Pplk. Ing. Ladislav Musil

Narodil se 22. 6. 1935 v malohanácké obci Cetkovice do rodiny řezníka-uzenáře. Když se v Protektorátu začaly organizovat živnostenské poměry, tak se rodina přestěhovala do sousední obce Světlá na usedlost babičky. Tam rodiče pracovali na polích a věnovali se chovu zvířat a drůbeže. Později pracovali v místním jednotném zemědělském družstvu.

Po ukončení základní školní docházky v r. 1950 nastoupil, na příkaz Okresního národního výboru v Boskovicích, v rámci tzv. Lánské akce, jako hornický učeň do Ostravy. Fáral na šachtách Jeremenko, Hlubina, Jindřich a Urx.

Při zaměstnání vystudoval Průmyslovou školu hornickou, směr důlní měřictví. Po maturitě v r. 1955 byl téhož roku odveden přímo do Ženijního technického učiliště směr topo. Byl to poslední ročník v Litoměřicích a všichni absolventi vyřazení v hodnosti poručíků v roce 1958 nastoupili do Vojenského topografického ústavu do Dobrušky. Poručík Musil byl zařazen jako geodet do 1. oddělení geodetického odboru, kterému velel mjr. ing. Kubíček. Jako náčelník měřické skupiny zaměřoval zejména vlícovací body pro nové mapování v měřítku 1:10 000. V r. 1960 byl převelen, na vlastní žádost do Vojenského kartografického ústavu v Banské Bystrici. Tam nastoupil k l. oddělení kpt. Hričovského, do skupiny tvorby písma pro Československý vojenský atlas.

V roce 1963 byl rozkazem převelen do posádky Bechyně k nově ustanovenému armádnímu geodetickému odřadu, jemuž velel mjr. Ing. Vyklický. Byl ujištěn náčelníkem Topografické služby, generálem Klímou, že po jednom roce se vrátí zpět do VKÚ. Příští rok byl však odvelen do Ženijně technického učiliště v Bratislavě -topografický směr, jako učitel geodezie se zaměřením vyučovat měření se světelným dálkoměrem, gyroteodolitem a gravimetrem. V roce 1965 bylo učiliště zrušeno a učitelé i velení školní topo roty byli převeleni v rámci armády.

Kpt. Musil byl odvelen ke Krajské vojenské ubytovací a stavební správě v Bratislavě, na funkci náčelníka skupiny majetkoprávní a zeměměřické.

Z organizačních důvodů nastoupil přechodně na funkci náčelníka skupiny ubytování. Na žádost náčelníka KVUSS mu byla změněna vojenská odbornost a na funkci již zůstal. Následně byl ustanoven na odbornou funkci, v rámci stavebního zabezpečení svěřených posádkových objektů. Vzhledem k požadovanému vysokoškolskému vzdělání na tuto funkci zahájil dálkové stadium na stavební fakultě Vysoké školy technické v Bratislavě se specializací pozemní stavitelství. Promoval v roce 1974. Poté byl jmenován náčelníkem nově vytvořeného oddělení investiční výstavby, kde působil do r. 1989.

V průběhu této doby osobně vedl výstavbu akcí zařazených do zvláštní části plánu tzv. závazných úkolů, kam spadala na příklad výstavba kasárenského areálu Vajnory, letiště Trenčín, Okruhový dům armády Trenčín, objekty protivzdušné obrany, dostavba Leteckých opraven Trenčanské Biskupice, výšková budova internátu Vojenské politické akademie v Bratislavě t.zv. „kukurica" a mnoho dalších staveb.

V roce 1989 požádal o přemístění do zálohy, což nebylo akceptováno a byl převelen na Velitelství posádky města Bratislavy na funkci náčelníka stavební a ubytovací služby.

Službu v armádě ukončil odchodem do výslužby v r. 1992. Poté pracoval pro soukromou firmu v Břeclavi. V ní řídil investiční a stavební ale i obchodní činnost s výpočetní technikou.

Trvale bydlel s manželkou v Bratislavě, kde žije i jeho syn s rodinou.

Ve volném čase se věnoval filatelii. Přestože již od roku 1965 nepůsobil ve funkcích v rámci vojenské topografické služby, tak rád vzpomínal na množství dobrých kamarádů, které v ní měl.

Do posledních chvil patřil k těm, kteří se snažili zbývající příslušníky služby žijící v Bratislavě “ držet při sobě”.

Zemřel v Bratislavě 17. listopadu 2016.