Jaroslav Červený

V době okupace pracoval krátce v zemědělství, na dřevařské pile a potom až do konce války v Českomoravské zbrojovce v Brně jako technický úředník. Po válce studoval meteorologii na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze. V roce 1947 byl po dosažení absolutoria povolán jako poddůstojník-aspirant k výkonu základní vojenské služby do Školy povětrnostní služby v Praze-Kbelích, kde se od října 1947 podílel na zahájených pokusných aerologických měřeních. Doktorát přírodních věd obhájil v roce 1948. Počátkem roku 1948 byl jmenován do hodnosti podporučík v záloze. Rovněž byl jmenován polním pozorovatelem – letcem, když se začal prakticky zapojovat do tehdejších pravidelných vzdušných meteorologických průzkumů prováděných v rámci Povětrnostního roje Školy povětrnostní služby.

Ve druhé polovině roku 1948 byl jmenován do funkce Velitel radiosondážního oddělení, které v té době nově vzniklo v rámci organizační struktury Školy povětrnostní služby. Všeobecný nedostatek odborného personálu a praktické potřeby vojenské i civilní povětrnostní služby byly důvodem pro zřízení společného Aerologického ústředí, které bylo vytvořeno na letišti Praha-Kbely dne 1. ledna 1949 na základě formálního sloučení Aerologického oddělení Školy povětrnostní služby a obdobné složky Státního meteorologického ústavu. Funkcí velitele jeho vojenské části byl pověřen Podporučík dsl. RNDr. Jaroslav Červený. Aerologické ústředí, ve kterém rovněž pracovali meteorologové civilní povětrnostní služby, tehdy nejen plnilo funkci radiosondážní stanice, ale rovněž zpracovávalo i meteorologické mapy. Na tomto pracovišti se tak poprvé na území Československa začala pro tvorbu předpovědí počasí prakticky využívat komplexní analýza přízemních a výškových meteorologických map.

Škola povětrnostní služby byla dne 1. října 1949 transformována na Hlavní povětrnostní ústřednu. V té době v její organizační struktuře působilo Aerologického oddělení, kterému velel podporučík RNDr. Jaroslav Červený, od roku 1949 již jako voják z povolání.

V lednu roku 1951 byl v hodnosti nadporučík ustanoven do funkce Starší meteorolog Synoptického oddělení Hlavní povětrnostní ústředny. Dne 16. února 1952 byl kapitán RNDr. Jaroslav Červený ustanoven velitelem Synoptického ústředí Praha-Ruzyně, které začalo samostatně působit v přímé podřízenosti Velitelství letectva MNO, a kde byl v té době centrálně soustředěn výkon veškeré letecké povětrnostní služby pro potřeby vojenského i civilního letectví. Koncem roku 1952 bylo Synoptické ústředí reorganizováno a jako III. odbor synoptické a letecké meteorologie převedeno do působnosti Státního meteorologického ústavu MNO. V té době byl major RNDr. Jaroslav Červený ustanoven přednostou III. odboru SMÚ MNO.

Na základě vládního nařízení 96/1953 Sb. ze dne 27. listopadu 1953 byla ke dni 31. prosince 1953 ukončena činnost Státního meteorologického ústavu v působnosti Velitelství letectva MNO. V té souvislosti dnem 1. října 1953 začal major RNDr. Jaroslav Červený vykonávat funkci Náčelník Hlavního leteckého povětrnostního ústředí Velitelství letectva MNO, které bylo nově zřízeno za účelem provádění centrálního povětrnostního zabezpečování činnosti vojenského letectva. Náročný a kvalitativně zcela nový úkol zorganizovat systém komplexní informační a předpovědní činnosti ústředny zvládl RNDr. Červený úspěšně. Na tomto pracovišti se rychle začaly zpracovávat povětrnostní mapy ve čtyřech hlavních synoptických termínech a rovněž dva soubory výškových map AT 850, 700, 500, 300 mb a RT 500/1000 mb. Předpovědi počasí s platností na 12 hodin byly vydávány dvakrát denně. Zároveň byl prováděn nepřetržitý sběr a rozšiřování zpráv o aktuálním počasí a operativně rozšiřovány výstražné letecké meteorologické informace.

Po zřízení vysokoškolského studia oboru vojenské meteorologie na Šturmanské katedře Vojenské technické akademie v Brně, které bylo zahájeno v roce 1954, odešel podplukovník RNDr. Jaroslav Červený v roce 1956 na toto nové působiště a stal se Vedoucím skupiny meteorologie – Zástupcem vedoucího katedry. V té době především přednášel předmět synoptická meteorologie, což byl předmět s největším počtem hodin. Náplň odborných přednášek tehdy koncipoval podle učebnice S. P. Chromova „Sinoptičeskaja meteorologia“ z roku 1948. Pro potřeby praktické výuky zároveň zabezpečil ruský překlad třech dílů „Příručky pro krátkodobou předpověď počasí“, přičemž díly „I a II“ v roce 1958 sám odborně korigoval. Tyto překlady byly vydány jako první československá ucelená odborná literatura s tématikou synoptické meteorologie po 2. světové válce, která byla nahrazena až v roce 1986 překladem ruského originálu A. S. Zvereva „Sinoptičeskaja meteorologia“ do slovenštiny.

Koncem roku 1958 nastoupil podplukovník RNDr. Jaroslav Červený na funkci Náčelník oddělení povětrnostní služby Velitelství PVOS a letectva MNO, kde setrval do podzimu roku 1960. Dnem 1. října 1960 přešel k nově vytvořenému operačnímu velitelství v Praze-Smíchově, kde vykonával funkci Náčelník oddělení povětrnostní služby Velitelství 7. armády PVOS a letectva. Ze sestavy 7. armády PVOS a letectva byl dnem 1. září 1961 vyčleněn příslušný počet leteckých divizí a samostatných útvarů frontového letectva, které v té době vytvořily 1. samostatný smíšený letecký sbor, jehož velitelství bylo dislokováno v Hradci Králové a který byl následně v květnu roku 1962 reorganizován na Velitelství 10. letecké armády.

Na podzim roku 1961 proto přešel podplukovník RNDr. Jaroslav Červený na funkci Náčelník oddělení povětrnostní služby Velitelství 1. samostatného smíšeného leteckého sboru s úkolem uvést v činnost další nově vytvářená pracoviště vojenské povětrnostní služby. V této funkci setrval až do roku 1964, kdy ze zdravotních důvodů odešel do zálohy.

Následně začal pracovat jako výzkumný pracovník ve Státním hydrometeorologickém ústavu v Praze. V roce 1968 se stal náměstkem ředitele ústavu pro meteorologickou službu a v letech 1974 až 1979 působil jako náměstek ředitele pro provoz. V roce 1983 odešel do starobního důchodu, avšak v ústavu pracoval jako řadový pracovník ještě další čtyři roky.

Kromě plnění především organizačních povinností, které vyplývaly z jeho řídících funkcí, příležitostně publikoval drobnější odborné příspěvky ze svých studií, např. o vlivu teplotních podmínek na spotřebu energie v topném období (1965), nebo o charakteristice zim v sekulární klementinské řadě (1982). Zajímal se o typizaci synoptických situací (1965) a měl podíl na zpracování „Katalogu povětrnostních situací pro území ČSSR“ (1967) s rozšířeným počtem typů oproti původní typizaci J. Brádky a kol. (1961).

V různých řídících funkcích stál podplukovník RNDr. Jaroslav Červený několikrát u zrodu nových pracovišť vojenské povětrnostní služby. Pedagogicky se podílel se na výchově prvních třech běhů absolventů vysokoškolského studijního oboru meteorologie při Letecké fakultě VAAZ v Brně. Zastával rovněž všechny nejvyšší řídící funkce v rámci vojenské povětrnostní služby a zapsal se tak významným způsobem do kapitoly rozvoje vojenské povětrnostní služby v období po 2. světové válce.