Jan Kříž "Z mého života"

Narodil jsem se na Českomoravské vrchovině v Brtnici okres Jihlava 8. 7. 1932. Otec byl zedník, matka zemědělská dělnice. Měl jsem dvě sestry.

Povinnou školní docházku jsem ukončil v roce 1947 v Brtnici. Maturitní zkoušku jsem složil v roce 1962 na střední škole v Praze 6.

Když v roce 1947 ve věstníku min. školství byl zveřejněn nábor elévů pro Voj. Zeměpisný ústav Praha, přesvědčil mne můj třídní učitel, abych se do náboru přihlásil. Po absolvování zkoušky v kresbě polohopisu a výškopisu ve VZÚ a po absolvování zdravotní prohlídky v ÚVN jsem obdržel výzvu k nástupu do VZÚ.

Do VZÚ jsem nastoupil 1. září 1947. Byli jsme první ročník „poválečných“ elévů – ročník 1947. Po nás, jako druhý ročník elévů nastoupili hoši ročníku narození 1933 – jako poslední ročník elévů. Dále nastupovali již učňové do Voj. Výcvikového střediska VZÚ.

Po nástupu do VZÚ jsme byli rozděleni na jednotlivá pracoviště. Byl jsem, spolu s elévem Barochovským přidělen do oddělení kresby situace (polohopisu) velitel kpt. Myška. Našim odborným vedení a výcvikem byl pověřen pan npor. Košťál, který s námi měl dosti práce, ale po ročním zácviku jsme kresbu situace již poměrně dobře zvládli. Naší výchovou vojenskou, byl pověřen pan rotný Hlupík (dnes pplk. v. v.), kterému pomáhali krotit patnáctiletou omladinu desátníci presenční služby pan Vytlačil a pan Dittrich.

Naše začátky ve VZÚ byli dosti rozpačité. Velení VZÚ příliš dobře nevědělo, jak s patnáctiletými „vojáky“ zacházet. Situace se zásluhou předválečných elévů pánů npor. Košťála, Sáluse a Vodrážky vyjasnila.

V roce 1948 jsme absolvovali Kartograficko – reprodukční kurz, kde jsme se seznámili s tím, co vše kartografie a reprodukce obnáší a jaká pracoviště v rámci VZÚ existují a co je jejich náplní práce.

Probletické bylo naše vystrojování. Najít správné velikosti byl pro patnáctileté kluky docela problém. Řešilo se, jaké označení pro nás vojáky – nevojáky na uniformu. I to bylo vyřešeno, ale nás samotných - prvního ročníku, se již většiny netýkalo. Dovršením let, jsme se podle smlouvy uzavřené s námi po nástupu do VZÚ, museli podrobit dobrovolnému odvodu.

Po dobrovolném odvodu 8. 7. 1949 jsem byl s velkou částí VZÚ odvelen do Bánské Bystrice. Zde jsem od října 1949 do září 1950 prodělal základní vojenský výcvik, poddůstojnickou školu a byl jsem povýšen do hodnosti svobodníka.

V září 1950 jsem byl spolu s dalšími vojáky presenční služby (bývalými elévy) odvelen do Jelšavy jako instruktor pro výcvik nováčků pro pracoviště v rámci topografické služby. Zde jsem byl povýšen na desátníka.

V únoru 1951 jsem byl odvelen do Školy důst v záloze Košice (ŠDZ pěch). Po absolvenci ŠDZ 6. 10. 1951 jsem byl povýšen jako podporučík prezenční služby.

7. 10. 1951 jsem byl z Košic do Bruntálu k 60. pěšímu výcvikovému praporu do funkce velitele 1. čety 1. pěchotní roty. Nabyla to lehká situace velet třicetišesti chlapům, převážně „ druhoročáků“. Nacvičovali jsme podle zadaných náčrtů jednotlivé fáze bojů a na výcvikovém prostoru potom předváděli frekventantům Vyšší školy důstojníků pěchoty. Absolvence ŠDZ nám velmi pomohla ke zvládání úkolů. Se mnou u praporu sloužil bývalý elév, podporučík prez. sl. Litoš, velitel 2. čety 1. roty.

21. 12. 1951 nám velitel praporu přetl kádrový rozkaz o přijetí za vojáky z povolání v hodnosti podporučíků. To bylo pro nás i pro velitele praporu překvapení. Nebylo obvyklé, aby důstojníci i poddůstojníci prezenční služby, při přijetí za vojáky z povolání, byli přijímáni ve stejné hodnosti. Velitel praporu nás přemlouval ať zústaneme u praporu, že do dvou let budeme, vzhledem dosavadnímu výtečnému hodnocení, kapitány.

Leč sliby bývají chyby a my jsme raději 2. 1. 1952 odjeli z Bruntálu a hlásili příchod k 1. VKÚ Praha.

Byl jsem přidělen na 1. oddělení kartografického odboru 1. VKÚ jako kartograf III. třídy.

V této době bylo do 1. VKÚ přijato asi 60 dívek a 3 hoši do práce kartografická kreslička – kreslič, na zkoušku ve věku 15-18 let. Byl jsem dodatečně určen do kurzu pro výcvik kresby.

11. 10. 1954 jsem byl jmenován II. třídy 1. oddělení Kartografického odboru 1. VKÚ.

Od 11. 10. 1954 do 28. 8. 1955 jsem absolvoval kurz vojskových topografů na Vyšší škole důstojníků ženijního vojska v Litoměřicích.

1. 1. 1957 jsem byl jmenován kartografem I. třídy 1. oddělení Kartografického odboru 1. VKÚ.

11. 1. 1958 jsem byl jmenován zástupcem náčelníka 2. oddělení Kertografického odboru 1. VKÚ.

11. 1. 1962 jsem byl jmenován náčelníkem 2. oddělení Kartografického odboru 1. VKÚ.

V roce 1973 jsem na fakultě dálkového studia VAAZ absolvoval odbornou zkoušku z vybraných předmětů ve studijním oboru geodeticko – kartografickém.

Poslední moje funkce před nástupem do funkce ZN-TE byla funkce náčelníka Odboru kompletace automatizované tvorby map (KATM) do které jsem byl jmenován 1. 1. 1979.

Po dobu mého púsobení v kartografii jsem se podílel na přípravě a vycviku nových pracovníků kartografů, na zavádění nových metod zpracování kartografických originálů a tiskových podkladů– rytí, metoda slupování, lepení písma teplem (el. pájka) apod.

Postupem doby a působení v různých funkcích jsem také povyšován v hodnostech. Do mé poslední hodnosti podplukovníka jsem byl povýšen 1. ledna 1974. v této hodnosti jsem pracoval sedmnáct let až do mého odchodu do starobního důchodu v roce 1990.

Poslední moje služební zařazení, které jsem v rámci armády nechtěl nikdy dělat, bylo ustanovení dne 1. 1. 1983 do funkce zástupce náčelníka VZÚ-zástupce náčelníka pro technicko – ekonomické zabezpečení výroby (ZN-TE).

Tehdy jsem měl v podřízenosti: správu budov, finanční oddělení, materiální oddělení, ITZ, dopravní skupinu, vojenskou závodní kuchyni, také bezpečnost práce zlepšovatelství a další úkoly. Díky odpovědnému přístupu vedoucích pracovišť, se nám úkoly na materiálním a ekonomickém úseku dařilo plnit.

Původně pro funkci ZN-TE bylo plánována hodnost plukovníka. NVZÚ dával několikrát návrh na moje povýšení do této funkce, ale díky mému postoji v roce 1968 a členství v Junáku, nebyl návrh nikdy realizován.

Po odchodu do zálohy (starobní důchod) v roce 1991, na vyžádání NVZÚ, jsem byl pověřen organizací a vedením rekvalifikačních kurzů, po dobu tří let, pro výcvik a přípravu frekventantů na pracovní zařazení kartografický kreslič a litograf.

V roce 1957 jsem se oženil. Moje manželka bylo kresličkou v kartografickém odboru 1. VKÚ, později projektantkou ve Státním ústavu dopravního projektování Praha.

Náš sňatek tehdy způsobil ve VZÚ menší zemětřesení, protože funkcionář KSČ a funkcionářka ČSM měli svatbu v kostele. Jen díky tehdejšímu solidnímu a rozumnému politickému pracovníku VZÚ mjr. Motykovi, to dopadlo dobře.

Mám dvě děti, syna Jana a dceru Kateřinu, oba jsou ekonomové.

V letech 1986– 1994 jsem vykonával funkci přísedícího u Obvodního soudu pro Prahu 10 (poručenecký senát a pracovně právní spory).

V roce 1945 jsem vstoupil do Junáka – svaz skautů a skautek ČR. Členem jsem dosud. Dlouhá léta od roku 1968 jsem vedl chlapecký oddíl. Byl jsem členem Náčelnictva chlapeckého kmene Junáka, předsedou Odboru vlčat, člen výchovného odboru a člen Odboru Lesních škol. V letech 1996– 2002 jsem byl vůdcem Lesní školy pro vůdce vlčat a světlušek. V roce 1996 mi bylo uděleno jedno z nejvyšších skautských vyznamenání – stal jsem se členem Svojsíkova oddílu. Mnoho let jsem vedl skautské tábory. Po zákazu Junáka v roce 1970 jsme pracovali pod hlavičkou Pionýrské organizace. Naše činnost byla neustále sledována STB.

Mám chalupu na Českomoravské vrchovině v mém rodišti Brtnici, kde trávím většinu roku. V současné době pracuji jako kronikář města Brtnice.

Hodně času věnuji fotografování, zápisům a dokumentům do kroniky, rybařím, věnuji se výtvarné a ilustrátorské činnosti. Napsal jsem několik knížek a příruček pro vůdce vlčat a světlušek. Organizoval jsem několik celostátních kol pro nejmenší skauty, výtvarné soutěže „zažíháme světýlko“ a ústřední kola ve skautských disciplínách -“ Závody vlčat o totem náčelníka“a „ Závody světlušek o vlajku náčelníka“.

Ilustroval jsem pomůcky pro potřeby mateřských škol a pro činnost logopedů.

Po mém téměř 44 letém působení ve VZÚ Praha, můžu říci, že jsem rád, že jsem byl příslušníkem VZÚ a moc si toho vážím.

Jsem proto i členem Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby.

26. 12. 2011