Reportáž z odborného semináře na Univerzitě obrany.

Katedra vojenské geografie a meteorologie Univerzity obrany v Brně upořádala 3. června 2016 odborný seminář na počest dlouholetých náčelníků katedry –plk. v.v. prof. Ing. Erhard Srnky, DrSc. (90) a plk. v.v. doc. Ing. Dalibora Vondry, Csc. (80), při příležitosti jejich životních „kulatin“.

Seminář zahájil vedoucí katedry plk. doc. Ing. Vladimír Kovařík, Ph.D. MSc. ,který přivítal srdečně všechny zúčastněné. Zejména oba jubilanty a proděkana pro vědeckou činnost Fakulty vojenských technologií profesora RNDr. Jana Kohouta, DrSc., který jubilantům popřál k narozeninám a předal jim pamětní plakety Univerzity obrany.

Plk. Kovařík přivítal i další významné účastníky: plk. v.v. prof. Ing. Františka Miklošíka, DrSc.,prof. Ing. Lubomíra Lauermanna, DrSc. a plk. v.v. Ing. Vladimíra Vahalu, DrSc.

Následně ve svém vystoupení uvedl některé zajímavé údaje týkající se naší katedry v celé její historii. Jeho vystoupení je publikováno v samostatném článku této rubriky.

Další příspěvek pronesl prof. Srnka. Shrnul v něm svoje působení na katedře ve spojitosti s historií katedry od jeho nástupu v  roce 1951 do doby ukončení jeho působení. Zajímavý příspěvek byl de facto průřezem vojenské kartografie v tomto období, protože se sám aktivně podílel téměř na všech základních úkolech služby souvisejících s mapovou tvorbou.

Vystoupení doc. Dalibora Vondry obsahovalo jeho profesní působení v armádě a informace o úkolech i problémech, které byly řešeny na katedře v době jeho vedení. Od roku. 1986 do konce roku 1993. Zejména překonání těžkého období v kterém hrozilo ukončení studia zeměměřictví na VA. Hovořil i o obtížích spojených s řešením svízelných problémů celé akademie na kterých se podílel jako historicky první předseda akademického senátu Vojenské akademie (1990–1991).

V následném vystoupení prof. Lauermanna, který na katedře působil 41 let, byl zrekapitulován podíl katedry na některých stěžejních vojenských mapových dílech v době jeho působení. Detailně se zabýval tvorbou významného národního atlasového díla - Československého vojenského atlasu, vydaného v roce 1965, za který kolektiv jeho tvůrců obdržel vysoké státní vyznamenání. Zvláště zajímavé byly některé, dosud neznámé, skutečnosti týkající se jeho tvorby i informace o účasti pracovníků Vojenského zeměpisného ústavu a nejvýznamnějších československých odborníků mimo rezort Ministerstva obrany. (Věřím, že se nám podaří vystoupení pana profesora získat a zveřejnit ho na portále Sdružení přátel vojenské zeměpisné a povětrnostní služby.)

Prof. Miklošík v rámci diskuze o tvorbě Vojenského zeměpisného atlasu připomněl, že atlasová tvorba nebyla pro vojenskou zeměpisnou službu nová. Vojenský zeměpisný ústav již před válkou zpracoval a vydal zeměpisný atlas, který dosáhl velmi příznivého mezinárodního odborného uznání. Poté hovořil o výchově odborných kádrů v době, kdy kartografie nebyla na školách systematicky rozvíjena. Byl to opět VZÚ, který byl střediskem jejího rozvoje u nás.  Uplatňoval tradiční systému přípravy odborníků pro všechny specializace podílející se na tvorbě map. Zvláště osvědčený systéme přijímání a výchovou elévů, a to již po absolvování základní školy. Podobný systém by mohl pomoci připravit i dnešní nedostatkové specializace pracovníků též u jiných oborů národního hospodářství u organizací, které jsou často větší, než byla vojenská zeměpisná služba.

Po přednesení odborných příspěvků se rozproudila diskuse, která se točila zejména okolo budoucnosti kartografie ale i o současném zaměření studia na UO. Z ní vyplynul i podnět na pořízení digitálního souboru Československého vojenského atlasu skenováním. Kvalitní oskenování umožní výtisk používaný na katedře, protože častým používáním se díky lepené vazbě rozpadl na jednotlivé listy.

Diskuse postupně přešla do společenské části, v které přítomní popřáli jubilantům vše nejlepší, zejména zdraví a pohodu do dalších let. Vedoucí katedry plk. Kovařík jim poděkoval za jejich celoživotní přínos ve prospěch oboru jako takového i vojenského zeměměřičství. Společně jsme jim zazpívali obligátní popěvek a připili na zdraví. Za zmínku stojí ještě vystoupení prof. Lauermanna, který přednesl několikastránkový text týkající se minulého i současného dění na katedře. Obdivuhodné je, že v textu všechna slova začínají na „p“. Klobouk dolů pánové.

Osobně hodnotím tento seminář, byť měl komorní nádech, jako velmi dobrý a smysluplný. Neváhám ho nazvat „historickým“. Docela jsem však postrádal někoho ze současných příslušníků Geografické služby AČR a z Topografického ústavu Armády Slovenské republiky a také zástupce absolventů ze Slovenska, kterým jubilanti přednášeli na Vojenské akademii v Brně.

Bohuslav Haltmar