Karel Janhuba

Podplukovník Karel Janhuba (původním jménem Janhuber) se narodil 15. srpna 1887 v Brně-Židenicích, č. p. 194. Od července 1915 do října 1916 jako jeden z prvních Čechů absolvoval pilotní školy ve Fischamendu, Hamburgu-Fuhlsbüttelu a Vídeňském Novém Městě. Až do konce 1. světové války potom působil v hodnosti šikovatel (nadrotmistr) jako pilot u Letecké setniny (Fliegerkompagnie - Flik) 6 na srbské, černohorské, albánské a dalmácijské frontě, přičemž si sice nepřipsal ani jedno ověřené vzdušné vítězství, avšak absolvoval velké množství úspěšných vzdušných útoků na pozemní cíle, vzdušných průzkumů a řízení dělostřelecké palby.

Například v říjnu 1917 provedla letecká posádka ve složení polní pilot šikovatel Karel Janhuber a letecký pozorovatel por. čekatel Alfred Heissenberger na dvojmístném ozbrojeném pozorovacím letounu Lloyd C.V serie 82 (WKF), úspěšný nálet na významný albánský přístav Valona (Vlorë). Letecká setnina Flik 6 byla zformována dne 8. září 1914 ve Vídni-Aspernu a jako pozdější Flik 64F rozpuštěna 1. listopadu 1918 v Mostaru.

Během 1. světové války Karel Janhuber podnikl 2027 letů, z toho více než 100 bojových, s celkovým náletem 663 hodin, za což obdržel celou řadu vojenských vyznamenání včetně Bronzové, Stříbrné (II. i I. třídy) a Zlaté medaile za statečnost a Vojenského kříže císaře Karla.

Po skončení války až do konce února 1919 se Karel Janhuber na žádost jugoslávské vlády jako pilot a správce letiště v Mostaru podílel na přípravě pilotů vojenského letectva. Následně byl až do září roku 1920 zařazen u československých Polních leteckých setnin 1 a 2, se kterými se na letištích v Uherském Hradišti-Mařaticích, Košicích, Nitře a Užhorodu zúčastnil bojů československého letectva proti polské armádě na Těšínsku a následně proti vojskům Maďarské republiky rad na Slovensku. Dne 19. června 1919 byl po poruše motoru svého letounu Brandenburg C.I (Ph) č. 26.39 při kurýrním letu s důležitými štábními dokumenty pro velitelství Československého vojska v Košicích donucen nouzově přistát na území ovládaném nepřátelským maďarským vojskem. Pod palbou pěchotních zbraní nepřítele provedl rychlou nouzovou opravu letounu a i ve složitých meteorologických podmínkách následný úspěšný vzlet a návrat ke svojí jednotce. Za tento svůj záslužný čin byl vyznamenán Československým válečným křížem 1918.

Od roku 1921 až do roku 1935 působil jako jeden z nejlepších a vysoce ceněných učitelů létání, který vychoval velkou řadu československých pilotů ve vojenských leteckých učilištích v Chebu a Prostějově (od roku 1927), kde působil ve funkcích Zástupce velitele pilotní školy nebo Hlavní pilot - učitel.

Dne 1. února 1938 byl, jako zasloužilý letecký veterán působící dlouhá léta ve funkcích vojenského pilota a leteckého instruktora, mimořádně povýšen do hodnosti poručík. Tímto způsobem byla oceněna jeho dlouholetá výchovná činnost, v jejímž průběhu pomohl vychovat celé generace nových vojenských pilotů. Šlo o zcela mimořádnou poctu, neboť povýšení poddůstojníků bez maturity do nižší důstojnické hodnosti bylo v tehdejší Československé armády, prakticky vyloučené (takto povýšeno bylo celkem 5 pilotů).

Po propuštění do výslužby nastoupil dne 1. listopadu 1939 jako Aktuární adjunkt k Ústřednímu meteorologickému ústavu, kde až do října 1944 působil v Přístrojovém oddělení jako Správce zkušebny a později Správce laboratoře.

V období od října 1944 do května 1945 byl Karel Janhuba jako pomocný dělník pracovně nasazen v Letecko-technickém zkušebním ústavu v Letňanech. V době pražského povstání působil jako velitel barikády v Praze-Karlíně.

Od poloviny května 1945 se zapojil do poválečné obnovy činnosti vojenské povětrnostní služby a v té době se v hodnosti poručík stal Velitelem zvláštní čety povětrnostní služby zřízené na letišti Praha-Ruzyně v přímé podřízenosti velitele vojenské správy letiště plukovníka Ladislava Syky.

Tato četa, společně s tehdy rovněž obnovovaným pracovištěm synoptické a letecké meteorologie tehdejšího Státního meteorologického ústavu (SMÚ), sídlila v prostorách původní německé Luftwaffe-Hauptwetterwarte (Hlavní povětrnostní stanice vzdušných zbraní). Pracoviště synoptické a letecké meteorologie SMÚ bylo na ruzyňském letišti obnovováno pod vedením RNDr. Antonína Veseckého, bývalého předválečného příslušníka vojenské povětrnostní služby a civilního pragmatikálního zaměstnance někdejší Povětrnostní ústředny 1, od roku 1939 potom zaměstnance Ústředního meteorologického ústavu pro Čechy a Moravu. Příslušníci tohoto formálně organizačně sloučeného pracoviště vojenské a civilní povětrnostní služby dne 24. května 1945 k termínu 08.00 SEČ nakreslili první československou poválečnou synoptickou mapu Evropy.

Dne 15. listopadu 1945 byla Zvláštní četa povětrnostní služby reorganizována na Školu povětrnostní služby a Karel Janhuba začal v té době působit jako zástupce jejího velitele. V té době byl rovněž zahájen první poválečný Kurz velitelů a správců povětrnostních stanic.

Od ledna 1946 působil Karel Janhuba ve funkci Velitel technické čety Školy povětrnostní služby. Tato jednotka byla dne 18. dubna 1946 přemístěna na letiště Praha-Kbely. Od 15. listopadu 1946 vykonával Karel Janhuba opět funkci Zástupce velitele Školy povětrnostní služby. Od 1. května 1947 potom působil v hodnosti nadporučík ve funkci Velitel čety povětrnostní ústředna Školy povětrnostní služby, která v té době představovala ústřední předpovědní pracoviště vojenské povětrnostní služby.

Ke dni 1. září 1947 přešel k nově zřízenému útvaru vojenské povětrnostní služby - Povětrnostní ústředně I, která v podřízenosti Školy povětrnostní služby působila na letišti Praha-Kbely a odpovídala za organizaci povětrnostního zabezpečení činnosti letectva na teritoriu Čech. V té době zastával štábní kapitán Karel Janhuba nejprve funkci Zatímní velitel a od 1. října 1947 potom funkci Zástupce velitele - Vrchní komisař Povětrnostní ústředny I.

Dne 1. října 1949 byla Škola povětrnostní služby reorganizována na Hlavní povětrnostní ústřednu a major Karel Janhuba byl v té době ustanoven do funkce Meteorologický správce, který odpovídal za realizaci technického zabezpečení všech součástí vojenské povětrnostní služby.

Dne 1. dubna 1951 byla Hlavní povětrnostní ústředna reorganizována na Technické povětrnostní školní ústředí (TPŠÚ) a Karel Janhuba byl ustanoven do funkce Náčelník hlavního meteorologického skladu TPŠÚ. Dne 15. prosince 1951 byl povýšen do hodnosti podplukovník a potom krátce zastával funkci Náčelník TPŠÚ.

Dne 15. února 1952 bylo Technické povětrnostní školní ústředí zrušeno. V té době byl vytvořen Státní meteorologický ústav Velitelství letectva a MNO a v jeho organizační struktuře bylo rovněž zřízeno Oddělení přístrojové, do jehož čela byl jako náčelník ustanoven Karel Janhuba. Tuto funkci zastával až do 31. prosince 1952, následně od 1. ledna 1953 potom působil jako Zástupce ředitele Státního meteorologického ústavu Velitelství letectva a MNO pro věci technické. Dne 30. září 1953 odešel do výslužby.