Návštěva
u Martináků k 90. narozeninám Vladimíra.
Dne
17. prosince 2015 se dožil 90 let plukovník v. v. Ing. Vladimír
Martinák CSc., dlouholetý příslušník topografické služby –
Vojenského topografického ústavu a Výzkumného střediska 090.
Blahopřát plk. v. v. Ing.
Vladimíru Martinákovi CSc. k devadesátinám přišli přát zástupce
náčelníka Vojenského geografického a
hydrometeorologického
úřadu plk. Ing. Radek Wildmann, předseda Sdružení přátel Vojenské
zeměpisné služby plukovník v. v. Ing. Bohuslav Haltmar a členové
Sdružení plukovník v. v. Ing. Karel Vítek, plukovník v. v. Ing.
Igor Šimon, podplukovník v. v. Ing. Dimitrij Pago a major v. v. Jan
Leiner.
Na začátku jsme jubilantovi
pogratulovali a připili na jeho zdraví a popřáli též hodně štěstí a
rodinné pohody.
Vladimír potom zavzpomínal,
jak po osvobození v r. 1945 vstoupil dobrovolně do Čs. armády
k dělostřeleckému pluku v Olomouci, absolvoval školu pro
důstojníky polního dělostřelectva v záloze a jako četař aspirant
sloužil u dělostřeleckého oddílu v Opavě. Potom byl v r.
1946 byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích, kterou ukončil
v r. 1948 jako poručík dělostřelectva. V roce 1951 zahájil
studium zeměměřictví na Vojenské technické akademii Brno, které
úspěšně ukončil v roce 1956 a získal titul -zeměměřického
inženýra. Po studiích, již v hodnosti kapitána, nastoupil jako
geodet ve Vojenském topografickém ústavu (VTOPÚ) v Dobrušce;kde
měřil vlícovací body a prováděl geodetické práce v severních
pohraničních horách Slovenska. Povídali jsme si jak se v roce 1974
účastnil expedice Egyptologického ústavu UK do Egypta a též o jeho
zapojení do plnění dodávek a uvádění do provozu pasivních
radiolokačních systémů RAMONA.
Vladimír s manželkou Helenkou
dále vzpomínali ne jejich seznámení ve vlaku při cestě z Prahy,
a jak se jejich vztah postupně vyvíjel až ke svatbě. Vladimír si
přitom vzpomněl jak mu tehdejší náčelník VTOPÚ pplk. Ing. Kánský
nabídl, ještě před svatbou, přidělení dostavovaného bytu na Mírové
ulici v Dobrušce. Vzhledem k tomu, že byty dostávali jen
ženatí, tak musel slíbit, že se co nejdříve ožení, což ochotně
slíbil, i když o svatbě ještě nemluvili. Svůj slib v roce 1967
splnil. Ale byt po stavbařích spolu s Helenkou uklidili ještě
než se stali manželi. S Igorem Šimonem a Míťou Pagem vzpomněli
na veselé historky, které rodiny bydlící v domě zažily společně
při vítání Nového roku.
Hovořili jsme i o činnosti
našeho Sdružení a o akcích v následujícím roce. V závěru
našeho setkání nám hostitelka ukázala starou českou kuchařku
s recepty našich babiček, kterou jsme si se zájmem prohlédli.
Děkujeme
Vladimírovi a jeho manželce Helence za připravené pohoštění a
příjemný zážitek z našeho společného setkání.
Během
besedování i na závěr jsme si na památku udělali pár fotek, které
přikládám. Budou nám připomínat tento pěkný večer.
Zaznamenal
plk. v. v. Ing. Karel Vítek