Za Karlem Hrnčířem a Láďou Musilem.

Jsou tomu málo přes rok, kdy jsem se sešel v Bratislavě s některými kamarády a bývalými kolegy. Jardou Adamíkem, Mirem Čisárem, Petrem Baricou, Karlem Hrnčířem a Láďou Musilem. Bohužel s některými z nich jsme už neposeděli u vínka v typické bratislavské „vieše“ ale u nich doma, protože jejich zdravotní stav to již neumožňoval.

S Láďou jsme navštívili Karla Hrnčíře v domově pro seniory. Přestože se mu blížila dvaadevadesátka, tak hýřil optimismem a humorem. Laškoval s pečovatelkami a ty ho očividně milovali. Hůř chodil, ale byl soběstačný, upravený a spokojený. Proto oprávněně věřil, že se vrátí do svého, byť již po smrti manželky, bytu prázdného. Dokonce mně nabízel jeho společné využití při mém budoucím pobytu v Bratislavě.

Společně s Láďou jsme s ním probrali vše možné. Vzpomínali na minulé časy, jak všechno bylo lepší a radostnější. Povzpomínali si na společné zážitky i příhody, kterých bylo nemálo. Probrali i „proprali“ své žijící i nežijící kolegy. Nevyhnuli jsme se ani zhodnocení současné situace v obou republikách. Poinformoval jsem je o činnosti a postavení Vojenské geografické služby v České armádě. Oba projevovali o dění velký zájem.

Na konci více jak dvouhodinového povídání jsme se srdečně rozloučili s tím, že se příště uvidíme na setkání, které naše Sdružení zorganizuje pro všechny bývalé příslušníky Topografické služby Československé armády v brzké době. Zvlášť jsem byl o tom přesvědčený u Ládi, který byl velkým přívržencem TS a tmelícím členem i propagátorem našeho Sdružení v Bratislavě.

Bohužel. s lítostí musím konstatovat, že se s nimi již nikdy nesejdu. Láďa zemřel 17. 11. 2016 a Karel téměř měsíc po něm 12. 12. 2016

Zůstanou v mé mysli a jistě i dalších kamarádů, jako čestní, poctivý a upřímní kolegové a přátelé.

Nerad používám vzletná slova, ale „Čest jejich památce“ jim oprávněně patří.

V Praze 12. prosince 2016

Bohouš Haltmar

Karel Hrnčíř	Ladislav Musil