Plukovník Ing. Vladimír MARTINÁK, CSc.

Narodil se 17. prosince 1925 v Místku (nyní Frýdek - Místek) v rodině důstojníka čs. armády – ruského legionáře. Po absolvování obecné školy a reálného gymnázia pracoval od roku 1944 jako dělník v lokomotivním depu Olomouc, později v totálním nasazení na opravách rozbombardovaného letiště v Prostějově.

Po osvobození v r. 1945 vstoupil dobrovolně do Čs. armády k dělostřeleckému pluku v Olomouci, absolvoval školu pro důstojníky polního dělostřelectva v záloze a jako četař aspirant sloužil u dělostřeleckého oddílu v Opavě. V r. 1946 byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích, kterou ukončil v r. 1948 jako poručík dělostřelectva. V létech 1948 – 1951 sloužil u instrukčního dělostřeleckého oddílu při dělostřeleckém učilišti v Olomouci a Hranicích.

V roce 1951 zahájil studium na katedře geodézie Vojenské technické akademie v Brně, kde v roce 1956 obhájil diplomovou práci a získal titul zeměměřičského inženýra. Po studiích, již v hodnosti kapitána, byl zařazen jako geodet ve Vojenském topografickém ústavu (VTOPÚ) v Dobrušce. Měřil vlícovací body a prováděl geodetické práce v severních pohraničních horách Slovenska. Koncem roku 1958 byl vyslán ke studiu interní aspirantury na geodetickou fakultu Ženijní akademie v Moskvě, kde v roce 1962 obhájil disertační práci a získal, již jako major, vědeckou hodnost kandidáta věd. Po návratu působil ve funkci náčelníka výzkumného oddělení VTOPÚ. V této funkci přešel v roce 1972 do nově vytvořeného Výzkumného střediska 090, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1985. I po odchodu do důchodu se až do roku 1996 podílel na řešení výzkumných i provozních úkolů např. zpracoval „Studii k posouzení přesnosti vojenské topografické mapy 1 : 25 000 a základní mapy 1:10 000. Pokračoval v tvorbě služebních předpisů pro elektronické dálkoměry a ve VTOPÚ se v roce 1996 podílel jako člen redakční rady na přípravě sborníku z odborného semináře „Moderní směry zabezpečení AČR geodetickými a topografickými informacemi“ konaného k 45. výročí vzniku VTOPÚ.

Jeho výzkumná a vývojová činnost byla zaměřena především na ověřování a zavádění nové geodetické elektronické techniky, jakou byly postupně světelné, radiové, a laserové dálkoměry, gyroteodolity a gyronástavce, elektronické tachymetry a další. K této problematice se, jako zástupce topografické služby, účastnil řady mezinárodních jednání a sympozií, při nichž aktivně vystupoval s vlastními referáty. Jako náčelník výzkumného oddělení řídil vojskové zkoušky nové techniky, výzkum i praktické provozní úkoly v oblasti zdokonalování geodetických základů, souřadnicových systémů a zpracování geodetických podkladů pro vojska. K zaváděné technice zpracovával služební předpisy pro její obsluhu, provoz a údržbu, ve kterých zúročil své teoretické znalosti i bohaté praktické zkušenosti.

Jako vysoce erudovaný geodet byl členem komise pro technické normy RVHP v oboru geodézie, členem terminologické komise topografické služby i orgánů civilní geodézie a kartografie, řadu let byl výkonným redaktorem Sborníku topografické služby. Pestrá byla i jeho spolupráce s civilními organizacemi. V roce 1974 se účastnil expedice Egyptologického ústavu UK do Egypta, kde mimo jiné zaměřil Ptahšepsesovu mastabu v Abúsíru. Řídil geodetické práce při dodávkách a uvádění do provozu pasivních radiolokačních systémů "Ramona", pro něž zpracoval i předpis pro obsluhu geodetických přístrojů zařazených do soupravy. Spolupracoval se strojírnami v Detvě na Slovensku při zabudování a testování navigačního zařízení do bojových vozidel pěchoty, navrhl a vytýčil k tomu zkušební a testovací polygon.

Plukovník v. v. Ing. Martinák, CSc., byl nositelem několika resortních vyznamenání, která mu byla udělena za celoživotní poctivou a obětavou práci pro topografické zabezpečení potřeb obrany státu.

Zemřel v Dobrušce 24. července 2018 ve věku nedožitých 93 let.