Podplukovník Ladislav Barchánek

Ladislav Barchánek se narodil dne 5. srpna 1930 v Plzni, kde v letech 1936 až 1944 absolvoval obecnou a měšťanskou školu. Po ukončení školní docházky byl přijat na obchodní akademii, kterou však nakonec neabsolvoval, protože v roce 1944 byla tato škola zavřena. Vyučil se obchodníkem a po válce pracoval jako vedoucí obchodu v Kraslicích.

Jeho zájem o létání jej v roce 1949 přivedl do Vojenské odborné školy leteckých mechaniků v Liberci, kde byl nakonec přeřazen ke studiu v kurzu Leteckých dorostenců – obor povětrnostní, který absolvoval při Škole povětrnostní služby v Praze a Prostějově. Již v průběhu studia, vzhledem ke své dobré znalosti německého jazyka, pomáhal RNDr. Jaroslavu Červenému s překlady předpisů a další odborné literatury především z oboru výškových meteorologických měření a proto se po ukončení školy začal otázkami aerologie a později radiolokační meteorologie dlouhodobě zabývat.

V létě roku 1951 se rotný Ladislav Barchánek stal příslušníkem 1. povětrnostní ústředny v Praze- Kbelích a začal vykonávat funkci Náčelník radiosondážní stanice, která byla umístěna na letišti ve Kbelích. V červnu roku 1952 byla potom tato stanice převedena do přímé podřízenosti Státního meteorologického ústavu MNO a koncem roku 1953 byla přemístěna do prostoru letiště Praha-Ruzyně.

V roce 1953 absolvoval „Zdokonalovací kurz povětrnostní služby“ v Klášterci nad Orlicí a po jeho ukončení nastoupil v říjnu k tehdy nově zřízenému Hlavnímu leteckému povětrnostnímu ústředí – HLPÚ v Praze v paláci „Kotva“, kde začal působit ve funkci Aerolog.

V říjnu roku 1956 se stal náčelníkem nově zřízené radiosondážní stanice HLPÚ umístěné v Klecanech, která byla v té době nazvána jako Oddělení meteorologické radiotechnické stanice a na podzim roku 1957 byla přemístěna do Satalic poblíž letiště Praha-Kbely. Tato stanice přešla v létě roku 1961 do podřízenosti tehdy nově vytvořeného Velitelství 1. samostatného smíšeného leteckého sboru a major Ladislav Barchánek působil až do roku 1967 jako její náčelník postupně v Hradci Králové, Hrádku u Nechanic a nakonec v Čáslavi.

V letech 1960 až 1964 dálkově vystudoval Průmyslovou školu slaboproudé elektrotechniky v Praze a následně dva roky studoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Studium však nedokončil pro naprostý nedostatek často potřebného služebního volna. Z důvodů služební potřebnosti mu koncem 50. a v průběhu 60. let nebylo nadřízenými několikrát povoleno zahájit denní studium oboru meteorologie při Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně.

Náčelníkem Meteorologické radiolokační stanice Hlavního povětrnostního ústředí umístěné v Hájku u Jenče byl ustanoven v roce 1967, kde působil až do roku 1969, když z důvodů zhoršeného zdravotního stavu (silná ztráta sluchu) musel ukončit veškeré práce s meteorologickými radiolokátory.

V roce 1970 krátce působil jako aerolog v rámci Oddělení krátkodobé a střednědobé předpovědi HPÚ a potom přešel k tehdejšímu Technickému oddělení HPÚ, kde postupně zastával různé technické funkce. Do funkce Náčelník technického oddělení byl ustanoven v roce 1979 a tuto zastával až do 31. prosince 1986, kdy odešel do výslužby.

Ladislav Barchánek prováděl v letech 1951 až 1952 společně s RNDr. Jaroslavem Červeným experimentální měření výškového větru s pomocí kořistních německých goniozaměřovačů EP 2a. Ve druhé polovině 50. let se ve spolupráci s národním podnikem Metra podílel na provedení úprav tehdejších finských radiosond Vaisala, které byly potom v tuzemsku vyráběny pod označením RS 55. V roce 1957 se rovněž podílel na rozběhu výroby radiosond RZ 049.

V souvislosti se všeobecným rozvojem radiolokační meteorologie prováděl ve druhé polovině 50. let v rámci radiosondážní stanice v Satalicích pokusná meteorologická měření s německým, původně přehledovým, radiolokátorem RZ II-Manheim. Na přelomu 50. a 60. let potom prováděl obdobná měření s radarem Pohon E výrobkem národního podniku Tesla Pardubice.

V součinnosti s Leteckými opravnami Kbely se podílel se na vývoji mobilní radiosondážní stanice RS-58 a mobilní letecké povětrnostní stanice LPS-58. V období let 1963 až 1965 se ve spolupráci s Leteckými opravnami v Trenčíně podílel na vývoji a výrobě jejich modernizovaných verzí RS-65 D a LPS-65.

V této době se rovněž podílel na instalaci techniky a výcviku personálu tehdy vznikajících leteckých a dělostřeleckých radiosondážních stanic.

Koncem 60. let se Ladislav Barchánek výrazným způsobem podílel na zavádění prvních meteorologických radiolokátorů MRL-1, včetně výcviku jejich obsluh a v 70. letech byl autorem projektu generálních a středních oprav radiolokátorů RMS-1 a MRL-1. Na konci 70. let společně se spolupracovníky vyvinul první československý elektronický analogový registrační anemograf EA-01, vyrobil jeho prototyp a rovněž se podílel na přípravě jeho sériové výroby v národním podniku Laboratorní přístroje. Zároveň se podílel na vývoji a přípravě výroby přenosné meteorologické stanice Meteor.

Během své aktivní vojenské kariéry patřil podplukovník Ladislav Barchánek k průkopníkům a uznávaným československým odborníkům v oblasti technických prostředků radiosondážního a radiolokačního průzkumu atmosféry a rovněž klasických přístrojů a zařízení pro meteorologická měření. Podílel se na vývoji, úpravách a zavádění celé řady nových technických prostředků a zařízení v těchto oblastech, včetně jejich instalace na nejrůznějších pracovištích vojenské povětrnostní služby. V této souvislosti rozvíjel úzkou spolupráci s obdobnými pracovišti Českého hydrometeorologického ústavu a dalšími vědecko-technickými a výrobními organizacemi.

Ladislav Barchánek zemřel v Buchlovicích dne 5. března 2012.