RNDr. JAROSLAV FIEDLER, CSc

V letech 1964–69 studoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, na Katedře geofyziky specializaci seismologii. V letech 1969–70 absolvoval jednoletou základní vojenskou službu v Pardubicích jako velitel spojovací čety. Po ukončení základní vojenské služby byl přijat do služebního poměru jako voják z povolání v hodnosti nadporučík.

V letech 1970–89 pracoval ve Vojenském topografickém ústavu (VTOPÚ) jako vědecko-výzkumný pracovník v oblasti geofyziky a automatizované tvorby map. V roce 1973 byl na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy University promován na doktora přírodních věd (RNDr.) a v roce 1985 ukončil externí studium vědecké aspirantury na Geofyzikálním ústavu ČSAV a získal vědeckou hodnost kandidát fyzikálně-matematických věd (CSc.).

Po příchodu do VTOPÚ se podílel na každodenním souhrnném vyhodnocování seismogramů na seismické stanici Geofyzikálního ústavu ČSAV v Kašperských Horách v rámci koaliční sítě a na budování vojenské seismické stanice v Kašperských Horách s využitím podzemní štoly, která vznikla při těžbě zlata.

Rovněž se podílel na budování vojenské seismické stanice na Polomu v Orlických horách, kde k umístění seismometrů byl využit bunkr ze sítě pohraničního opevnění budovaného před 2. světovou válkou. Po jejím dokončení a úspěšném zkušebním provozu tuto stanici obsluhoval ve 24 hodinových směnách, kdy se nepřetržitě vyhodnocovaly zaznamenané seismické jevy a dálnopisem se stanovené parametry odesílaly do SSSR.

Dne 6. ledna 1984 byl jmenován ministrem zahraničních věcí, ve spolupráci s ministrem obrany, československým expertem pro seizmiku do Ad hoc skupiny seismických expertů při Konferenci o odzbrojení v Ženevě (GSE). Byl odborným garantem nepřetržitého monitorování a detekce seizmických jevů v rámci ČSLA a v posledních letech působil jako náčelník vojenské seizmické stanice na Polomu v Orlických horách, která v automatickém režimu pracuje a je zařazena do celosvětové sítě 200 nejcitlivějších seismických stanic světa.

Činnost v GSE naplňovala celou pracovní kapacitu a znamenala značně dlouhý pobyt v Ženevě a účast na mnoha mezinárodních konferencích týkajících se zákazu podzemních jaderných zkoušek, bylo nutné vyčlenit ho mimo provoz vojenské seizmické stanice.

Jeho profesní problematika se lišila od působnosti VTOPÚ a úkolů topografické služby a tak v roce 1990 byl převelen do Výzkumného ústavu Federálního ministerstva obrany (FMO) v Praze-Podolí jako vědecko-výzkumný pracovník. Z této pozice mohl bez omezení nadále pracovat v GSE.

V letech 1991–92 pracoval na Správě strategického rozvoje FMO jako samostatný referent – specialista. Po rozdělení ČSSR přestal být činný v GSE. V letech 1993–97 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu obranných studií Armády České republiky.

V roce 1997 odešel z rezortu obrany a pracoval v Úřadu pro kontrolu zákazu chemických, biologických a toxinových zbraní, který byl součástí Ministerstva průmyslu a obchodu a později jako součást Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Z této pozice odešel 4.2.2006 do starobního důchodu.

Od roku 2009 je členem Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby.