Pplk. Ing. Miloslav KILBERGER

Narodil se 28.3.1930 v Plzni. Po maturitě na reálném gymnáziu v Plzni v roce 1949 byl přijat do Vojenské inženýrské akademie v Praze. Zeměměřictví studoval na fakultě speciálních nauk Českého vysokého učeni v Praze. Vojenskou přípravu, výcvik a letni výcvikové tábory uskutečňovala akademie. V roce 1951 byla Vojenská inženýrská akademie začleněna do nově vzniklé Vojenské technické akademie v Brně. Tu dokonal v roce 1954 a jako inženýr kapitán nastoupil začátkem roku 1955 ve Vojenském topografickém ústavu v Dobrušce.

V ústavu začal jako topograf na zpracování map 1: 25.000. V závěru roku 1955 byl jmenován náčelníkem 1.fotogrammetrického oddělení. Řídil vyhodnocovací práce a následné zpracování topografických originálů map 1:25.000. Zahájil zkušební práce aerotriangulace pro určováni souřadnic vlícovacích bodů . Podílel se na přípravě nových pracovníků v odboru, záložních důstojníků. V roce 1956 absolvoval stáž v SSSR.

V září 1957 byl ustanoven starším důstojníkem topografického oddělení Generálního štábu.

Zde působil na úseku fotogrammetrie a topografie, na jejich technickém rozvoji a na organizaci celostátního leteckého měrického snímkování. V náplni funkce byl zaměřen nejen na působení v armádě, ale i na spolupráci s mnoha orgány a organizacemi civilními. Podařilo se mu ve spolupráci s vojenským letectvem racionalizovat přípravu i průběh snímkování a zavést ekonomicko odběratelské vztahy do procesu.

V roce 1961 byl na odborném kurzu v Maďarsku. V roce 1963 navštívil matku její bratr z Rakouska, od konce války nezvěstný. Proto byl následně přemístěn do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze.

Zde, ve funkci náčelníka výzkumného oddělení, řešil racionalizaci kartografické kresby spolu se zaváděním rozměrově stálých plastových fólii, fotosazby, modernizaci kartografické mobilní jednotky a mechanizaci topografické přípravy v armádě. Podílel se na uplatnění reprografie a mikrografie v kartografii a reprodukci. Přednášel na odborných shromážděních ústavu. S ukázkami a výsledky práce se zúčastnil armádních cvičení. V roce 1965 absolvoval Vyšší akademický kurz při Vojenské akademii v Brně.

V roce 1968 zůstala sestra s rodinou v SRN, později v Kanadě. V návaznosti na to požádal v roce 1969, přes nesouhlas nadřízených, o přeložení do zálohy. Byl propuštěn v hodnosti podplukovníka začátkem roku 1970.

Nastoupil do podniku Inženýrská geodézii n.p. v Praze do oddělení technicko-organizačního rozvoje . Zde, využil získané znalostí z dřívějšího pracoviště, i ze spolupráce s civilními organizacemi. V roce 1971 vzniklo generální ředitelství, s odštěpnými závody a výrobním úsekem v Praze. Na začátku téhož roku byl jmenován vedoucím výrobního úseku. Práce byla velmi náročná, protože s malým oddělením řídil v podstatě největší podnik generálního ředitelství. Navíc rozmístěných na 14 místech v Praze. Důslednost a náročnost na pořádek v plánování v dodavatelských vztazích, na přípravu výroby, osobní kontrola pracovišť, trvalá informovanost podřízených i doplnění oddělení, přispěly k tomu, že výrobní úsek byl po roce hodnocen jako nejvýkonnější z podniků generálního ředitelství. Podařilo se mu dokončit i dříve začatou a problematickou zakázku se zahraniční spoluúčastí na zpracování a tisk map Jemenu.

V lednu 1972 byl ustanoven vedoucím oddělení geodézie na Českém úřadu geodetickém a kartografickém v Praze. V roce 1974 byl jmenován ředitelem technického odboru. Do působnosti odboru patřilo mapováni, geodézie, inženýrská kartografie, evidence nemovitostí a jejich technický rozvoj. Bylo zahájeno technicko hospodářské mapování s využitím fotogrammetrie, racionalizace systému evidence nemovitostí spolu s použitím mikrografie a reprografie v katastru, revize uživatelských a vlastnických vztahů zemědělského půdního fondu. Bylo zahájeno souborné, přepracování a vydávání technických předpisů s celostátní působností. V letech 1974 až 1976 absolvoval cyklickou přípravu vedoucích pracovníků. Řídící činnost spojoval s úzkou spoluprací s organizacemi Slovenského úřadu geodézie a kartografie, vojenské topografické služby, výzkumnými ústavy i s ministerstvy. Hlavně se osobně účastňoval a působil v orgánech a organizacích Českého úřadu geodetického a kartografického. Publikoval odborné články, přednášel na akcích a seminářích Československé vědeckotechnické společnosti. Zúčastňoval se stáží a seminářů domácích a zahraničních i mezinárodních jednaní geodetických služeb.

V roce 1990 odmítl nabídku na funkci náměstka předsedy úřadu a v březnu odešel do důchodu. Ještě tři roky pracoval se synem v Zeměměřickém úřadu na údržbě státní trigonometrické sítě a v letech 1973-1976 pomáhal manželce, která kreslila a zpracovávala tiskové originály map pro merkantilní účely.

Ve své práci musel často řešit nové a složité úkoly i organizovat spolupracovníky do výkonných kolektivů. To vyžadovalo mnoho úsilí, často i na úkor svého volného času a rodiny. Soustavně studoval nové metody v oboru i v ekonomice řízení.

Byl jedním z těch, kteří v rámci rezortu geodézie a kartografie ovlivnili jeho vysokou odbornou a organizační úroveň, která byla a je celosvětově uznávána.

Zemřel 12. listopadu 2017.