Brigádní generál Antonín BASL, PhDr.

Narodil se 1. února 1889 v Praze, rodině geografa Josefa Basla.

Absolvoval české klasické gymnasium v Královských Vinohradech a geografii a historii na filosofické fakultě university v Praze, kde byl žákem V. Švambery.

S profesorem Švamberou byl spoluautorem:

- Bibliografie české literatury geografické v letech. 1906 a 1907

- Bibliografie české literatury geografické v letech. 1908, 1909 a 1910

Promován byl v roce 1912.

Od května 1912 působil jako středoškolský profesor dějepisu a zeměpisu na reálce v Turnově.

V letech 1912–1913 absolvoval školu pro důstojníky v záloze.

Po vypuknutí první světové války byl povolán do služby a stal se velitelem čety Infanterie-Regiment Nr. 11 na srbské frontě, kde byl v prosinci 1914 zajat. Během zajetí prodělal ústupový, tzv. albánský pochod. Počátkem roku 1916 byl převezen do Itálie, kde vstoupil do československých legií v Itálii, jako velitel praporu, který zasáhl do bojů na Piavě.

V dubnu 1918 byl jmenován velitelem roty a v listopadu 1918 velitelem střeleckého praporu 39. pluku italských legií, který obsadil. 9. ledna bez boje Komárno, které bylo bráněno neúplným

I. praporem, kterému velel major Antonín BASL.Maďarský útok 1. května 1919 narazil na odpor československých jednotek, kteří se bránili výrazné maďarské přesile. Ale Baslův protiútok zahnal Maďary na ústup.

V září 1919 nastoupil do kursu pro výchovu důstojníků Generálního štábu, poté prošel různými funkcemi ve vyšších štábech a u druhů vojsk.

Od prosince 1921 do září 1922 studoval na Válečné škole v Praze. V září 1922 se stal konceptním důstojníkem Organizačního oddělení Hlavního štábu branné moci a od prosince 1923 zde zastával místo přednosty skupiny.V lednu 1927 byl jmenován zástupcem velitele 38. Pěšího pluku a v říjnu 1927 přednostou Pátého oddělení [školského a výcvikového] Hlavního štábu branné moci. V listopadu 1930 byl stanoven velitelem 24. Pěšího pluku.

Byl členem geografického komitétu Československé národní rady badatelské a České společnosti zeměvědné. Zabýval se především kartografií a studiem jezer. Spolupracoval na vytváření českého zeměpisného názvosloví a aktivně pracoval ve Vojenském vědeckém ústavu.

V září 1932 nastoupil do funkce zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu a od března 1934 do 23. března 1937 byl jeho velitelem. V únoru 1935 mu byla udělena generálská hodnost.

Do zálohy odešel na vlastní žádost 23.3.1937. V témže roce 4.4.1937 nečekaně, po krátké srdeční nemoci, náhle zemřel.

Vyznamenání a medaile:

1918 - Válečný záslužný kříž

1918 - Pamětní medaile na sjednocení Itálie

1918 - Pamětní válečná medaile 1915-1918

1919 - Československý válečný kříž 1914-1919

1920 - Řád italské koruny důstojník

1921 - Československá revoluční medaile

1922 - Medaile vítězství

1925 - Řád Čestné legie 5. třída

1930 - Řád bílého orla 3. třída

1935 - Řád Rumunské hvězdy 3. třída