Plk. Ing. Drahomír Dušátko, Csc.

Narodil se 3.září 1934 v Kolíně, kde povinnou školní docházku ukončil v roce 1949 a v témže roce nastoupil jako elév do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, kde se vyučil kartolitografem.

Po základní vojenské přípravě, v tehdejším Vojenském topografickém ústavu (VTOPÚ) v Dobrušce, absolvoval roční Školu důstojníků v záloze v Rokytnici v Orlických horách. V létech 1953–1955 byl posluchačem Ženijně technického učiliště v Litoměřicích, směr topografický, a po jeho dokončení se, v hodnosti poručíka, vrátil zpět do VTOPÚ. Jako topograf se na východním Slovensku a v západních Čechách podílel na mapování 1:25 000, zejména na klasifikacích leteckých měřických snímků, terénních topografických pracech a na tvorbě fotoplánů.

V roce 1957 byl přijat ke studiu na Vojenskou akademii v Brně, obor geodézie a kartografie, kde byl r. 1962 promován zeměměřickým inženýrem. Poté nastoupil jako geodet do VTOPÚ. Podílel se na určování orientačních směrů na bodech státní trigonometrické sítě, později na tíhových měřeních státní gravimetrické sítě, na realizaci tíhové komparační základny Polom a na celostátním gravimetrickém mapování v měřítku 1:25 000.

Po celý život se usilovně vzdělával. V rámci jazykové přípravy zvládl základy angličtiny, ruštiny a zejména španělštiny, ke které měl osobní vztah. Využíval je nejen ke studiu cizojazyčné odborné literatury a pro publikování, ale i ve služebním a soukromém životě. V roce 1975 obhájil kandidátskou disertační práci „Analytické pokračování harmonické funkce vzhůru". Jeho práce přispívaly k podněcování zájmů o řešení moderních a významných odborných úkolů. Především to bylo soustřeďování dat středních hodnot nadmořských výšek a tíhových Bouguerových anomálií z prostoru od Skandinávie po severní Afriku a s tím související spoluúčast na řešení výzkumného úkolu vývoje počítačové technologie pro interpolaci systémových tížnicových odchylek a převýšení kvazigeoidu podle zadání prof. Burši.

Jeho přičiněním vznikly registry Laplaceových bodů, středních hodnot Bouguerových anomálií a nadmořských výšek, tížnicových odchylek, kvazigeoidu a geomagnetických údajů, které se staly součástí Vojenského geodetického a geofyzikálního informačního systému. V letech 1982 až 1985 vedl seismickou stanici VTOPÚ na Polomu a následně pak byl ustanoven náčelníkem Střediska geodézie a geofyziky. Tuto funkci zastával až do roku 1988 a v jejím rámci se podílel na realizaci geodetického systému S-1942/83, definici pracovního systému S-JTS, zpracování koncepce rozvoje a modernizace státních geodetických základů a na dopplerovském družicovém měření na stanici Polom.

V roce 1990 nastoupil na tehdejší Topografické oddělení Generálního štábu ČSLA. Jako koordinátor měl podíl na tom, že v rámci spolupráce s DMA USA úspěšně probíhala účast VTOPÚ na zaměření sítě nultého řádu a tím definování globálního systému WGS 84 na našem území.

V roce 1994 ukončil jako plukovník aktivní vojenskou službu a odešel do důchodu, avšak nadále pracoval jako občanský zaměstnanec ve VZÚ, VTOPÚ a na Hlavním úřadu vojenské geografie v Praze, kde působil na různých odborných pozicích. Byl členem redakční rady Vojenského geografického obzoru, specialistou v odborné knihovně, archivářem aj. Významně se podílel na uspořádání knihovního fondu odborné knihovny geografické služby.

Po celou dobu své profesní dráhy byl aktivní v rozvíjení spolupráce Vojenské topografické (geografické) služby AČR s různými civilními odbornými institucemi - zejména s Geofyzikálním ústavem ČSAV, Výzkumným ústavem geodetickým, topografickým a kartografickým (VÚGTK) a s Vojenskou leteckou akademií v Košicích. Výrazně přispěl k rozvíjení mezinárodní spolupráce služby, především ve Skupině globální geodézie. V rámci odborné spolupráce udržoval kontakty s Vojenským topografickým ústavem Armády Slovenské republiky. Byl iniciátorem spolupráce i s jinými zahraničními vojenskými geografickými službami, zvláště pak se službou španělské armády.

Jeho odborná činnost byla po celou dobu provázena bohatou publikační činností. Často publikoval ve Vojenském topografickém (geografickém) obzoru, v Geodetickém a kartografickém obzoru a Zeměměřiči. Aktivně se zúčastnil mnoha domácích i mezinárodních kongresů, symposií, konferencí a seminářů.

Jeho působení bylo a přínosem nejen v oblasti vojenských odborných činností ale i v základních postulátech praktické aplikace výsledků poznání v oblasti tíhového pole Země, zejména jejího vztahu ke geodetické problematice.

Ing. Drahomír Dušátko, CSc., byl jedním z výrazných osobností v oblasti vědy a výzkumu nejen Vojenské geografické služby ale i v rámci České republiky. Byl aktivní v odborném dění - publikoval, přednášel a podílel se na organizaci různých odborných akcí. Anotacemi odborných článků z cizojazyčných časopisů pro agendu VÚGTK přispíval k rozšiřování informací o aktuálním vývoji a historii geodézie a kartografie v Evropě a ve světě.

Byl aktivním členem Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby.

Jeho výraznými povahovými rysy byla slušnost, smysl pro spravedlnost. Byl odpůrcem řešení problémů "silou", vždy hájil názory o nichž byl přesvědčen, že jsou správné a to přes osobní újmy. Dokázal se nadchnout pro nové věci - pochopit je, zvládnout a stát se jejich zaujatým propagátorem.

Zemřel 8.srpna 2021.