plk. v. v. Kamil Čelikovský

Narodil se 6.února 1932 ve Velkých Popovicích u Prahy. Otec byl zaměstnán jako stavební technik u pivovaru a matka v domácnosti. Vyrůstal v rodinné pohodě spolu s dvěma mladšími bratry. 1. září 1947 jako patnáctiletý nastoupil jako vojenský elév do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze.

Spolu s ostatními deseti elévy byl přidělen ke kartografické mědirytině, kde odbornou přípravu vedl škpt. Josef Bureš. Jeho výuka měla vysokou odbornou úroveň. Všichni elévové navštěvovali karto-reprodukční školu, která měla díky úrovni přednášejících též vysokou teoretickou úroveň. Zároveň absolvoval kurz angličtiny.

V 17 letech se podrobil dobrovolnému odvodu a nastoupil vojenskou základní službu. Po absolvování poddůstojnické školy, už jako svobodník a nositel střeleckého odznaku, nastoupil do přípravného kurzu pro Vojenskou akademii, který vedl tehdejší mjr. Ing. Jaromír Bátěk. Po absolvování kurzu byl spolu s ostatními elévy odvelen do kurzu v Jelšavě, kde po zakončení kurzu zůstal v hodnosti-desátníka a jako instruktor cvičil nováčky pro celou Topografickou službu.

1. února 1951 nastoupil do Pěchotní školy důstojníků v záloze v Košicích. Byla mu přiznána hodnost četaře aspiranta, zastával funkci velitele školního družstva a pomocníka učitele nauky o zbraních, teorie střelby a základních předpisů. Po složení důstojnických zkoušek v říjnu 1951 nastoupil ke 3. pěšímu pluku v Malackách jako velitel roty. V listopadu 1951 byl jmenován kartografem 3.třídy a v hodnosti podporučíka nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze ke kartografickému odboru, kde se podílel na zpracování topografických map 1:100 00 v systému S-46.

V roce 1954 nastoupil jako technik-poručík, kartograf 2.třídy k Vojenskému kartografickému ústavu do Banské Bystrice kde pracoval na tvorbě prototypu mapy 1:200 000 M-33-XXVI Strakonice. Po úspěšném ukončení tohoto úkolu obdržel medaily „Za službu vlasti“ a v dalším průběhu služby ve VKÚ vytvořil ještě tři další koncepty map tohoto měřítka.

V roce 1958 nastoupil do Vojenského topografického ústavu v Dobrušce, kde se zúčastnil mapování vojenského výcvikového prostoru Hradiště - Doupov a koncem roku prostoru Horažďovice. v měřítku 1:10 000. Ve Strakonicích se seznámil se svojí budoucí manželkou se kterou se v dubnu 1959 oženil. V témže roce mapoval prostor Planá u Mariánských Lázní a VVP Jince - Brdy. Po celé toto období byl nadporučíkem, topografem 2.třídy a příslušníkem 1. topografického oddělení pplk. Jeřábka. Za kvalitu uskutečněného mapování vyhrál v soutěži 1.cenu.

Na podzim 1959 byl v hodnosti kapitána. ustanoven náčelníkem topografické služby 9.td v Písku. U 9. td působil čtyři roky. Absolvoval tam tři ročníky večerního studia na dnes Reálném gymnáziu Mikuláše Alše a dva semestry psychologie a pedagogiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity (pedagogické minimum).

V srpnu 1963 na vlastní žádost nastoupil jako kartograf 1.třídy službu u 1. OKRO Tábor jako zástupce náčelníka odřadu v hodnosti majora. V březnu 1966 se přestěhoval do Tábora.

V říjnu 1966 zahájil studium v kvalifikačním zdokonalovacím kurzu (KZK) na Vojenské akademii v Brně v trvání dvou semestrů. Po jeho ukončení v červenci 1967 nastoupil jako geodet-náčelník skupiny u 4. armádního-geodetického odřadu v Bechyni. Převážně pracoval na tvorbě topografických map 1:25 000. V roce 1968 za samostatné mapování Novobystřického výběžku v měřítku 1:10 000 obdržel medaili „Za zásluhy o obranu vlasti.“ Vzhledem k tomu, že bytová situace v Bechyni nebyla dobrá a po celé období služby v Bechyni denně dojížděl do Tábora; tak na podzim 1969 byl na vlastní žádost přeložen zpět do Tábora k 1.OTOPOS.

Vzhledem k postojům ke vstupu spojeneckých vojsk v roce 1968 byl přeložen do skladu map, kde působil 11 let až do roku 1980, kdy po splnění věkové hranice odešel do zálohy a nastoupil jako řidič požárního vozu u Benziny v Táboře. Do odchodu do starobního důchodu působil jako řidič u Civilní ochrany ONV.

V lednu 1990 byl plně rehabilitován a jako občanský. pracovník nastoupil k Okresní vojenské správě v Táboře jako člen vojenské rehabilitační komise.

Po ukončení činnosti komise působil do konce roku 1998 jako recepční na posádkové ubytovně.

Kamil Čelikovský byl aktivním sportovcem. Absolvoval 12 úspěšných plaveckých maratonů přes Jordán a je jedním ze tří držitelů Modré vázy. V myslivosti získal stříbrnou medaili za výsledky ve střelbě kuší a je držitelem věrnostní medaile za 50tileté členství v České myslivecké jednotě. Je cyklista na horském kole.

Byl členem Ústřední VSR AČR již od jejího založení a po dvě funkční období byl členem revizní komise. Za zásluhy obdržel od VSR „Medaili cti“.

S manželkou vychovali dva syny narozené v roce 1960 a1962. Trvale žije v Táboře.