Několik vzpomínek na dlouhá léta společné práce

s prof. Srnkou

Vystoupení prof. Ing. Lubomíra Lauermanna, CSc na semináři 3. 6. 2016

(dosud nepublikované informace o tvorbě vojenského atlasu)

Vzácné životní jubileum devadesáti let, kterého se dožívá v červenci letošního roku v plné svěžesti prof. Ing. Erhart Srnka, DrSc., dlouholetý pedagog a náčelník Katedry geodézie a kartografie Vojenské akademie v Brně a současně můj nejlepší přítel, mi dává příležitost vzpomenout na několik desítek let trvající těsnou vzájemnou odbornou spolupráci zejména při tvorbě a redakčním řízení geografické části Československého vojenského atlasu, Vojenského zeměpisného atlasu a následně při řešení vědeckovýzkumných úkolů zaměřených na vytváření nových typů vojenských speciálních map.

Vzpomínky se letos kryjí se šedesátým pátým výročím vzniku Katedry topografie a geodézie na tehdejší Vojenské technické akademii v roce 1951(později Katedra geodézie a kartografie Vojenské akademie, Katedra vojenských informací o území, Katedra vojenské geografie a meteorologie Univerzity obrany v Brně) a našimi prvními kroky v oblasti pedagogické a vědeckovýzkumné práce na poli kartografie, na kterou jsme se oba, tehdy mladí asistenti geodézie, začali orientovat. Jsme asi jedinými žijícími z původního kolektivu učitelů. Rozvoj výuky a kartograficky zaměřené vědeckovýzkumné úkoly vedly k postupnému vyrovnávání s geodetickými disciplínami, které na vojenském zeměměřickém studiu v prvních létech jednoznačně převládaly. Ovlivnily to tři skutečnosti.

1. - konstituování kartografie ve světovém měřítku jako samostatného vědního oboru v polovině 50. let, vznik Mezinárodní kartografické asociace (ICA) a překonání tehdejších převládajících názorů, že kartografie je jenom pomocnou disciplínou geografie. S touto změnou bylo zákonitě spojeno zahájení aspirantského studia ve vědním oboru kartografie a dosažení vědecké hodnosti kandidátů věd. ( Lauermann byl druhý, Srnka třetí kandidát věd v oboru kartografie v tehdejším Československu). Katedra geodézie a kartografie Vojenské akademie v Brně byla v tomto směru v čele mezi katedrami stejného zaměření na ostatních vysokých školách (Slovenská vysoká škola technická, České vysoké učení technické, Karlova univerzita, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně / dnes Masarykova univerzita/, Palackého univerzita, Komenského univerzita ). Bylo to však také v době, kdy nebyla prakticky žádná spolupráce mezi technikami a univerzitami, jako je tomu dnes.

2. - příchod pplk. Ing. RNDr. Bohuslava Šimáka na Katedru geodézie a kartografie Vojenské akademie v Brně. Ve své osobě spojoval kvalifikaci zeměměřického inženýra, vystudovaného geografa na Univerzitě Karlově se zkušenostmi tvorby map získanými během předchozí praxe ve Vojenském zeměpisném ústavu v Praze. Tato skutečnost výrazně ovlivnila orientaci nás mladých na kartografii. Přispěla k následnému rychlému propojení technického a geografického pojetí kartografie a byla důležitým stimulem pro nás mladé při začínající práci na Československém vojenském atlasu.

3. – tvorba geografické části Československého vojenského atlasu v létech 1957 až 1966. Atlas měl představovat účelový, vojensky zaměřený, kartograficky prezentovaný zdroj informací o tehdejším světě.

Katedře byl zadán vědeckovýzkumná úkol „ Návrh celkové koncepce, vědeckotechnická příprava a redakční řízení tvorby geografické části atlasu,“ včetně autorského zpracování některých tematických map. Redakční kolektiv Šimák, Srnka, Lauermann se musel vypořádat se skutečností, že v Československu nebyl před tím vydán žádný tak rozsáhlý a podrobný komplexní atlas světa, ve kterém jsou obecné geografické mapy doplněny velkým počtem obsahově rozmanitých tematických informací. (Mapy vojenskohistorické části atlasu autorsky zpracovávali vojenští historici). Formát atlasu 41 x 30cm umožňoval poprvé zobrazit celé území Československa ve vzájemně se překrývajících obecně geografických mapách v měřítku 1: 500 000 a všechny státy střední Evropy ( včetně Beneluxu ) v měřítku 1 : 1 000 000. V atlasové kartografii byly také poprvé znázorněny zvláštními značkami lesní porosty při současném použití barevné hypsometrické stupnice a stínování terénního reliéfu (v mapách měřítek 1 : 1 000 000 a větších). Na úvodních mapách zemských polokoulí, vstupních mapách jednotlivých kontinentů a na přehledných mapách území Československa a prostoru Alp (jako rozsahem největšího a vojensky nejvýznamnějšího horského pásma v Evropě) byly hlavními a dominujícími obsahovými prvky reliéf terénu a vodstvo s příslušným (převážně českým) názvoslovím. Na všech ostatních obecně geografických mapách bylo třeba řešit výběr nejvhodnějších základních podkladů pro montáž, způsob znázornění a generalizaci reliéfu terénu, vodstva, sídel, komunikací, státních a správních hranic a dalších obsahových prvků vždy s ohledem na geografické zvláštnosti území a měřítko map. Bylo třeba zkoumat, zkoušet a navrhovat intervaly a barevné škály hypsometrických a batymetrických stupnic, vložené vrstevnice pro přesnější znázornění členitosti reliéfu terénu v nížinách, interpolaci lichých stometrových vrstevnic na mapách Československa měřítka 1 : 500 000, protože na podkladových mapách 1 : 200 000 byly základní vrstevnice po 40 m, řešit nutnou interpolaci metrických vrstevnicových stupňů, když byly na podkladových mapách ve stopách, správně rozlišit kresbu a generalizaci vrstevnic v aridních oblastech, kde je reliéf terénu modelován převážně činností větru, hledat metody nejvhodnějšího znázornění jezer, jejichž výška hladiny kolísá mezi obdobími dešťů a sucha, dbát na správné znázornění jednotlivých typů pobřeží ( např. jak znázornit wattová pobřeží, sledovat, aby množství malých skalnatých ostrůvků typických pro šérová pobřeží mezi Skandinávií a Finskem zůstalo v obrazu mapy a nebylo, jak se tomu skutečně stalo, považováno v reprodukci při tvorbě tiskových podkladů za nečistoty a vymazáno), správně zhodnotit význam komunikací pro danou geografickou oblast ( V Evropě se úzkorozchodné železnice zobrazují jako málo významné, nebo nejsou zakresleny vůbec, v Africe a Asii, jsou to naopak dopravní trasy prvořadého významu ), řešit výběr a generalizaci sídel s ohledem na únosné grafické zaplnění mapového obrazu zvolenými typy, velikostí písma geografických názvů, a mnoho dalších problémů s využitím doplňujících mapových, nebo textových problémů. Žádné jiné informační zdroje jaké jsou k dispozici dnes, tehdy nebyly. Redakčními výstupy byly podrobné směrnice pro výběr generalizaci a znázornění obsahu skupin map stejného typu, další nezbytné geografické a technické údaje a maketa atlasu s přesným kladem všech mapových listů. Pro každou atlasovou mapu (včetně mapek geograficky, politicky nebo vojensky významných oblastí a plánů měst) jsme zpracovali podrobné redakční pokyny doplněné grafickými přílohami, podle kterých mohly být mapy zpracovány ve Vojenském zeměpisném ústavu (tematické mapy a úvodní část atlasu) a ve Vojenském kartografickém ústavu v Banské Bystrici (všechny obecně geografické mapy ). Součástí redakčních pokynů byly údaje o čísle a názvu a poloze mapy důležité pro správné umístění údajů ležících vně rámu ( mapa jednostránková – při rozevření atlasu leží na levé nebo pravé straně ), matematické zobrazení, zeměpisné souřadnice středu mapy, poledník kolmý na severní rám, hustota zeměpisné sítě, mapa dvoustránková, dvoustránková se záložkami, základní podklady pro montáž, doplňující mapové a textové prameny, prostory, kde nebude možno řešit převod podkladů do zpracovávané mapy montáží a obsah podkladových map bude nutno ručně překreslit pomocí dostatečně malých polí zhuštěné zeměpisné sítě, nutné přesahy kresby přes rám a řada dalších informací. Při tvorbě tematických map jsme museli mít trvalý kontakt s autory tematického obsahu a teprve potom navrhnout obecně geografický podklad, který by vyhovoval všem. Mnozí autoři vůbec nevěděli, jak svoji tematiku kartograficky prezentovat. Mnohé tematické mapy jsme museli podle dodaných podkladů zpracovat sami a autoři obsah potom jenom upravili. Někteří naopak předali perfektně vykreslené autorské originály ( Demek, Pelíšek, Pouba, Raušer ). Extrémní požadavky měl autor mapy Asie - jazykové rozdělení. V legendě mapky formátu 16,5 x 19,5 cm, měřítka 1 : 60 000 000 rozlišil 43 barevných areálů a navíc prosadil zařazení zvláštního, do atlasu vlepeného, listu, s doplněním dalších 222 textových vysvětlivek k legendě. Mimořádně složitým problémem bylo psaní vlastních jmen geografických objektu v zemích s nelatinskou abecedou. O spolupráci byl požádán Orientální ústav ČSAV. Bohužel řada pracovníků tohoto ústavu se orientovala především na jazykovou stránku než na znění a psaní geografických názvů a zavrhli obecně známá a ve světě běžně používaná geografická jména (např. Dar El Bajda - Casablanka, Tarabulus al Gharb – Tripolis, Furat – Eufrat, Didžlat – Tigris, Afar Issa – bývalé Francouzské Somálsko-dnešní Džibutsko a velké množství dalších vlastních jmen ). V průběhu tvorby atlasu začátkem šedesátých let minulého století získala většina bývalých kolonií v Africe a jihovýchodní Asii nezávislost a změnila své oficiální názvy ( např. Belgické Kongo – Kongo – Zair - Demokratická republika Kongo, francouzská kolonie Ubangi Shari – Středoafrická republika -- Středoafrické císařství – Středoafrická republika, Federace Rhodesie a Njaska – tři samostatné státy – Zambie – Zimbabwe -- Malawi, Dahome – Benin, Východní Pakistan - Bangladéž ). Objevilo se velké množství dalších změn (zejména nových názvů měst ), které nastaly v průběhu tvorby a nebylo je možno změnit vzhledem k redakční uzávěrce. Tvorbu atlasu v šedesátých létech minulého století provázela některá, dnes nepochopitelná omezení. Na mapách Československa v měřítku 1 : 500 000 nebylo povoleno zobrazit zeměpisnou síť. Z důvodů utajení nemohla být podrobněji rozlišena velikost sídel s počtem obyvatel 2000 a menších. Museli jsme dokonce dodatečně zpracovat směrnice, jak byly mapy deformovány při odvození z topografických map měřítka 1 : 200 000 (i když tomu tak nebylo). Velkým odborným přínosem pro nás, relativně mladé odborné asistenty, věkem krátce po třicítce byla skutečnost, že nám katedra umožnila pracovat ve Vojenském zeměpisném ústavu v Praze ( Srnka celý rok 1960, Lauermann v lednu až červnu 1962) a ve Vojenském kartografickém ústavu v Banské Bystrici ( Lauermann celou druhou polovinu roku 1962 ). Přímo při kartografickém ztvárnění jednotlivých map jsme tak realizovali redakční záměry, autorsky dotvářeli některé tematiky, řešili přímo ve výrobě další problémy spojené s tvorbou obsahu a generalizace map. Pro naši hlubší kartografickou orientaci měla tehdy zásadní význam také osobní setkávání a odborné kontakty, včetně bezprostřední spolupráce, s více než patnácti profesory a řadou docentů geografických a zeměměřických kateder českých i slovenských univerzit a technických vysokých škol stejně jako s pracovišti Československé akademie věd, Slovenské akademie věd, Ústřední správou geodézie a kartografie a Výzkumným ústavem geodézie topografie a kartografie v Praze. To se zpětně odrazilo v naší další pedagogické a vědecké práci a přispělo k dalšímu odbornému rozvoji a zvýšilo renomé katedry ve vědním oboru kartografie. V první polovině sedmdesátých let jsme byli znovu plně vytíženi redakční přípravou spojenou s tvorbou a vydáním Vojenského zeměpisného atlasu. Znamenalo to redakčně zabezpečit obsahovou aktualizaci, vložení dalších map obsahově obohacujících původní geografickou část Československého vojenského atlasu zobrazením politicky nebo vojensky aktivních regionů. V dalších létech katedra těsně spolupracovala s Výzkumným střediskem 090 při řešení výzkumného úkolu zaměřeného na novou koncepci vojenských speciálních map a s Vojenským topografickým ústavem v Dobrušce, při řešení problematiky obnovy topografických map. Můžeme se pochlubit, že jsme společně s prof. Srnkou seznamovali posluchače před více než čtyřiceti léty s mapami NATO a souřadnicovou sítí UTM, která je dnes nedílnou součástí současných vojenských map. Katedra geodézie a kartografie Vojenské akademie V Brně (dnes Katedra vojenské geografie a meteorologie Univerzity obrany) patřila v uplynulých 65 létech svojí specificky orientovanou odborností k respektovaným pracovištím mezi obdobnými technickými a univerzitními katedrami.

Řada kartograficky orientovaných diplomantů zastávala a zastává významné funkce ve vojenských i civilních institucích České i Slovenské republiky. Vychovali jsme četné kandidáty věd, z nich se mnozí habilitovali, působí jako docenti na katedře a nesou dál pochodeň kartografie. Rozsáhlá byla kartograficky zaměřená publikační činnost, učitelé kartografie oponovali velký počet kandidátských a doktorských disertací, habilitačních prací, účastnili se v komisích pro jmenování docentů a profesorů, řadou odborných vystoupení na domácích i mezinárodních kartografických seminářích a konferencích. Katedra se může pochlubit i pedagogickou graduací (na přelomu 80. 90. let měla katedra jako snad jediná na Vojenské akademii 5 profesorů. Z toho 3 (Srnka, Lauermann, Miklošík ) jsme byli profesoři kartografie a ze 4 docentů byli 2 kartografové). Důležitým předpokladem a jednoznačnou výhodou proti civilním katedrám bylo vždy trvalé propojení s potřebami Topografické služby ČSLA ( dnes Geografické služby AČR ) a řešení úkolů pro její potřeby. Výraznou stopu katedra zanechala odbornou angažovaností a dlouholetou externí výukou svých příslušníků u ostatních partnerských kateder ČVUT, UK, v Praze, na Přírodovědecké a Pedagogické fakultě MU a VUT v Brně, Vysoké škole dopravní v Pardubicích. Řada učebnic a skript s kartografickou tematikou přesáhla rámec armády a je ceněna a využívána na civilních vysokých školách (Matematická kartografie, 2 učebnice Vojenské geografie, dvoudílná Technická kartografie, Mapování, Řízení kartografických prací, Státní mapová díla ČR, Základy užití map, Vojenská topografie). Je třeba ocenit, že tuto stopu stále prošlapávají i stávající učitelé katedry, naši žáci i následníci, zejména při řešení společných vědecko výzkumných záměrů s dopadem pro využití v Geografické službě AČR. Šlo o využívání i mimo katedru vysoce hodnocených učebnic a skript zpracovaných na katedře, oponenturu kandidátských i habilitačních prací, účast v komisích pro jmenování docentů a profesorů, rozsáhlou publikační činnost, odborná vystoupení na domácích i mezinárodních kartografických konferencích.

Hlubokou, nesmazatelnou stopu na vysoké úrovni brněnské vojenské kartografie zanechal letošní jubilant, devadesátník Prof. Ing. Erhart Srnka, DrSc. Patří mu právem poděkování za dlouholetou konkrétní pedagogickou a vědeckou práci stejně jako za podmínky, které vytvářel z pozice náčelníka katedry. Já osobně si vážím toho, co jsme mohli ve společném v družném úsilí pro kartografii vykonat a prožít v krásném, nikdy ničím nenarušeném, pětašedesátiletém přátelství.