Richard Husman

Plukovník Richard Husman, širší veřejnosti známý spíše pod literárním pseudonymem Filip Jánský, se narodil dne 4. září 1922 v Praze. Jako člen Sokola, Skautu a Pomocné vojenské služby se v roce 1938 jako dobrovolník zúčastnil pomoci v rámci tehdejší všeobecné mobilizace.

Na počátku okupace zanechal středoškolských studií a zapojil se do domácího odboje, v organizaci Obrana národa, jíž byl v létě 1939 vyslán se zpravodajským posláním do Německa. „V Braunschweigu jsem se měl zajímat o letce. Potom jsem měl navštívit severozápadní Německo, kde se nacházelo osm přístavů. Hlavně jsem se měl zajímat o dislokaci ponorek. Nakonec jsem se měl podívat do oblasti Siegfriedovy linie,“ citoval Jindřich Drebota z Husmannových vzpomínek v knize „Vzpomínky nebeského jezdce“.

Dne 3. července 1939 uprchl z Německa přes Belgii do Francie, kde dne 21. srpna vstoupil do francouzské cizinecké legie. Dne 11. října 1939 se stal příslušníkem 11. roty, Československého pěšího pluku 1 a následně dne 30. května 1940 byl přemístěn k Československé letecké skupině.

Ve svých 18 letech byl dne 24. července registrován u Cz. Depot (Československého výcvikového a náhradního leteckého tělesa) v Gosfordu, kde získal vojenskou hodnost Aircraftman 2 (AC 2. - čs. ekvivalent vojín 2. třídy) a dne 4. října 1940 byl přidělen k československé 311. bombardovací peruti RAF, kde později po absolvování střeleckého a navigačního výcviku působil jako palubní střelec bombardovacích letounů Vickers Welington Mk. IV.

Dne 31. října 1944, s bilancí více než 450 nalétaných hodin, šesti nouzových přistání a jedno těžké zranění, opustil 311. bombardovací peruť RAF a na vlastní odešel žádost do SSSR, kde se dne 30. ledna 1945 na letišti v polském Przemyslu stal příslušníkem nově se formující 1. Československé smíšené letecké divize.

V rámci 3. československého bitevního leteckého pluku působil ve vojenské hodnosti rotný jako starší instruktor výcviku palubních střelců letounů Iljušin Il-2m3 (Šturmovik), mezi které v té době rovněž patřil tehdejší rotný Jozef Činčár, budoucí velitel československého vojenského letectva. Na svoji někdejší příslušnost k bitevnímu letectvu byl později Richard Husman velice hrdý, zážitky z tohoto období považoval za své možná nejcennější a po celý svůj život si uchoval přátelský a obdivný vztah k tehdejšímu veliteli majoru Mikuláši Guljaničovi.

Koncem února roku 1945 se bitevní letecký pluk přemístil na polské letiště Poremba, kde v operační podřízenosti velitelství sovětské 8. letecké armády dne 14. dubna 1945 zahájil svoji bojovou činnost v rámci tehdejší Ostravské operace vedené od počátku měsíce března 4. ukrajinským frontem Rudé armády. Dne 16. dubna zaútočila osádka letounu Iljušin Il-2m3 ve složení rotný Jozef Víderšpand a rotný Richard Husman na německé tanky na mostě přes řeku Odru u obce Olza. Tohoto letu se Richard Husman zúčastnil neplánovaně, když se souhlasem velitele pluku jako služebně nejstarší palubní střelec dobrovolně nahradil ještě nezkušeného rotného Jozefa Činčára. Při vlastní bojové akci Richard Husman palbou kulometu sestřelil útočící německý Focke Wulf FW-190, byl však těžce zraněn a jen souhrou náhod tento útok přežil. Těžce poškozený letoun dovedl rotný Víderšpand na letiště Poremba, kde bez podvozku nouzově přistál. Skutečnost, že Richard Husman absolvoval uvedený let místo původně určeného rotného Činčára a tak ho vlastně uchránil nejméně od těžké újmy na zdraví, se stala základem jejich pozdějšího a vzhledem ke složitosti doby a jejích paradoxů, zvláštního přátelského vztahu.

V poválečném období sloužil podporučík Richard Husman, který byl během 2. světové války dvakrát těžce zraněn, dvakrát sestřelen a absolvoval celkem osm úspěšných nouzových přistání, krátce u československého vojenského letectva. V roce 1946 byl na vlastní žádost propuštěn do výslužby a na jaře začal pracovat v pražské pobočce UNRRA, humanitární organizaci Spojených národů. Od roku 1947 začal působit na tehdejším ministerstvu dopravy. Po roce 1948 byl politicky perzekuován, nezákonně propuštěn ze zaměstnání a v té době začal pracovat jako pomocný dělník u Československých aerolinií. Po přímluvě tehdejšího Náčelníka štábu velitelství letectva MNO podplukovníka Jozefa Činčára byl v roce 1950 krátce zaměstnán jako civilní zaměstnanec u Velitelství letectva MNO.

Později však začal sílit tlak upozorňující na přítomnost tohoto „proimperialistického živlu“ na MNO. Proto byl v roce 1951 Richard Husman v tichosti přemístěn jako civilní zaměstnanec k tehdejšímu Synoptickému oddělení Technického povětrnostního školního ústředí, které pod velením majora Josefa Zítka působilo na letišti v Praze-Ruzyni. Tak se v této době stal příslušníkem vojenské povětrnostní služby a v roce 1952 přešel k tehdejšímu Státnímu meteorologickému ústavu MNO. Zde pracoval v rámci Oddělení výzkumného, studijního a publikačního, když se především podílel na provádění překladů odborné literatury a na archivační a knihovnické činnosti. V roce 1954 byl Státní hydrometeorologický ústav převeden mimo působnost resortu MNO a díky odvaze jeho tehdejšího ředitele podplukovníka Josefa Zítka i přes vysoké riziko svého osobního politického a služebního postihu, zůstal Richard Husman až do konce 60. tých let zaměstnancem knihovny tohoto ústavu.

Mezi komunitu meteorologů, která do knihovny ústavu přicházela, vnesl duch západních letců, džentlmenské vystupování a nepřímo se tak podílel na zvýšení jejich zájmu o odbornou meteorologickou literaturu. Rovněž velmi aktivně pomáhal civilním i vojenským studentům oboru meteorologie, při zajišťování odborné studijní literatury a jejích překladů. Jeho vojenská minulost, aktivní zájem o meteorologii a možnost přístupu k odborné literatuře západní provenience se mimo jiné projevila tím, že v roce 1959 samostatně autorsky zpracoval studijní zprávu s názvem Meteorologie ve válce. Tuto zprávu, která jako první svého druhu v Československu souhrnně pojednávala o významu meteorologie v budoucí, především jaderné válce předložil v lednu roku 1960 k posouzení MNO.

Koncem roku 1964 vydal svoji knihu „Nebeští jezdci“, která se doslova přes noc stala bestsellerem a v roce 1967 se stala předlohou pro stejnojmenný, mimořádně úspěšný film. V literární soutěži k dvacátému výročí osvobození byla kniha oceněna hlavní cenou a Filip Jánský, dosud neznámá postava v české literatuře, se přes noc stal celebritou. V pozdějším období se stal autorem knihy „Pevnost v poušti“, „Vzpomínky nebeského jezdce“ a dalších publikací s převážně leteckou válečnou tématikou. V této souvislosti si za svůj autorský pseudonym zvolil jméno Filip Jánský, které patřilo skutečně žijící osobě, tehdejšímu služebnímu řidiči ředitele Státního hydrometeorologického ústavu. Další zajímavostí je skutečnost, že veškerý autorský honorář, který za tuto knihu obdržel, věnoval na přípravu a realizaci výstavby památníku československým letcům padlým na západní a východní frontě. Tento památník, jehož vznik osobně inicioval v létech 1964 až 1965, však nebyl nikdy v budoucnosti realizován.

Koncem 60. let jej za jeho postoje ke společenským událostem v roce 1968 postihl zákaz publikační činnosti, který však byl na základě přímluvy tehdejšího velitele letectva ČSLA generálporučíka Jozefa Činčára v pozdější době zrušen. Od 24. dubna 1974 se stal zájmovou osobou Zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA (vojenské zpravodajské služby), která na něj vedla operativní svazek uložený pod archivním číslem 16552.

Richard Husman, příslušník západní i východní skupiny zahraničního protifašistického odboje, nositel Medaile za chrabrost před nepřítelem, 2x Československého válečného kříže 1939, československé vojenské medaile za zásluhy I. stupně, československou pamětní medailí se štítkem V. B., britským 1.st Good Couduct Badge, britskou pamětní medailí Star 1939 - 1945 a dalšími pamětními vojenskými medailemi, zemřel dne 20. srpna 1987 v Praze v důsledku déle trvající těžké nemoci ve věku nedožitých 65 let.

Dne 13. září 1991 byl rozhodnutím Centrální rehabilitační komise federálního ministerstva obrany, společně s dalšími příslušníky československých leteckých jednotek ve Velké Británii, morálně rehabilitován a povýšen do vojenské hodnosti plukovník ve výslužbě, in memoriam.