František Kučera

Narodil se 18. 12. 1929 v obci Zrnětín na Svitavsku jako syn rolníka. V Mladošíně vychodil pět tříd obecné školy a v Litomyšli pak sedmitřídní reálné gymnázium, které ukončil v roce 1948. Po ukončení studia byl zaměstnán krátce jako skladník a pak do roku 1950 pracoval jako mzdový účetní. Vojenskou základní službu nastoupil roku 1951 v Jaroměři, posléze absolvoval poddůstojnickou školu oboru (Stará Boleslav, Turnov) a v roce 1951 ukončil v Mladé Boleslavi školu důstojníků v záloze, obor minový a dělostřelecký. V roce 1952 zahájil službu jako velitel čety u 22. dělostřelecké brigády v Turnově, poté absolvoval v Hranicích kurs náčelníků vojskové topografické služby a v roce 1953 sloužil jako velitel topografické čety opět u 22. dělostřelecké brigády v Turnově.

V roce 1953 zahájil studium geodézie a kartografie na ženijně-technické fakultě Vojenské technické akademie v Brně. Po absolvování nastoupil v roce 1958 do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze jako redaktor. Později byl ustanoven do funkce náčelníka redakčního oddělení a v roce 1963, po přeměně oddělení na odbor, náčelníkem redakčního odboru a zároveň hlavním redaktorem ústavu. Zde setrval do roku 1967, kdy přešel na topografický odbor Generálního štábu, kde působil jako starší důstojník skupiny vyhodnocování válčiště.

V letech 1969-1970 navštěvoval na Vojenské technické akademii v Brně vyšší akademický kurz geodézie a kartografie Po absolvování byl až do roku 1989, jako vedoucí starší důstojník-specialista, ustanoven do funkce náčelníka operační a organizační skupiny a zároveň zástupce náčelníka topografické služby Generálního štábu.

Jeho odborná činnost byla za období strávené u vojenské topografické služby značně rozsáhlá. Po příchodu do Vojenského zeměpisného ústavu se velmi aktivně zapojil do tvorby jak topografických map, tak i map tematických, obecně geografických a vojenských speciálních map.

V šedesátých letech se ve spolupráci s katedrou geodézie a kartografie Vojenské technické akademie v Brně a Československé akademie věd účastnil na tvorbě Československého vojenského atlasu, vydaného v roce 1965, především zpracováním jeho vojenskohistorické části a některých úvodních a tematických map. Při následném vydání Vojenského zeměpisného atlasu, vydaném v roce 1975, působil jako odborný zástupce předsedy redakční rady.

Ve spolupráci s katedrou geodézie a kartografie Vojenské technické akademie v Brně stál u zrodu koncepce a realizace nové mapy pro operační stupeň velení v měřítku 1 : 250 000 v pozemní a letecké verzi, která však přes velice kladné stanovisko čs. armády, byla koalici armád Varšavské smlouvy zamítnuta.

Značné úsilí věnoval v mapové tvorbě názvosloví. Již od nástupu k Vojenskému zeměpisnému ústavu působil do roku 1969 v názvoslovné komisi při Ústřední správě geodézie a kartografie. Spolu se skupinou kartografů této komise a vysokých škol se podílel na zpracování českých ekvivalentů pro třináctidílný terminologický slovník z oboru geodézie a kartografie, vydaný v roce 1973 ve Spolkové republice Německo. V období let 1969-1989 působil rovněž v nově vzniklé Názvoslovné komisi při Českém úřadě geodézie a kartografie, která se věnovala oblasti pomístních a zčásti i místních jmen tehdejší České socialistické republiky, a dále vžitým geografickým jménům ze zahraničního území. V názvoslovné komisi se věnoval rovněž terminologickým otázkám z oblasti geodézie a kartografie, na jejichž základě byly zpracovány výkladové slovníky termínů z jednotlivých oborů, které se staly základem československých státních norem.

Kromě své interní odborné publikační činnosti zpracoval a vydal v roce 1975 služební pomůcku Topografické mapy západoevropských států. Velmi aktivní byl rovněž v Československé vědeckotechnické společnosti.

Za svůj profesionální, vysoce odborný a obětavý přístup ve službě byl vyznamenán medailemi Za službu vlasti, Řádem práce, Rudé hvězdy, Za vynikající práci, Za obranu vlasti a za Zásluhy o ČSLA I. stupně.

Po odchodu do zálohy působil od roku 2000 dále ve Vojenském zeměpisném ústavu jako občanský pracovník vojenské správy, až do jeho zrušení v roce 2003. Zde se věnoval převážně oboru vojenské geografie, kde využíval bohaté zkušenosti z předcházejících funkcí. Velmi významně se podílel na zpracování edice Svět slovem a mapou, Vojenskogeografických informací, Aktuálních vojenskogeografických informací, Geografických informací z oblastí jednotlivých států sousedících s Českou republikou a Rychlých geografických informací.

Plk. Ing. František Kučera byl otcem dvou synů – Miloše (1957) a Zbyňka (1961). Na pracovištích, kde působil byl vždy nejenom oceňován pro své profesionální kvality a pracovitost ku prospěchu tehdejší topografické služby, ale také pro svůj charakter – přímost v jednání, otevřenost a osobní pochopení pro své spolupracovníky a podřízené.