Plukovník Doc. RNDr. Vladimír Panoš CSc.

Plukovník Doc. RNDr. Vladimír Panoš CSc. se narodil 2. července 1922 ve Strážském, okr. Michalovce. Jako syn českého železničního úředníka musel v březnu roku 1939 společně s rodiči opustit Slovensko.

Po maturitě na klasickém gymnáziu v Hradci Králové v roce 1940 se aktivně zapojil do činnosti odbojové organizace „Jitřenka“. Po zatčení svého otce se na radu jeho odbojových spolupracovníků přihlásil do protektorátního vládního vojska, aby nebyl nacistům příliš na očích.

Dne 1. října 1940 byl odveden k tehdejšímu protektorátnímu vládnímu vojsku a po základním výcviku v poddůstojnické škole u 3. praporu v Týnu nad Vltavou a Písku byl v lednu 1942 povolán do Kursu důstojnického dorostu a po jeho úspěšném absolvování byl 1. ledna 1943 povýšen do hodnosti poručík pěchoty. Začal působit u  Praporu 6 v Hradci Králové, kde postupně vykonával funkce spojař, velitel čety a zástupce velitele roty. S tímto praporem byl ve druhé polovině roku 1943 nasazen v severní Itálii, kde s celou svoji rotou dne 9. července 1944 v oblasti Premosselo přeběhl k italským partyzánům.

Až do konce července 1944 působil jako velitel československé skupiny při partyzánské divizi 1. Dassalto Garibaldi v oblasti Vale ď Osola v Piemontu. Pod Panošovým velením zde vznikla partyzánská rota o třech četách (každá o 15 až 17 mužích), kterým veleli štábní rotmistr Antonín Šnajdr, rotmistr Karel Sýkora a četař František Habada. Rota byla organizována po vzoru garibaldiovských italských partyzánských jednotek, a proto měla i svého „politického komisaře“, jímž byl četař Josef Kuchařík.

Dne 25. července 1944 byl poručík Panoš jako kurýr vyslán do Švýcarského Locarna s úkolem aby zde vešel zde ve styk se zastupitelskými úřady Sovětského svazu. Ty měl požádat o pomoc pro garibaldiovské partyzánské jednotky v podobě potravin a střeliva. Za tímto účelem dostal poručík Panoš pro sovětské diplomaty zvláštní zprávu a doporučující dopis. Po přechodu hranic byl však zatčen policií a až do 18. října zadržován v internačním táboře ve Wittehbachu poblíž Saint Galenu.

Koncem října byl společně s dalšími zběhy od 6. praporu vládního vojska, internovanými ve Švýcarsku v počtu 280 mužů, vyslán přes Marseille, Neapol a Gibraltar k československému zahraničnímu vojsku do Velké Británie, kam dorazil dne 2. prosince 1944 do skotského přístavu Greenock. Po prezentaci u Náhradního tělesa československé pozemní armády v Southend on Sea byl v polovině ledna 1945 přemístěn k letectvu a přijat do RAF.

Zde začal působit jako navigační frekventant u Cz. Depot (Československého výcvikového a náhradního leteckého tělesa) - v Gosfordu, kde získal vojenskou hodnost Aircraftman 2 (AC 2. - čs. ekvivalent vojín 2. třídy). V období od 15. března do 17. srpna 1945 absolvoval kurz pro navigátory B v navigační škole RAF v Torguay a u 50. ITW Bridgnorth. V té době rovněž ve volném čase začal externě studovat obor meteorologie a klimatologie na universitě v Cambridge.

Do vlasti se Vladimír Panoš vrátil 18. srpna 1945, nejprve působil jako tlumočník u československé vojenské mise v Berlíně a Hamburku, později stal se příslušníkem leteckého dopravního oddílu MNO, kde působil do 20. března 1946. Následně krátce zastával funkci pobočník velitele výcvikové letecké peruti v Chrudimi. V květnu byl zařazen do Letecké přípravné školy ve Šternberku a v červnu byl jako pilot-frekventant přemístěn do pilotní školy v Leteckém učilišti Prostějov.

Dne 27. srpna 1946 havaroval při cvičném letu s letounem Avia C - 2 v oblasti Vyškova, kdy utrpěl zlomeniny obou nohou, spodiny lebeční a levé očnice, včetně roztržení levé oční rohovky. V té souvislosti byl po vyléčení uznán neschopným „jakékoliv služby ve vzduchu“ a na vlastní žádost byl přemístěn k československé vojenské povětrnostní službě u Leteckého náhradního pluku 2 v Chrudimi.

V období  od 21. dubna do 12. července 1947 absolvoval „Kurz velitelů a správců povětrnostních stanic“ a v hodnosti nadporučík začal působit jako učitel letecké meteorologie v Pilotní škole III v Olomouci, kde zároveň zastával funkci pobočník velitele školy.

Podobně jako většina tehdejších příslušníků západní skupiny zahraničního odboje byl dne 1. října 1948 odeslán na „zvláštní dovolenou ze služebních důvodů“, později na „dovolenou s čekaným“ a dne 1. července 1949 byl propuštěn ze služebního poměru.

Ještě předtím, na podzim roku 1947, zahájil externí vysokoškolské studium oborů geografie, geologie, meteorologie a klimatologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně u profesora PhDr. Františka Vitáska DrSc., které dokončil v roce 1952. Po ukončení studií se začal věnovat fyzické geografii a zejména speleologickému a hydrologickému průzkumu. kde v roce 1952 promoval. Do roku 1955 pracoval u družstva Severomoravský kras jako speleolog - výzkumník. Jím vedená badatelská skupina brněnského Geografického ústavu ČSAV objevila v roce 1959 systém Jeskyní Míru, které tvoří součást Javoříčských jeskyní. V této době rovněž stál u zrodu dětské speleoterapie - léčby dýchacích obtíží vlivem pobytu v jeskyních.

V létech 1956 až 1968 působil v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV v Brně. Do roku 1974 potom jako vysokoškolský pedagog na Katedře fyzické geografie Přírodovědecké fakulty University Palackého v Olomouci. Od roku 1974 přednášel na Přírodovědecké fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde se mimo jiné rovněž zabýval otázkami klimatologie a hydrologie.

Na žádost vlády Kubánské republiky řídil nejprve v letech 1964 a 1965 a potom v letech 1979 a 1980 speleologický průzkum tamních tropických krasů. V roce 1965 stál u zrodu Mezinárodní speleologické organizace při UNESCO a v období let 1968 až 1977 a dále 1981 až 1984 působil jako její místopředseda. Od roku 1978 byl rovněž předsedou České speleologické společnosti.

Dne 13. září 1991 byl rozhodnutím Centrální rehabilitační komise federálního ministerstva obrany, společně s dalšími příslušníky československých leteckých jednotek ve Velké Británii, morálně rehabilitován, udělen čestný titul Zasloužilý vojenský letec a povýšen do vojenské hodnosti plukovník ve výslužbě.

Nelehká životní cesta Vladimíra Panoše byla vyplněna obrovskou pílí, houževnatostí a činorodou prací. Jeho rozsáhlá publikační činnost byla završena vydáním odborného výkladového slovníku „Krasologická a speleologická terminologie“, který vyšel v roce 2001 na Slovensku. Slovník obsahuje přibližně 2000 odborných termínů z oborů krasologie a speleologie uvedených v češtině, slovenštině, angličtině, němčině, ruštině, italštině a španělštině, přičemž jeho příprava trvala téměř 30 let. V 90. letech rovněž začal překládat z angličtiny romány z žánru sci-fi, fantasy a historie, a to zejména amerických autorů.

Doc. RNDr. Vladimír Panoš CSc., bývalý poválečný příslušník vojenské povětrnostní služby, pozdější významný odborník československé a světové fyzické geografie a speleologie, autor více než 300 odborných publikací a pojednání zemřel v Olomouci po krátké těžké nemoci dne 7. ledna 2002.