plk. doc. Mikuláš Rybár, DrSc.

Narodil se 4. prosince 1931 v Šumiaci, okres Brezno, Slovenská republika, jako druhý syn ze tří sourozenců - chlapců. Oba rodiče – otec Pavol Rybár a matka Júlia Rybárová, rozená Cizíková, pocházejí rovněž z Šumiaca. Všichni slovenské národnosti.

Základní školu navštěvoval v Šumiaci, měšťanskou školu v Brezně, odkud přešel v roce 1945 do 5. třídy gymnázia rovněž v Brezně. Po roce studia na gymnáziu přihlásil se k studiu na Škole důstojnického dorostu v Košicích, kde získal v letech 1949/1950 úplné středoškolské vzdělání a zahájil svoji další celoživotní dráhu vojáka z povolání.

V letech 1950/1952 absolvoval vojenské učiliště v Hranicích na Moravě. Poté vykonával velitelské funkce u útvarů dělostřelectva. V roce 1953 byl na vlastní žádost a po úspěšných přijímacích zkouškách přijat k studiu na Vojenské technické akademii v Brně, obor geodézie a kartografie. Po úspěšném absolvování studia v roce 1958 promoval jako zeměměřický inženýr.

Po absolvování studia na VTA byl odvelen do Vojenského kartografického ústavu v Banské Bystrici, kde vykonával funkci náčelníka konstrukčního oddělení. V roce 1958 se oženil s Alžbetou Čupkovou – učitelkou; vychovali dva syny. Po dvouletém výkonu funkce ve VKÚ byl v roce 1960 přeložený na Topografické oddělení Generálního štábu do Prahy. Později se tam přestěhoval i s rodinou. Na novém působišti byl zařazen do Skupiny topografického zabezpečení, kde svojí aktivitou výrazně přispěl k zavedení speciálního vozidla pro topografa svazku do vybavení topografické služby. V souvislosti s výkonem této funkce absolvoval ve školním roce 1963/1964 postgraduální kurz kosmické geodézie a gravimetrie na vojensko-inženýrské akademii V. V. Kujbyševa v Moskvě.

Po absolvování uvedeného postgraduálního studia byl přidělen do Výzkumného oddělení GŠ, ze kterého byl v roce 1965 vytvořen Výzkumný ústav řízení a automatizace v Praze-Bráníku (krycí název VzÚ 401). Ve funkci vedoucího Skupiny programování se zde výrazně zasloužil o budování a výchovu nového výzkumného kolektivu. Postupně se zde začal věnovat náročné problematice matematického modelování boje. S tímto záměrem pak absolvoval další postgraduální kurz na Akademii generálního štábu K. Swierczewskieho ve Varšavě k problematice operační analýzy, prognostiky a matematického modelování boje.

V roce 1966 se přihlásil do vědecké přípravy v oboru teorie velení (řízení). Po absolvování předepsaných zkoušek zpracoval a obhájil v roce 1969 kandidátskou disertační práci na téma „Matematické modelovanie boja“. Na základě úspěšné obhajoby mu byla v roce 1970 přiznána na Vojenské akademii v Brně vědecká hodnost „kandidáta věd“ (CSc.). Nadále pak působil ve VzÚ 401, převážně ve funkci Náčelníka oddělení modelování boje a podmínek bojové činnosti. Pod jeho vedením byl zde vytvořen první statistický model pro simulaci boje jednotek s názvem POLYGON.

Na podzim roku 1974, kdy byla vytvořena nová organizační struktura VzÚ 401, přešel na Vědecké oddělení GŠ. Počátkem osmdesátých let v hodnosti plukovníka vykonával funkci náčelníka tohoto oddělení.

Po různých organizačních změnách v armádě se v roce 1985 přestěhoval do Bratislavy. Do roku 1993, kdy došlo k rozdělení Československa, pracoval na Slovenské akademii věd. Poté pracoval v nově vytvořeném Ministerstvu obrany Slovenské republiky a Středisku strategických studií – od roku 1995 jako civilní zaměstnanec. V rámci své funkce přednášel na vojenských školách v Košicích a Liptovském Mikuláši. Působil rovněž jako odborný poradce při budování systému kontroly hranic Slovenské republiky v rámci Schengenského prostoru.

Při plnění služebných úkolů a pedagogické činnosti publikoval v odborných časopisech. Zvláště významná je monografie „Modelovanie a simulácia vo vojenstve“, kterou publikoval jako vedoucí autorského kolektivu v roce 2000. Jde o první ucelenou vojensko-odbornou publikaci k této problematice nejen v rámci Slovenské republiky, ale i v rámci dřívějšího Československa. Snahou autorů bylo poskytnout ucelenou informaci o možnostech moderních prostředků modelování a simulace přispět k zvyšování kvality a intenzity výcviku velitelů, štábů a vojsk při současném snižování nákladů a zvyšování efektivnosti rozhodovacích procesů na všech stupních řízení.

V roce 2000, po zhodnocení habilitační komisí jeho vědecké, odborné a publikační aktivity a pedagogické činnosti, byl mu na Letecké akademii M. R. Štefánika v Košicích udělen vědecko-pedagogický titul docent (Doc.).

V roce 2002 přešel do důchodu a věnoval se svým zálibám, na které neměl v průběhu 53-leté služby v armádě čas ani možnosti. Zajímal se zvláště o historii své rodné obce a cestování. Navštívil řadu pamětihodností téměř celé Evropy, severní pobřeží Afriky, Blízký východ a USA. Ze všech míst mu však byl nejbližší horehronský kraj, zvláště jeho rodná obec a okolí.Z úcty k své rodné obci a jej obyvatelům zpracoval s přispěním dalších autorů významnou monografii nazvanou „Šumiac, dedinôčka moja“. V ní věrně popsal historii, okolní přírodu, život a práci obyvatel, jejich tradice a kulturní dědictví. Monografie svým obsahem i zpracováním přesahuje obec Šumiac i širší region a obohatila folklorní i celkovou lidovou tvorbu Slovenska. Žel, jejího vydání se již nedožil. Zemřel náhle, ve věku nedožitých 77 let, v lednu 2008. Je pochovaný s vojenskými poctami v rodné obci Šumiac.