František Bohdan

Plukovník Ing. František Bohdan (vlastním jménem František Bauer) se narodil dne 9. listopadu 1914 v Telči. Po ukončení základní školní docházky zahájil studium telčského reálného gymnázia, které absolvoval v létě roku 1932.

Na radu svého strýce, ruského legionáře, se rozhodl stát vojenským gážistou, podal žádost ke studiu Vojenské akademie v Hranicích na Moravě a dne 31. srpna 1932 nastoupil jako aspirant čekatel u Pěšího pluku 24 ve Znojmě. V říjnu 1932 zahájil vojenskou přípravu ve Škole pro důstojníky pěšího vojska v záloze v Brně a potom v létech 1933 až 1935 absolvoval Vojenské letecké učiliště v Prostějově, které tvořilo součást Vojenské akademie v Hranicích na Moravě.

Svůj první samostatný let absolvoval dne 28. srpna 1934. V hodnosti poručík letectva byl slavnostně vyřazen dne 2. července 1935 a byl přidělen k Leteckému pluku 2 Edwarda Beneše v Olomouci. Společně s ním bylo ten den vyřazeno dalších 27 vojenských pilotů. Mezi jeho spolužáky tehdy patřilo několik mladých pilotů, kteří se později, v době 2. Světové války, významně zapojili do Československého zahraničního protifašistického odboje (např.: Fajtl, Mrázek, Fejfar, Veselý, Trnka, Štěpánek).

Ve svých začátcích u leteckého pluku v Olomouci létal František Bauer nejprve na výcvikovém letounu Š 118, zvaném „Šmolík“. Postupně absolvoval pilotní zkoušky na denního i nočního pilota, pozorovatele a nakonec se stal pobočníkem velitele perutě - velitelem Povětrnostní stanice 6 v Olomouci. V letech 1935 až 1939 vystřídal létání na nejrůznějších typech letounů – od výcvikových až po pozorovací (např.: Š-128, Š-328), průzkumné (např.: Š-16), bitevní (např.: Ap-32) nebo bombardovací letouny (např.: A-11, Ab-11, Šb-16, Š-616, F.IX). Se zmíněnými typy vykonal celkem 1324 letů.

Od 1. listopadu 1937 byl ustanoven do funkce Velitel povětrnostní ústředny 2 v Olomouci a v období od 2. ledna do 30. března absolvoval „Kurz výcviku v povětrnostní službě“. V době všeobecné mobilizace v září 1938 působil poručík Bauer jako velitel Polní povětrnostní ústředny 72 při Velitelství letectva II. Armády v Olomouci a později v Piešťanech.

Po propuštění z armády v červnu roku 1939 odešel František Bauer do Třebíče, kde pracoval jako aktuární úředník na městském a okresním úřadě. V červenci 1940 se oženil.

V roce 1945 se zapojil do činnosti obnovené vojenské povětrnostní služby a začal působit jako velitel letecké povětrnostní stanice v Brně. V letech 1946 až 1947 působil nejprve jako Starší pilot, později jako Velitel zvláštního leteckého povětrnostního roje v Praze - Kbelích, který byl tvořen 6 letouny vzdušného meteorologického průzkumu, které byly vybaveny příslušnými meteografickými přístroji pro provádění výškových meteorologických měření.

Dne 1. září 1947 byl kapitán František Bauer ustanoven do funkce Velitele povětrnostní ústředny II v Brně na Špilberku, když odpovídal za řízení, výstavbu a rozvoj složek vojenské povětrnostní služby na teritoriu Moravy a Slezska. V této funkci setrval až do konce roku 1952.

Po roce 1948, pod tlakem ministerstva národní proti užívání německých a židovských příjmení u důstojníků, změnil své příjmení a začal používat jméno František Bohdan.

Od roku 1948 se významným způsobem podílel na budování nových terénních meteorologických stanic na teritoriu Moravy a Slezska. Jeho zásluhou byla například v letech 1952 až 1953 zřízena meteorologická stanice Telč, která byla vybudována na kopci Buzový v prostoru mezi Telčí a Kostelní Myslovou.

Dne 1. ledna 1953 byl major František Bohdan ustanoven do funkce Velitel III. Odboru synoptické a letecké meteorologie Státního meteorologického ústavu (SMÚ) MNO v Praze - Ruzyni. V jeho podřízenosti působilo Předpovědní oddělení, Provozní oddělení, Spojovací uzel, 2 radiosondážní stanice a další samostatný odborný personál o celkovém počtu 102 osob.

Ke dni 1. ledna 1954 přešel reorganizovaný SMÚ mimo rezort MNO a v té době František Bohdan odešel mimo organizační strukturu vojenské povětrnostní služby. Byl povýšen do hodnosti podplukovník a stal se Zástupcem náčelníka ústředního leteckého dispečerského stanoviště, později ústředního velitelského stanoviště letectva a PVOS v Praze - Karlíně, kde působil až do roku 1960.

V roce 1960 byl plukovník Ing. František Bohdan přeložen na vojenské letiště do Náměšti nad Oslavou, kde zastával funkci Zástupce náčelníka štábu 20. stíhacího leteckého pluku a další štábní funkce.

Do výslužby odešel v roce 1969. V dalším období působil jako dlouholetý předseda vojenského šachového oddílu a rovněž předseda Vojenské tělovýchovné jednoty Dukla Náměšť nad Oslavou. Stal se autorem pozoruhodné rodopisné práce „Po stopách našich předků“, která mapuje genealogii několika významných rodů telčského regionu. Až do velmi pozdního věku byl aktivním přispěvatelem do regionálního tisku. V roce 1999 obdržel Cenu města Telče za zásluhy o rozvoj města a v roce 2009 Záslužný kříž Ministra obrany ČR III. stupně za zásluhy o výstavbu a rozvoj hydrometeorologické služby AČR.