Na 25. října 2018, v den svých narozenin, pozval pan profesor Lauermann své bývalé kolegy, spolupracovníky a přátele na setkání do restaurace „ Dřevěná růže“ v Brně Černých polích, aby společně oslavili jeho narozeniny. Především si vzájemně přátelsky popovídal o tom, co všechno spolu prožili, povzpomínali na to dobré a dodali si chuti do dalšího života.

Prvním gratulantem byl šéf katedry doc. Kovařík, který svým vtipným proslovem správně „naladil“ družnou atmosféru, jež se nás pak držela po celou dobu.

Téměř dvacetiminutový obdivuhodný proslov z hlavy, bez papíru, začal rodinou a postupně dětstvím, jinošstvím, mládím, dospělostí až po současnost. To vše s logikou na sebe navazující a v širokém životním spektru. Bylo to úžasné. Svědčí o stálé mistrovské dovednosti učitele a o jasné mysli. Škoda, že jeho vystoupení není zaznamenáno.

Následná vystoupení dalších gratulantů vyjadřovala především poděkování za to, co jako učitel ale i vědec udělal ve prospěch nejen vojenské kartografie ale i obecně v celé disciplíně. Samozřejmostí všech vystoupení byly i srdečná přání. Především zdraví a pohody.

Přestože všechna vystoupení byla výborná, tak si dovoluji zmínit se o vystoupení profesora Srnky. Jeho známým brilantním vyjadřováním zhodnotil společnou profesní i přátelskou životní cestu s oslavencem. Zejména společnou práci na tvorbě významného kartografického díla, jakým je Československý vojenský atlas 1965.

Nevynechal ani některé společné zážitky, kdy v tentýž čas nastoupili na katedru do kolektivu starších, vážených pánů profesorů, kteří jejich některé mladické přístupy vůči nim tolerovali. Dnes, když jsou ve věku starším, než byly tehdy oni, se jim obdivují.

Já, jako zástupce Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby, jsem panu profesorovi popřál jménem všech členů. Především zdraví do dalších let, pohodu a takový elán, kterým disponuje v současnosti.

Na připomenutí let minulých, jsem mu předal náš společný dárek - vzpomínkové album. (zde - soubor PowerPoint) , nebo (zde - soubor PowerPoint 97), nebo (zde - webová stránka)

Doplnil ji slovy: Fotografii jsem pořídil na observatoři staré techniky, krátce potom, co jsem nastoupil na katedru v roce 1952. Bylo to v době tvrdých nařízení, kdy v armádě bylo zakázáno pořizovat společné fotografie více než dvou osob. To jsem nevěděl. Ovšem nějaký „dobrák“ informoval sovětského „poraděnka“ fakulty o této fotografii. Byl z toho obrovský průšvih, který mě stál málem místo. Velký „kobereček“ a nařízení protokolárně negativ i fotografie skartovat. Jednu fotku jsem si však schoval.

Album jsme vytvořili společně s Marianem Rybanským, který dodal největší počet fotografií a VGHMÚř (mjr. Jílek a mjr. Bielaková), kteří zajistili vytištění a svázání alba.