PPLK. KAREL HRNČÍŘ

Narodil se 19. října 1923 ve Znojmě v rodině poštovního úředníka. Ve Znojmě začal povinnou školní docházku a následně tam zahájil studium gymnázia. Zabrání Sudet znamenalo stěhování rodiny do Moravských Budějovic. On sám pokračoval v studiu na gymnáziu v Praze - Libni, kde v roce 1941 odmaturoval. Po dobu pražského studia bydlel u svého staršího bratra, který jako vojenský letec sloužil na letišti v Kbelích. Bratr později uprchl z Protektorátu a sloužil v našem letectvu v Anglii. Rodina se vrátila do Znojma a Karel Hrnčíř byl nasazen na kopání proti tankových příkopů v Rakousku u Neusiedlerského jezera.

Po 8. květnu 1945, kdy bylo město vybombardováno spojeneckým letectvem, se přihlásil ve Znojmě do milic, které strážily zásoby a majetek před rabováním. Byli spolu se stejně starým kamarádem ozbrojeni puškami a hlídali opuštěné nákladní vozidlo wehrmachtu plně naložené municí. Na tento den vzpomíná jako na své druhé narození.

K vozidlu přijížděl motocykl obsazený dvěma ozbrojenými esesáky. Odvážně je zastavili a žádali jejich zbraně. Osádka motocyklu to odmítla s tím, že má zbraně a průjezd povolený českým národním výborem. Karel Hrnčíř nasedl za řidiče motocyklu aby na místě ověřil pravdivost informace. Druhý voják zůstal jako rukojmí namístě.

Po cestě narazili na nákladní vůz plně obsazený esesmany. Řidič motocyklu je začal upozorňovat na svého strážce. Ten však nečekal, seskočil s motorky a začal prchat. Dodnes toto rozhodnutí považuje za životně důležité. Esesáci seskočili z auta a začali po něm střílet. Prchal přes domy a vnitřní dvorky ohraničené vysokými zdmi. Při posledním seskoku se zdi dopadl tvrdě na zem a zlomil si komplikovaně nohu.

Po osvobození se přihlásil na Vojenskou akademii v Hranicích, na kterou nastoupil 15. 10. 1945 a v roce 1946 byl na ní vyřazen jako poručík pěšího vojska a nastoupil k 31. pěšímu pluku do Jihlavy. V roce 1948 se přihlásil do jednoročního kurzu topografie fotogrametríe ve Vojenském zeměpisném ústavu v Praze. Zahájení kurzu bylo 15. 10. 1948 ukončení 14. 10. 1949. V ústavu byl zařazen do topografického odboru a na jaře 1950 odešel na polní měřické práce.

Přímo z nich byl převelen do nově vzniklého Vojenského kartografického ústavu v Banské Bystrici. Krátce na to odešel do Jelšavy, kde byl ustanoven velitelem útvaru. V něm vykonávali základní vojenskou službu elévové a učni Vojenského zeměpisného ústavu.

V březnu 1951 velel transportu do Dobrušky, kam byl převelen. Po krátkou dobu byl pobočníkem plk. Chodila, který zde připravoval podmínky pro vznik Vojenského topografického ústavu. Svoji odbornou kariéru ve VTOPÚ začal jako topograf na odboru, kterému velel pplk. Petrák. V září 1958 byl převelen do Bratislavy jako učitel topografie v Ženijně technickém učilišti.

Po ukončení činnosti ŽTU v roce 1969 přešel jako učitel topografie do Dústojnické školy v Holešově, která byla součástí Vysoké školy pozemního vojska ve Vyškově. Po zrušení školy dál působil v Holešově jako učitel topografie na Dústojnické škole pohraniční stráže.

Od roku 1975 až do konce roku 1980, kdy odešel v hodnosti podplukovníka do důchodu, působil na Obvodní vojenské správě v Bratislavě.

Svým dlouhodobým a obětavým působením z pozice učitele topografie vychoval celou řadu vynikajících topografii, kteří v praxi uplatnili znalosti a praktické dovednosti, které jim vštěpoval. Tím se zasloužil o vysokou úroveň našeho vojenského mapového díla.

Zemřel v Bratislavě 12. prosince 2016.