Karel Hlávka

Narodil se 24.5.1895 v Praze. Po absolvování akademického gymnázia pokračoval ve studiu na vysokých školách ve Štýrském Hradci a ve Slovinské Bystrici ve Štýrsku.

V průběhu 1. světové války byl nasazen na ruské a italské frontě, po návratu v roce 1918 nastoupil službu v čs. armádě u 1. pěšího dobrovolnického pluku a zúčastnil se bojů na Slovensku. Dále sloužil v armádě jako osvětový důstojník a současně studoval na Přírodovědecké fakultě University Karlovy přírodopis a geografii se zaměřením na využití geologie ve vojenství, kde po obhájení disertační práce „Vojenská geologie se zřetelem k Československu“ získal doktorát přírodních věd.

Na základě vlastní žádosti byl v roce 1926 odvelen do Vojenského zeměpisného ústavu, kde jako redaktor pracoval v oblasti kartografie na aktualizaci speciálních map 1:75 000 a generálních map 1:200 000 a vojensko-geografických popisů. Současně se věnoval propagaci vojenské geologie a jejím aplikacím v mapové tvorbě a v geografických popisech území; jako mimořádný profesor ji přednášel na Vysoké škole válečné, vojenskou hydrogeologii pak na Vysoké škole intendantské.

Zajímal se o řešení problémů mírových a válečných geologických prací ve prospěch obrany státu; jeho práce z let 1931 až 1938 jsou využívány ve Vědeckém ústavu vojenském.

Byl členem Svazu čs. důstojnictva, kde byl od roku 1928 funkcionářem ústřední kulturní komise, od roku 1931 také knihkupecké a nakladatelské komise.

Spolupracoval s redakcí Ottova slovníku naučného nové doby, publikoval desítky článků ve vojenských, vlastivědných a geografických časopisech, podílel se na edici turistických průvodců Klubu českých turistů ve kterém aktivně pracoval a kde založil Vlastivědnou knižnici. Organizoval výstavy a topografické kurzy.

Podílel se na průběžně uskutečňovaném projektu geologického průzkumů státního území - vyhledávání a evidování ložisek stavebních hmot vhodných pro opevňovací práce, zpracoval charakteristiku lomů a rudných ložisek, evidenci zdrojů zásobování armády pitnou a užitkovou vodou na jižní Moravě a na Slovensku.

Přispíval do řady odborných časopisů, m.j. také do Vojenských rozhledů; jeho publikační činnost byla vskutku rozsáhlá.

V rámci Malé dohody a vojenské spolupráce s Rumunskem zabezpečoval kontakty a výměnu materiálů se Státním geologickým ústavem v Bukurešti.

V průběhu 2. světové války působil na referátu pro ochranu přírody a domoviny tehdejšího ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1945 nastoupil do obnoveného VZÚ, kde pracoval jako redaktor na kartografickém odboru do roku 1952, kdy na vlastní žádost odešel do výslužby v hodnosti podplukovníka.

Během svého poválečného působení ve VZÚ pokračoval ve zpracování informací o vojenském významu geologie a potřebě jejích aplikací v mapové tvorbě. V letech 1951-1953 také řadu topografických a turistických map redigoval. V letech 1956-63 byl redaktorem Časopisu pro mineralogii a znalostí ve vojenství. Spolupracoval s geologicko-paleontologickým oddělením Národního muzea a přednášel na přírodovědecké fakultě University Karlovy.

Podplukovník RNDr. Karel Hlávka