Josef Jedlička

Major RNDr. Josef Jedlička se narodil dne 9. září 1897 v Budapešti v rodině českého zahradníka Ferdinanda Jedličky a jeho manželky Františky. V roce 1919 ukončila rodina svůj pracovní pobyt v Uhrách a vrátila se zpět na Moravu, když začala žít ve Slavkově u Brna.

Po svých 18. narozeninách byl Josef Jedlička dne 15. září 1915 povolán k výkonu vojenské služby a vyslán k přípravě do Domobranecké školy pro záložní důstojníky v Jablonci nad Nisou. V červnu 1916 zakončil absolvováním maturitní zkoušky s vyznamenáním studium piaristického gymnázia v severomaďarském Váci. Potom nastoupil službu jako jednoroční dobrovolník k 60. pěšímu pluku (Infanterieregiment Ritter von Ziegler Nr.60) se sídlem v maďarském Egeru. V létě roku 1916 odjel se svým plukem v hodnosti desátník aspirant na ruskou frontu, kde u obce Horožďanka ve Východní Haliči padl dne 31. srpna do ruského zajetí.

Do československé legie na Rusi vstoupil dne 10. září 1916 v Dárnici u Kyjeva a následně byl ve Sľucku zařazen jako střelec v hodnosti vojín do sestavy 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Od 2. srpna 1917 zastával v hodnosti desátník funkci Velitel družstva, když do první důstojnické hodnosti podporučík byl jmenován dne 4. listopadu 1917. V rámci 2. střeleckého pluku Josef Jedlička postupně zastával funkce Důstojnický zástupce, Plukovní zbrojíř, Velitel 2. čety 2. kulometné roty a Velitel půlroty poddůstojnické školy. Od 24. srpna 1918 působil jako Velitel oddílu rychlopalného dělostřelectva, který byl později přejmenován na plukovní dělostřelectvo.

Při svém působení v československé legii v Rusku absolvoval Josef Jedlička Důstojnický kurz při štábu Československé střelecké brigády, Kurz střelby rychlopalných děl v Samaře a Plukovní dělostřelecký kurz ve Sľjuďance.

Dne 2. června 1917 se s 2. střeleckým plukem zúčastnil bitvy u Zborova. Po převzetí moci bolševiky a při odchodu z Ukrajiny sváděl pluk v období od 2. února do 26. května 1918 boje se sovětskými vojsky u Kurganu, Bogatinské, Čeljabinsku, Kazaně, Mostové, Bugulmy a jinde.

V období od 13. května do 10. června 1919 se Josef Jedlička jako Velitel plukovního dělostřelectva 2. střeleckého pluku podílel na ochraně východosibiřské železniční magistrály v úseku Ilanskaja - Vengerka, kde dělostřeleckou podporou chránil ustupující jednotky československé legie před útoky bolševických vojsk.

Na počátku ledna 1920 byl střelecký pluk soustředěn ve Vladivostoku dne 10. ledna zahájil lodní a následně železniční transport do vlasti, přičemž do cílových Litoměřic dorazil dne 1. března 1920. Během přesunu zastával Josef Jedlička funkci Pomocník velitele 16. lodního transportu.

Za svoji činnost v době legionářské anabáze v Rusku byl Josef Jedlička vyznamenán Československým válečným křížem 1918, Křížem svatého Jiří, Medailí vítězství, Československou revoluční medailí 1920 a dalšími oceněními.

Dne 22. srpna 1920 se kapitán Josef Jedlička stal důstojníkem z povolání Československé branné moci a byl zařazen do funkce Velitel náhradní roty Československého hraničářského praporu 3 v Brně.

Díky svým jazykovým schopnostem a dobrým znalostem prostředí byl od 5. dubna 1921 do 25. února 1923 zařazen jako Zpravodajský důstojník při Zemském vojenském velitelství v Užhorodu a potom až do 29. dubna 1924 vykonával obdobnou činnost ve funkci Zástupce přednosty Úřadu vojenského atašé v Budapešti. V období od 1. května 1924 do 15. května 1925 byl potom zařazen na funkci Velitel roty pěšího pluku 13 v Šumperku.

Během svého pobytu v Maďarsku se seznámil s Magdalénou Marií Nagyovou, se kterou se oženil dne 1. května 1924. Dne 2. srpna 1927 se manželům Jedličkovým narodil v Budapešti syn Jiří Sergej Jedlička.

Od 16. května 1925 se Josef Jedlička nejprve jako frekventant zúčastnil Topografického kurzu při Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ) v Praze a potom tamtéž působil až do 30. září 1930 ve funkci Topograf 2. třídy. V rámci svého služebního zařazení mimo jiného prováděl mapovací práce (reambulace, nové mapování a fotogrametrická měření) především v oblasti Kostelce nad Labem, v Brdech, na Žitném ostrově, v okolí Bratislavy, v Malých Karpatech a v okolí Trebišova na východním Slovensku. V rámci svého působení u VZÚ zpracoval štábní kapitán Josef Jedlička odbornou topografickou publikaci Mapa a busola - Zhuštěný návod jak jich prakticky použíti, I. a II. rozšířené vydání (Brno, 1932).

V roce 1928 zahájil externí studium meteorologie a klimatologie při Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze. Vlastní studium však musel brzy ukončit, protože byl dne 30. září 1930 přeložen do Brna, kde do 14. prosince 1931 zastával funkci Velitel roty pěšího pluku 43. V dalším období zde potom rovněž působil při Zemském vojenském velitelství (ZVV) jako Přednosta kanceláře kárného výboru II. stolice.

Svého působení v brněnské posádce využil Josef Jedlička k dalšímu studiu a na podzim roku 1930, ve svých 33 letech, znovu zahájil studium oborů meteorologie, klimatologie, astronomie a geografie, nyní při Přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně.

Dne 29. března 1935 podstoupil Josef Jedlička hlavní rigorózní zkoušku z meteorologie, klimatologie a geografie a 14. května potom vedlejší rigorózní zkoušku z astronomie, které absolvoval s vyznamenáním. Téhož dne byl promován a získal titul Doktor přírodních věd - RNDr. Během svého pobytu v Brně se rovněž stal členem místní zednářské lóže „Most - Brno“.

Služební působení Josefa Jedličky v Brně bylo ukončeno dne 31. července 1935, kdy byl přeložen zpět k VZÚ v Praze, kde byl zařazen k jeho Popisnému odboru.

Dne 14. prosince 1936 byl RNDr. Josef Jedlička jmenován Přednostou skupiny IV. (meteorologické) II/1. oddělení (aerodynamického) II. odboru Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ) MNO v Letňanech u Prahy a zároveň byl povýšen do hodnosti major. Ve funkci přednosty skupiny setrval až do ukončení likvidace VTLÚ na konci června roku 1939.

Umísťovací komise MNO v likvidaci převedla majora v záloze RNDr. Josefa Jedličku v červenci 1939 do státní služby jako Vrchního zemského komisaře vědeckých ústavů při Universitě Karlově v Praze.

Pravděpodobně již od roku 1937 začal major RNDr. Josef Jedlička zpravodajsky spolupracovat se společnou ústřednou vojenských zpravodajských služeb ČSR a SSSR VONAPO 20 (Vojennyj nabljudatěľnyj post).

Od podzimu roku 1938 se začala pravidelně scházet v Praze-Dejvicích v bytě pplk. Josefa Balabána, případně v legionářské restauraci Bajkal na Vítězném náměstí (dnešní Dům armády Praha) neformální skupina protiněmecky smýšlejících důstojníků složená z příslušníků zahraničních československých legií z doby 1. světové války. Schůzek se především zúčastňovali plk. Josef Churavý, pplk. Josef Balabán, pplk. Josef Mašín, mjr. RNDr. Josef Jedlička, mjr. Alois Janotka a rovněž záložní důstojníci Bohuslav Sleza, Gustav Svoboda, Otakar Schideck a další.

V březnu 1939, navázal Jedlička osobní spojení s Generálním konzulem SSSR v Praze Leonidem Mochovem, který byl zároveň rezidentem GRU (Glavnoje razvedivatělnoje upravlenie - hlavní správa vojenské rozvědky) a nabídl mu přímou spolupráci v oblasti výzvědné činnosti proti Německu.

RNDr. Josef Jedlička se již od jara roku 1939 aktivně zapojil do činnosti pražského velitelství odbojové organizace Obrana národa. Počátkem léta roku 1940 začal rovněž řídit vlastní ilegální zpravodajskou odbojovou skupinu Julek, která byla složena především z bývalých pracovníků Vojenského zeměpisného ústavu a Památníku národního odboje.

Získané informace poskytoval Josef Jedlička rovněž jednak představitelům domácího odboje a rovněž, prostřednictvím kódovaných textových zpráv předávaných pomocí spojek, kamuflážních přepážek a tajných schránek, pražské rezidentuře GRU.

Generální konzul SSSR v Praze nabídl již koncem léta roku 1939 možnost spolupráce a podporu všem, i nekomunistickým, ilegálním odbojovým organizacím působícím na území Protektorátu Čechy a Morava. V této době však tato nabídka ke spolupráci nebyla ještě přijata. Teprve v průběhu první poloviny června roku 1940 proběhlo úvodní kontaktní jednání sondážního charakteru, kde zájmy domácího odboje zastupoval plk. Josef Churavý a zájmy sovětské vojenské zpravodajské služby GRU její spolupracovník mjr. Josef Jedlička.

První předběžné jednání mezi pplk. Balabánem (krycí jméno Kop) a Leonidem Mochovem (Rudolf I) bylo zprostředkováno Josefem Jedličkou a proběhlo dne 17. června.

Hlavní jednání mezi Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD), které tehdy zastupovali pplk. Josef Balabán a plk. Josef Churavý a sovětskou GRU zastoupenou Leonidem Mochovem proběhlo, po předchozím souhlasu londýnského ústředí, dne 30. července 1940. Na tomto jednání se rovněž zúčastnil mjr. Josef Jedlička, který potom až do napadení SSSR pomáhal vedení ÚVOD udržovat spojení s rezidenturou GRU v Praze.

Z obavy před prozrazením své odbojové činnosti ukončil RNDr. Josef Jedlička na vlastní žádost ke dni 1. března 1941 výkon státní služby ve funkci Vrchního komisaře vědeckých ústavů při Universitě Karlově v Praze. Oficiálně tak sice odešel do výslužby, ale zároveň přešel do ilegality.

Koncem dubna 1941, byly aktivovány dosud ukrývané radiostanice protektorátní rezidentury GRU vedené Josefem Jedličkou, které pod krycím označením Jack a Magda zahájily vlastní provoz koncem června 1941.

Po přepadení SSSR a následném ukončení činnosti generálního konzulátu v Praze se Josef Jedlička nakonec stal vedoucím rezidentem agenturní sítě GRU působící na území Protektorátu Čechy a Morava, kterou vykonával až do doby svého zatčení.

Po nástupu SS-obergruppenführera a generála policie Reinhardta Heydricha do funkce Zastupujícího říšského protektora začalo nové období života v protektorátu.

Při jedné z mnoha tehdejších zatýkacích akcí pražského Gestapa byl kolem 02:30 hod. ráno 9. října 1941, při příchodu na jednu ze svých konspiračních adres, pravděpodobně náhodně zatčen RNDr. Josef Jedlička, který se při zatýkání snažil zničit koncepty zpravodajských depeší a při vzniklé potyčce se neúspěšně pokusil spáchat sebevraždu zastřelením.

Po svém zatčení Josef Jedlička podlehl těžkému zostřenému výslechu a poté co Gestapo přinutilo k výpovědi a následně přesvědčilo ke spolupráci jeho ženu Magdu pod záminkou možnosti záchrany života svého manžela, přiznal, že pracuje pro vojenskou zpravodajskou službu SSSR a prozradil informace o zpravodajské činnosti, šifrovém klíči a svých dalších spolupracovnících. Prozradil rovněž svoji nadcházející schůzku s plk. Josefem Churavým, který byl zatčen ještě téhož dne v podvečerních hodinách. Brutálním způsobem vynucená výpověď mjr. Jedličky, podvodnou lstí vylákané informace od jeho manželky Magdy a následné zatčení dalších osob, měly tragický dopad na ilegální odbojovou organizaci Julek a rovněž i na další spolupracující domácí odbojové organizace.

V přímé souvislosti s činností Josefa Jedličky bylo gestapem pozatýkáno celkem 76 jeho spolupracovníků, z nichž 22 bylo v koncentračních táborech a věznicích později popraveno, nebo umučeno. V souvislosti se zapojením do činnosti jiných odbojových skupin, avšak ale i z důvodů spolupráce s Josefem Jedličkou bylo zatčeno dalších nejméně 8 osob, které byly později rovněž popraveny, nebo umučeny.

Po svém zatčení byl Josef Jedlička vězněn a vyšetřován v policejní věznici Gestapa Praha-Pankrác. Mimořádným stanným soudem v Praze byl mjr. RNDr. Josef Jedlička dne 30. června 1942 odsouzen k trestu smrti za velezradu. Téhož dne byl kolem 19:30 hod. na pražské kobyliské střelnici zastřelen, společně s dalšími 70 osobami, mezi kterými byli rovněž jeho blízcí spolupracovníci v odbojovém hnutí plk. Josef Churavý a pplk. Josef Mašín.

Manželka Josefa Jedličky Magdaléna, byla opětovně zatčena brněnským gestapem dne 27. června 1943 v souvislosti s kontrašpionážní akcí brněnského Gestapa vedenou pod názvem „Löve“. Během vyšetřování byla shledána židovkou podle norimberských rasových zákonů jako potomek sňatku Maďara a Židovky a následně byla zavražděna dne 12. října 1943 v koncentračním táboře Auschwitz - Birkenau.

Dne 20. října 1945 udělil, z pověření prezidenta republiky, ministr obrany ČSR armádní generál Ludvík Svoboda ve Věstníku MNO, Čj. 42772 - I./8 odděl. ze dne 8 října 1945 Josefu Jedličkovi a jeho manželce Magdě Československý válečný kříž 1939 „In memoriam“.

Na konci 70. a na počátku 80. let minulého století se blízcí příbuzní mjr. RNDr. Josefa Jedličky stali předmětem aktivního zájmu Československé státní bezpečnosti.

Zapojení Josefa Jedličky do protiněmecké odbojové činnosti ukazuje, jak v extrémní době či situaci může vést velmi tenká linie mezi hrdinstvím, selháním, zbabělostí, nebo zradou. Major RNDr. Josef Jedlička možná v rozhodující chvíli selhal, avšak je nutné klást si otázky, co pro osvobození státu udělala ta rozhodující většina národa, která téměř vždy mlčí, nic nedělá a vyčkává, nechtíc se do ničeho příliš zapojovat a žít v poklidném ústraní své životy, vždy když jde o krk, o hlavu nebo o rodinu.