NEKROLOG
Byl
jeden z příslušníků topografické služby, kteří byli
v roce 1954 prvními diplomanty geodetického oboru Vojenské
technické akademie v Brně. Narodil se 21. ledna 1930
v Petřvaldě. Mládí prožil v Ostravě, kde v roce
1949 maturoval. Studium geodézie zahájil na Vysoké škole
technické v Brně, kde absolvoval dva ročníky. Po zřízení
Vojenské technické akademie V Brně pokračoval ve studiu na
této škole se zaměřením na geodézii a geodetické výpočty;
v roce 1954 úspěšnou obhajobou diplomové práce studium
zakončil a byl promován inženýrem.
Po absolvování požádal o přijetí za vojáka
z povolání, byl aktivován jako inženýr kapitán a nastoupil
do Vojenského topografického ústavu v Dobrušce (VTOPÚ), kde
působil postupně jako geodet, náčelník geodetického oddělení,
náčelník výpočetního oddělení a oddělení geodetických a
topografických podkladů. Svojí odbornou erudicí a organizačním
úsilím významně přispěl k racionalizaci počtářských
prací na tehdy ještě ručních počítacích strojích,
k uspořádání dokumentace geodetických podkladů. Jako jeden
z delegovaných specialistů topografické služby se zúčastnil
prací na vyrovnání Jednotné astronomicko‑geodetické sítě
v Moskvě.
V roce 1961 byl jako perspektivní příslušník
ustanoven na pedagogickou funkci katedry geodézie a kartografie
tehdejší Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně
(VAAZ). Funkci vedoucího skupiny geodézie vykonával na katedře od
r. 1973 do r. 1990. Po úspěšné habilitaci byl v r. 1981
jmenován docentem. V akademii přednášel studentům geodetického
oboru, postupně předměty topografické zabezpečení vojsk,
geodézii, vyrovnávací počet a vyšší geodézii. Autorsky
zpracoval několik titulů skript, zejména pro topografické
zabezpečení vojsk a vyrovnávací počet. Mnohokrát byl
pedagogickým vedoucím ročníku, včetně Vyššího akademického
kurzu vedoucích funkcionářů topografické služby. Posluchači
jej uznávali jako výborného, náročného pedagoga, ochotného a
připraveného opakovaně pomoci k pochopení náročných
problémů.
Vedle pedagogické činnosti se aktivně podílel
na výzkumných úkolech řešených katedrou, zejména na
automatizaci výpočtů v oboru geodézie, cílevědomě
zvyšoval svoji vědecko‑pedagogickou kvalifikaci. V rámci
kandidatury vypracoval a jako disertační práci v roce 1970
úspěšně obhájil soubor programů pro výpočty v geodetických
sítích na počítači Minsk 22, který byl široce využíván
především ve VTOPÚ. Jako součást docentské habilitační práce
vypracoval a v habilitačním řízení úspěšně obhájil
návrh převodu československých polohových geodetických sítí
do souřadnicového systému S‑1942 vyrovnáním po blocích
z původních veličin, včetně programů pro samočinné
počítače EC‑1033 a EC‑1040. Podle tohoto návrhu byl
proveden převod čs. geodetických sítí do nového souřadnicového
systému. Nezapomínal ani na potřeby polních geodetických útvarů
služby. Pro novou malou výpočetní techniku zařazenou i
v mobilních soupravách, reprezentovanou minipočítačem
POTAS, vypracoval pro geodetické výpočty kompletní soubor
programů včetně instrukční služební pomůcky.
Dlouholetá obětavá vědecká a pedagogická
práce docenta Pavlici byla vysoce ceněna jak vedením akademie, tak
velitelskými orgány a příslušníky topografické služby. Právem
se proto stal nositelem vysoké hodnosti, řady resortních
vyznamenání a ocenění.
Jako plukovník, docent, kandidát věd odešel
inženýr Věnek Pavlica v roce 1991 do zálohy a zaslouženého
důchodu, aby ještě další tři roky učil na katedře jako
občanský pracovník.
S doc. Ing. Věnkem Pavlicou se rozloučila
jeho rodina, spolupracovníci, přátelé a známí dne 25. října
2016.
Marian Rybanský