kdyby snad některé úřady prohlásily naměřené údaje za absolutně přesné?

Nedělejme si iluze, řešení sporu pořadem Reportéři nekončí, svědčí o tom některé hlasy, po uskutečněném pořadu. Mnozí se nechtějí vzdát dosažené úrovně odbornosti, na níž po desítky let stavěli a pracně tipovali územní náhrady.

Zajímavý je analytický rozbor některých příhraničních pozemků. Mnohé zodpoví: jak lukrativní byl a je pro Polsko Frýdlantský výběžek. Proč byly v letech 1956 a 1957 při napřimování hranic v tomto úseku, polské územní zisky nadprůměrné, již nikdo neobjasní. Například, čs. občané museli tehdy uvolnit polské straně pozemky: v katastrálním území u obce Kunratice (Bogatynia) o rozloze 69 hektarů, u obce Ves (Splytków) 28 hektarů, u obce Pertoltice (Medziane) 11,6 hektarů.

Několik kilometrů dále v mimořádně atraktivním prostoru je záhadný polský územní zisk z roku 1958: v katastrálním území Harrachov – Nový Svět (Szklarska Poreba), Polsko získalo celkem 96 hektarů.

Celkem ve Frýdlandském výběžku ČSR v roce 1958 ztratila 118 hektarů, zatímco PLR pouze 2 hektary.

Dosud nebylo konstatováno, jaké nepříznivé dopady by mohly nastat při tipování náhradních pozemků. Hrozí, že by v mnoha úsecích mohlo dojít k dvojímu (opakovanému) územnímu úbytku.

Mimochodem, připomínám neblahou historii příhraničního území, totéž území již jednou bylo ve hře, když čs. vláda po Mnichovském diktátu v roce 1938 musela beckovskému Polsku postoupit celkem 1086 km2 (Beck byl v Německu uznáván, jako vojenský přidělenec v Paříži, z Francie byl vykázán pro spolupráci s německou tajnou službou). Polská strana v rámci své politiky Velkého Polska obnovila požadavky vyřešené již velvyslaneckou konferencí v roce 1920, tehdy proklamované, na tzv. jednou provždy.

Objevují se názory, aby se k územním náhradám využila pohyblivost střednice hraničních vodních toků. Myslím, že tímto směrem cesta nevede. O tom se přesvědčíte na podkladě výsledků z přezkoušení státních hranic na hraničních vodních tocích, zakončené Smlouvou z roku 1986; přitom postup podle zásad Smlouvy z roku 1967 je podmínkou. Mimochodem, při tomto přezkoušení bylo prokázáno, že měření z let 1956 a 1957 bylo nepřesné, jak již bylo publikováno.

Jestliže politici přes tuto skutečnost se dále uchylují k neodbornému řešení a tipují náhradní pozemky s maximální vstřícností pro polskou stranu, pak považuji za patřičné, připomenout z historie návrat T. G. Masaryka z exilu do vlasti, kdy vyzval národ - odrakouštit se. Kdyby Masaryk žil v dnešní době, pak by na hlasy o pozemkové vstřícnosti na severní hranici patrně reagoval slovy: s podobným přiléhavým synonymem.

Celý výčet prošlých událostí vyzývá zainteresované diplomaty, aby přehodnotili dosavadní ovlivňování celé kauzy, zejména, aby se ve vztazích s občany zbavili embarga mlčenlivosti. Jen tak naleznou odpověď, proč občané ctí a uznávají upevňování územní celistvosti a státní suverenity jen u T. G. Masaryka a Edvarda Beneše, zatímco mnozí současní politici jsou jim lhostejní.

Jediným východiskem je již léta nabízená konvalidace zrušené Dohody David – Rapacki, a požadování, aby se polská strana odpovídala za neplnění Smlouvy z roku 1958 – (ustanovení nót ministrů zahraničí z roku 1958), což zabránilo celkovému plnění smluvních úkolů a tím vyvolalo kolizní stav. Jen takto se může naše diplomacie rehabilitovat vůči českým občanům.

Ing. Čeněk M. Kadlec

8. února 2016