Stojím tu s černým kufrem

S tváří bez vousů

a nevím co mě čeká.

Jen ta honosná budova mě leká.

Ale Stromovka, tančírna u Vaňhů

a sto pražských biografů mě láka.

X

Levá, pravá, pochodujem.

Také vzorně salutujem ,

Každý se vyznamenat může.

Udělám z vás gumové muže!

Teď si zahrajeme na vojáky.

Nemáme flinty a bodáky.

Na normální maníky.

Jděte a nacpěte si slamníky!

Kde je moje máma, kde je, kdo jí zná?

„Někde za horama na mě vzpomíná“.

x

Ohlaste se! No, vás se to týká.

Budu snad poslouchat svobodníka?

Ó jak bych ho nakop a to směle.

Kam jinam, než do prdele.

X

„Mautnerka“ je pojem,

do dneška mě jímá.

Nemám z ní dobrý dojem.

Usínám tam za hluku šakalů

a vytí kojotů.

Jen Slováci to dokážou správně nazvat,

„jsme tu jak stádo kokotů“.

Celou noc jsme tu v moci jen svých vrstevníků.

My, banda usmrkaných uličníků.

Ano, máte pravdu, pane svobodníku.

Zašiju si všechny kapsy tříbarevnou nití.

Ale je mi z vás k blití.

Ještě že tu je tovární komín na dvoře

Ten falus je tu pro nás a je naše hoře.

Ale jednou se změní v náš cíl,

naším cílem je ta výška.

Jsme mladí a teče nám mléko po bradě,

Jsme vesničtí balíci ,

jsme nevědomí panici.

Teď potají pláčem do deky od eráru,

ale zítra už budem kupovat rum v baru

zpívat a hrát si na kytaru.

X

Zbožně odkládáme propocené onuce

a obouváme si elegantní botky.

V náprsních kapsách nás hřejí holek fotky

A brousíme si náš první šábr, první perko.

Čínskou tuš roztíráme po sklíčku,

značkový klíč už máme v malíčku.

A „tkáme“ čáru, první základ mapy.

Ta čára musí být rovná, chlapi!

Musíte se s tou čárou mazlit.

Musíte ji hýčkat jako milenku.

Ještě chvilku, ještě na chvilku.

Tak jako ve Stromovce u Vaňhů

když tančíte sambu

a mačkáte k sobě babu.

Najednou všechno špatné je pryč.

Žádný svobodník tu nezarafá.

My se tu učíme na kartografa.

Mapa je totiž, když ten hrbatý vaterland

zmenšíme v měřítku.

Když zmáčknem holce na pravém místě svetr,

když na čáru vezmem kurvimetr.

X

Praha je všech vojáků ráj.

Dokud nepřijde ministr Čepička.

Vojáci poslušné jsou služky

a tak hoši, hurá do Dobrušky!

Plakaly všechny holky z pošty.

Slzy jim tekly do flašky.

Nezapomeňte na nás „pošťačky“!

Snad brzy bude slzet jiná.

Na shledanou všechna pražská kina.

Zdravíme všechny tančírny,

kde dělali jsme blbiny.

X

Kdy přisupěl z Opočna motoráček

s šišatými koly venkovský vláček

a viděli jsme konec kolejí,

mysleli jsme že nás omejí.

Tvrd jsem a hned zase měk

Před námi tu už byl F.L.Věk

Ale hned nás přivítali „blafy“.

Teď budou z nás tady dělat topografy.

Z nás jeden zvaný Rybas dostal zlost

a odepřel Báťkovi poslušnost.

Byl tu pouze jeden kulturák

a nebyl čas na dlouhé nářky.

Tak vrhli jsme se na na „mlíkařky“.

A aby bylo více lásek,

založili jsme Atlásek.

Janičky, Vlasty ba i Petry

vyměnili jsme za eklimetry.

A jejich krátké šatičky ?

Nosili jsme jim naše výtýčky.

Pak sbalili jsme svoje bágly

a lezli s nimi na triangly.

X

Ach Dobruška, začali jsme ji mít rádi.

Tři roky spolu, byli jsme bratry i kamarády.

Sbližoval nás sport a zpěv i slečny

ale také Deštná, Broumar, Opočno…

Osmnáct let a teprve tady

za vojáčka „mňa brali“.

Dorostli jsme v chlapi.

Byli jsme ještě kluci a přece dospělí.

X

Už nechceme spávat na palandách

a příčí se nám budíček.

Všichni nás přemlouvají,

nejvíce náš druhý tatíček.

Až stanete se důstojníky

a bude to na to tata,

celý svět bude vám ležet u nohou.

Za to vám ručím, jsem váš druhý táta

Žádný biřic.

Tak jsme to zase podepsali

do Litoměřic.

Prý jenom na tři járy.

Holek je tu na tisíce

a taneční sály ba i bary.

Pustil se do nás strejda Erban

Ba i geodet Rout.

Tužili jsme se až nám svaly tuhly.

Měřili jsme délky, také úhly.

A každý jsme byli fit.

Na zádech tížil nás teodolit.

To už jsme dostávali i pár babek

a zapíjeli lásky žernoseckým vínem.

Trsat chodili jsme do Mrazíren

a lámat dívčí srdce na Tajvan.

Na Kocandě léčili jsme se ze všech ran.

Někteří z nás už měli ženy ba i dětičky,

když konečně nám připínali ty vytoužené hvězdičky.

Šest let spolu jako bratři.

Náš druhý otec hnal nás mnohé dál

byl neustále plný víry,

že dokope nás mezi inženýry.

TAK TO JE HOŠI KONEC BALADY.

UŽ NEZBÝVÁ MI ANI CHVILKA

VYSCHLA MI TUŠ A KDEPAK JE MÁ SOMRVILKA…?

Nám, kteří ještě žijeme, pro vzpomínky.

Jirka Knopp alias Chuchr .

Věnováno všem elévům a učňům.