Plukovník v. v. Ing. Vladimír Šilhavý

Narodil se 27. listopadu 1934 v jižních Čechách v malé vesničce Děbolín blízko Jindřichova Hradce. Čtyři roky základní školy navštěvoval ve Stojanech, čtyři třídy měšťanské školy ukončil v roce 1948 v Chrudimi a dále v roce 1949 absolvoval jednoroční učební kurz jazyka českého.

Dne 1.září 1949 nastoupil do Prahy jako elév ve Vojenském výcvikovém střediska (VVS) v oboru kartografické kresby a reprodukční techniky, při Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ). VVS dokončil v roce 1952 ve Vojenském topografickém ústavu v Dobrušce (VTOPÚ) s výtečnými výsledky a získal výuční list.

Od samého začátku patřil mezi nejlepší žáky nejen v pořadové přípravě ale zejména v odborných předmětech, jak v teoretické přípravě, tak i v praktických dovednostech a ve sportu i kultuře. Dosahoval skvělých výkonů v lehké atletice a patřil k nejlepším i v košíkové, kopané, ledním hokeji, volejbalu, ve sportovní střelbě a v ragby. Pro mnohé spolužáky byl vzorem a někteří mu dokonce i záviděli.

Byl členem pěveckého souboru "Atlásek" a dokonce zpíval i sólově. V mládežnickém kolektivu patřil k aktivním členům. Psal pro časopis " Mladý bojovník" , který vycházel jedenkrát měsíčně.

V listopadu 1952 nastoupil základní vojenskou službu ve VTOPÚ a po zkráceném vojenském výcviku nastoupil, spolu s dalšími spolužáky.do školy důstojníků v záloze v Rokytnici v Orlických horách Tuto školu absolvoval v září 1953 rovněž s výtečnými výsledky. Po jejím ukončení získal hodnost rotného a stal se vojákem z povolání. V témže roce nastoupil do Ženijně-technického učiliště (ŽTU), topografický směr v Litoměřicích. I zde prokazoval své nadání, vytrvalost a píli. Náčelník topografického směru v ŽTU pplk. Ing. Vladimír Bátěk dával posluchače rotného Vladimíra Šilhavého za vzor ostatním a předpovídal, že bude v budoucnu patřit k nejpřednějším funkcionářům topografické služby ČSLA. Studium ukončil 28. srpna 1955 s výtečným prospěchem a při vyřazení z ŽTU byl povýšen do hodnosti poručíka.

Následně nastoupil do VTOPÚ na funkci topografa 3. třídy Topografického odboru.V dalších dvou letech jako topograf se podílel na tvorbě nových topografických map.

V červenci 1957 zahájil studium na Vojenské akademii v Brně, oboru geodézie a kartografie. Studium úspěšně absolvoval v roce 1962.

Téhož roku nastoupil zpět do Dobrušky k nově vytvořenému 5. geodetickému odřadu jako geodet.

Po roce byl ustanoven do funkce náčelníka štábu tohoto útvaru. Tuto funkci zastával až do srpna 1967, kdy nastoupil na topografické oddělení Generálního štábu, kde působil do října 1969. Poté byl přemístěn do VTOPÚ a ustanoven do funkce zástupce náčelníka ústavu - hlavního inženýra. Od listopadu 1976 do prosince 1978 zastával funkci 1. zástupce náčelníka VTOPÚ.

V letech 1971–1972 absolvoval vyšší akademický kurz topografického zabezpečení ve Vojenské ženijní akademii V. V. Kujbyševa v Moskvě.

V prosinci 1978 nastoupil na funkci staršího důstojníka oddělení topograficko-hydrometeorologické služby Operační správy Štábu spojených ozbrojených sil států – účastníků Varšavské smlouvy v Moskvě, kde působil téměř šest roků. Během výkonu této funkce byl povýšen do hodnosti plukovníka.

V srpnu 1984 se vrátil zpět do VTOPÚ na funkci 1. zástupce náčelníka ústavu a v květnu 1986 byl jmenován náčelníkem ústavu.

V zastávaných funkcích pracoval vždy odpovědně, profiloval se jako zkušený štábní pracovník, který měl mimořádný přehled a znalosti o působnosti a úkolech služby. Ve své práci plně spolupracoval s ostaními pracovníky a plně využíval všechny své vědomostí a znalostí, které získal studiem a při práci v různých odborných i štábních funkcích.

Velmi dobře spolupracoval také s orgány místní samosprávy v Dobrušce a podílel se významně, spolu s dalšími příslušníky armády, na stavbě krytého bazénu, letní plovárny, také silničního obchvatu města a dalších akcích výstavby ve městě.

Dnem 31. května 1990 ve svých pětapadesáti letech odešel do důchodu. Ale i poté byl činný na různých pracovních místech v Dobrušce a okolí.