Setkání pětaosmdesáti účastníků, které proběhlo v pátek 15. listopadu tohoto roku v Klubové restauraci Domu armády Praha, nejde skutečně nazvat jinak, než přátelské. Sdružení přátel vojenské zeměpisné a povětrnostní služby ho připravilo v souvislosti se 100. výročím vzniku prvního Československého vojenského zeměpisného ústavu.

Naprosto bez oficialit, jako rovní s rovnými, bez ohledu z kterého kouta České i Slovenské republiky jsme přijeli, kdy a v kterém zařízení Vojenské topografické nebo geografické služby působili od let čtyřicátých minulého století až do dneška. Zvláště je třeba ocenit účast nejstarších, zejména pak těch, kteří vzhledem k svému věku a zdravotním problémům překonali poměrně delší vzdálenost a plni elánu přispěli přátelské atmosféře.

Sešlost na setkání byla doopravdy pestrá. Od nejstarších „devadesátníků“ Lumíra Tejmara (95), Josefa Hraničku (91), Ladislava Kebíska (91) až po nejmladší Blanku Hrancovou. Od základních profesí, přes techniky, až po vysokoškoláky. Bez ohledu na pracovní zařazení od nejnižších stupňů po náčelníky všech stupňů. Z různých míst z Čech a Moravy (Plzně, Příbrami, Bojova, Dobrušky, Brna, Opavy, Žďáru nad Sázavou, Prahy) i Slovenska (Trenčína). Z různých institucí VGHMÚř, VTOPÚ, VS090, ÚTZ, VZÚ, 5.go, GŠ.

Z veselého vítání, poplácávání po ramenou a přátelskými polibky, čilého a neutuchajícího ruchu a smíchu lze zcela oprávněně usuzovat na to, že záměr setkání, kterým bylo utužení přátelství, se naplnil.

Zlatým hřebem celého setkání byla společná gratulace Lumíru Tejmarovi k jeho 95. narozeninám, které oslavil v předchozím týdnu (6. listopadu).

Přednesené přání dobrého zdraví a životního optimismu do dalších let má předpoklad splnění, protože mimo zhoršeného sluchu a momentálním obtížím s chůzí po nedávné zlomenině nohy, je v dobré fyzické i duševní kondici. Stále soběstačný a na setkání se těšil. Věřím, že jsme ho nezklamali.