Plukovník v. v. Ing. Miroslav Flajšman

Narodil se 29. května 1959 ve Strakonicích. Své rané dětství prožil v malé vesničce Smederov (poblíž Blovic) v okrese Plzeň-Jih. Od roku 1969 žil v Plzni, kde v roce 1974 dokončil základní školní docházku.

V témže roce zahájil studium Vojenské střední odborné školy v Novém městě nad Váhem, kde ve specializovaném 2. až 4. ročníku absolvoval studijní obor Vojenská povětrnostní služba.

V září roku 1978 nastoupil v hodnosti rotmistr k 5. stíhacímu leteckému pluku na letišti v Plzni-Líních, kde zastával funkci Starší technik - velitel povětrnostního družstva povětrnostní stanice leteckého pluku. V letech 1979 až 1981 působil u 47. průzkumného leteckého pluku Pardubice v rámci jeho odloučené části v Plzni-Líních, kde po absolvování důstojnických zkoušek, zastával v hodnosti podporučík funkci Letecký meteorolog - synoptik.

V září 1981 zahájil prezenční kvalifikační vysokoškolské studium oboru Vojenská povětrnostní služba při Katedře letectva Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně, které ukončil v roce 1985.

V září téhož roku v hodnosti nadporučík nastoupil k Velitelství Západního vojenského okruhu (ZVO) v Táboře, kde v rámci Operační správy zastával funkci Starší důstojník povětrnostní služby a odpovídal za realizaci povětrnostního zabezpečení velitele, štábu a dalších složek velitelství ZVO. V období válečného ohrožení státu nebo válečného stavu byl předurčen zastávat funkci Náčelník povětrnostní služby Československého frontu.

Počátkem roku 1987 byl přemístěn k Hlavnímu povětrnostnímu ústředí PVOS v Praze-Karlíně (od r. 1994 v Praze-Ruzyni), kde téměř 10 let působil ve směnném provozu. Zde postupně zastával funkce Aerolog, Mladší synoptik, Starší synoptik a Náčelník směny.

V roce 1997 absolvoval akademický kurz vyšších důstojníků hydrometeorologické služby při Univerzitě obrany v Brně. Potom až do roku 2000 zastával funkce Zástupce náčelníka oddělení předpovědí počasí a následně Zástupce náčelníka Povětrnostního ústředí.

V polovině roku 2000 byl jmenován do vojenské hodnosti podplukovník a ustanoven na systematizované služební místo Náčelník hydrometeorologické služby (HMSl) AČR v rámci Odboru vzdušných sil (VzS) Sekce bojové přípravy Generálního štábu.

V roce 2002, z důvodů přetrvávajícího nepochopení a nesouhlasu nadřízených orgánů o nezbytnosti dalšího směřování organizačního vývoje složek HMSl AČR a jejího místa v rámci rezortu obrany v návaznosti na příslušné standardy NATO, ukončil na vlastní žádost ve svých 43 letech služební poměr vojáka z povolání a následně se stal civilním zaměstnancem vojenské správy dále působícím u různých složek HMSl AČR.

Od tohoto okamžiku se začal naplno a neúnavně věnovat své dlouhodobé vizi - vybudovat technologicky moderní, sebevědomou, organizačně široce rozkročenou a hierarchicky strukturálně pevně vybudovanou HMSl AČR s působností v celém rezortu obrany při současném trvalém rozvoji a upevňování jejích rozsáhlých mezirezortních a mezinárodních odborných vazeb.

V letech 2003 až 2011 působil jako Vyšší ministerský rada nejprve u Odboru vojenské geografie a hydrometeorologie Sekce J2 Vojenské zpravodajské služby, později u Oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie Odboru vojskového průzkumu a elektronického boje Generálního štábu.

V tomto období se významným způsobem, jako jeden z hlavních ideových tvůrců, podílel na koncipování, plánování a realizaci výstavby kvalitativně zcela nového systému hydrometeorologického zabezpečení (HMZ) ve prospěch všech úrovní systému velení a řízení rezortu obrany ČR. V této souvislosti se (v r. 2003) zasazoval o reorganizaci Povětrnostního ústředí, jeho převedení z organizační struktury VzS AČR do struktury Vojenské zpravodajské služby, jeho sloučení s obdobnými ústředními provozními složkami Geografické služby AČR a o následné vytvoření společného Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu (VGHMÚř). Obdobným způsobem se později (v r. 2004) podílel na vzniku nové společné Katedry vojenské geografie a meteorologie Univerzity obrany v Brně nebo (v r. 2008 a opakovaně 2013) na převedení složek HMSl VzS působících více než 90 let v organizační struktuře vojenského letectva do struktury VGHMÚř. V letech 2005 až 2008 se rovněž podílel na převedení, do té doby samostatně působících složek povětrnostní služby dělostřelectva a chemického vojska, do odborné organizační struktury HMSl AČR.

Od roku 2011 až do současnosti (v r. 2022) působí u VGHMÚř, kde zastává systemizované místo Vedoucí skupiny rozvoje HMZ při Odboru aplikovaného rozvoje.

Je hlavním autorem obou základních vojenských předpisů HMSl AČR: Let-5-4 Poskytování leteckých meteorologických služeb ve vojenském letectví a Zprav-1-2 Hydrometeorologické zabezpečení nebo dalších odborných publikací a pomůcek. Příležitostně publikuje odborně - popularizační nebo odborně - historické texty z oboru hydrometeorologie v periodikách Vojenský geografický obzor a Meteorologické zprávy.

Rozhodujícím způsobem spoluautorsky zpracoval a péčí Ministerstva obrany vydal unikátní rozsáhlou odborně - historickou publikaci Hydrometeorologická služba AČR 1918 - 2009 (rozšířené vydání 1918 - 2018). Publikace poměrně detailním způsobem chronologicky popisuje historické souvislosti, organizační a personální vývoj služby, používanou techniku a pracovní postupy, způsoby zabezpečování, vzdělávání, výzkum, historické tradice, významné osobnosti a další skutečnosti od vzniku tehdejší Povětrnostní služby branné moci republiky Československé v roce 1918 až do současnosti.

Propagaci vojenské meteorologie a její roli v období 2. světové války se věnoval i ve veřejném mediálním prostoru, kdy vystupoval v dokumentárních pořadech České televize (Polárníci ze Zlatého návrší) nebo Českého rozhlasu (Tváří v tvář smrti) v rámci dokumentárního cyklu Stopy, fakta, tajemství pod vedením dokumentaristy, novináře a reportéra Stanislava Motla.

V říjnu 2018 byl, u příležitosti oslav 100. výročí vzniku HMSl AČR, jmenován do vojenské hodnosti plukovník v záloze a rovněž oceněn rezortní Pamětní medailí Armádního generála Karla Janouška.

Od roku 1989 žije trvale v Praze, je rozvedený a ve volném čase se aktivně věnuje svým koníčkům, především chalupaření, sportovnímu rybaření a moderní vojenské historii.