Plk. Prof. Ing. František Miklošík, DrSc.

Narozen 18. listopadu 1932 v Šintavě (Slovenská republika) v rodině malorolníka, jako jedenáctý z dvanácti dětí. Po ukončení povinné školní docházky čtvrtou třídou měšťanské školy v Seredi nastoupil 1. 9. 1948 jako elév do Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze na kartografický odbor.

Vojenskou základní službu nastoupil 22. 11. 1949 u výcvikové roty VZÚ dislokované v Banské Bystrici, kde absolvoval též poddůstojnickou školu. V roce 1951 absolvoval Školu důstojníků pěchoty v záloze v Košicích. Školu ukončil 5. října v hodnosti podporučíka. K stejnému datu byl přijat za důstojníka z povolání.

Po ukončení Školy důstojníků v záloze byl odvelen zpět do 3. VZÚ v Banské Bystrici jako kartograf, kde se zapojil do tvorby Prozatímních topografických map měřítka 1:50 000.

V roce 1953 zahájil studium na Vojenské technické akademii v Brně obor geodézie a kartografie. Studium ukončil promocí s vyznamenáním jako zeměměřický inženýr 28. 7. 1958.

Po ukončení vysokoškolského studia nastoupil od 1. září 1958 na fotogrammetrický odbor Vojenského topografického ústavu v Dobrušce do funkce staršího důstojníka. V prosinci 1959 byl jmenován náčelníkem 2. fotogrammetrického oddělení a v září 1960 náčelníkem 1. fotogrammetrického oddělení. Během působení ve fotogrammetrickém odboru se zabýval především celostátním mapováním v měřítku 1:10 000, tvorbou železničních plánů 1:1 000, účelovým a dalším tematickým mapám velkých měřítek, ale i zhušťováním lícovacích bodů přístrojovou aerotriangulací.

Od 1. září 1963 byl převelen jako organizačně technickým důstojník na Topografické oddělení Generálního štábu ČSLA. Zde organizačně a technicky zabezpečoval úkoly celostátního mapování, leteckého měřického snímkování a měřické práce na státních hranicích.

Od 1. září 1965 byl na základě konkurzního řízení ustanoven starším důstojníkem – geodetem Skupiny programování nově zřízeného Výzkumného ústavu řízení a automatizace GŠ ( VzÚ 401) v Praze. Zde byl pověřen řešením samostatného výzkumného úkolu „Digitální (strojová) mapa“ pro potřeby automatizace systému velení.

Od 1. ledna 1967 byl ustanoven do funkce staršího důstojníka – kartografa Skupiny informací o podmínkách bojové činnosti, samostatného vědeckého pracovníka a pokračoval ve výzkumu konstrukce a možnosti využití digitální mapy v automatizovaném systému velení. Při plnění úkolu zahájil vědeckou přípravu.

Od 1. září 1968 byl ustanoven náčelníkem Skupiny oddělení modelování boje a podmínek bojové činnosti VzÚ 401. Zpracoval kandidátskou disertační práci s názvem „Prírodné podmienky ozbrojeného zápasu a strojová mapa“, a 20. ledna 1970 získal po její obhajobě vědeckou hodnost kandidáta věd pro obor teorie velení.

Na vlastní žádost byl od 17. listopadu 1970 převelen do Vojenské akademie Antonína Zápotockého, Katedru geodézie a kartografie jako náčelník skupiny kartografie. Ve funkci vědeckopedagogického pracovníka se zabýval problematikou obnovy a modernizace topografického mapového díla, informačního systémem o území, mapováním, tvorbou kartografických děl, řízením kartografických prací, teoretickou kartografií.

Od 1. prosince 1975 byl jmenován do funkce zástupce náčelníka katedry. Dne 29. Září 1978 byl na základě habilitačního řízení jmenován docentem pro obor geodetická kartografie.

V roce 1981 byl na vlastní žádost propuštěn z aktivní vojenské služby a pokračoval v práci na katedře jako občanský zaměstnanec – vědeckopedagogický pracovník.

V roce 1988 obhájil doktorskou disertační ve vědním oboru kartografie na téma „Časová podmíněnost kvality a efektivnosti práce v kartografii“ a v roce 1990 byl jmenován profesorem pro obor kartografie.

V letech 1994-1995 byl vedoucím nově koncipované Katedry vojenských informací o území. V této době musel věnovat značné úsilí především obhajobě našeho studijního oboru na Vojenské akademii.

V přednáškách se věnoval tématům: Mapování, Obnova a modernizace topografických map, Státní mapová díla, Objektivizace hodnocení kartografických děl, Řízení kartografických prací a Teoretická kartografie. S částečným úvazkem přednášel též na Univerzitě v Pardubicích, Přírodovědecké fakultě UK v Praze a Přírodovědecké fakultě MU v Brně.

Jeho vědecké práce v oboru kartografie, zejména na styku s vědními disciplínami teorie řízení jej řadila mezi uznávané odborníky. Samostatně zpracoval nebo se výrazně podílel na zpracování mnoha vědeckovýzkumných prací, vysokoškolských učebnic a studijních textů. Průběžně publikoval v našich i zahraničních odborných časopisech a sbornících. Významné je zejména jeho teoretické zdůvodnění časové podmíněnosti kvality a efektivnosti práce v kartografii, které vedlo k rozvoji dalších výzkumných směrů s bezprostředními důsledky zejména v oblasti tvorby a modernizace digitálních modelů území. Přispěl rovněž ke koordinaci a řešení úkolů programu přechodu na standardy NATO.

Aktivně se zúčastňoval činností v odborných komisích a společnostech. Byl dlouhodobým a aktivním členem Československé vědeckotechnické společnosti. V roce 2005 byl zvolen čestným členem Kartografické společnosti ČR. Byl aktivním členem Sdružení přátel Vojenské zeměpisné služby.

Zemřel po krátké těžké nemoci 4.září 2023.