Plukovník Miloslav Štěpánek

Plukovník Miloslav Štěpánek se narodil 18. června 1911 v Pasekách nad Jizerou (poblíž Rokytnice nad Jizerou). V roce 1933 byl přijat ke studiu do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě a jako poručík letectva byl vyřazen v červenci 1935. Ve funkci pilot byl následně přidělen k Leteckému pluku 1, kde na letišti v Praze-Kbelích sloužil až do poloviny roku 1939. V roce 1936 absolvoval kurz výcviku v povětrnostní službě u Vojenského technického a leteckého ústavu MNO a při Státním ústavu meteorologickém. Od podzimu roku 1937 potom na letišti ve Kbelích zastával funkci Velitel povětrnostní ústředny 1. V době všeobecné mobilizace v září roku 1938 působil jako Velitel hlavní polní povětrnostní ústředny 91 Velitelství letectva Hlavního velitelství operujících armád ve Vyškově.

V létě roku 1939 přešel ilegálně hranice do Polska, kde se v Krakově připojil k československé vojenské skupině. V lodních transportech do Francie na něho nezbylo volné místo a tak spolu s dalšími československými letci pod velením štábního kapitána Bohumila Lišky vstoupil dne 29. srpna do polského vojenského letectva a byl přidělen na letiště v Deblinu. Jeho tehdejší válečná činnost však skončila prakticky velmi brzy, v podstatě ještě dříve než vůbec mohla začít, neboť dne 2. září 1939 byl během německého bombardování tohoto letiště vážně zraněn, když na přechodnou dobu částečně oslepl a ohluchl. Při výbuchu letecké bomby v těsné blízkosti budovy pro přípravu pilotů byl tlakovou vlnou odmrštěn a jeho tělo dopadlo na tehdejšího leteckého pozorovatele nadporučíka Bohumíra Lomského, budoucího ministra národní obrany ČSSR, čímž mu ve svém důsledku prakticky zachránil život.

V rámci probíhajících bojů v Polsku byl dne 18. září 1939 při ústupu na východ společně se skupinou dalších československých letců u Tarnopolu zajat Rudou armádou, následně deportován do Sovětského svazu, kde byl postupně internován v zajateckých táborech Suzdal a Oranky. Koncem června roku 1940 byl vybrán mezi skupinu československých vojáků, kteří měli posílit tehdy se formující československé vojenské letecké jednotky ve Velké Británii.

Cestu zahájil dne 12. července 1940 z přístavu Oděsa přes Istanbul, Suez, a Kapské Město do Liverpoolu ve Velké Británii, kam připlul dne 27. října 1940 a následně vstoupil do řad Britského královského letectva - RAF. Avšak vlivem svých zranění utrpěných v Polsku byl při vstupní lékařské prohlídce uznán na půl roku neschopným výkonu služby operačního pilota. V nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer (P/O - čs. ekvivalent poručík) byl dne 28. října 1940 přidělen k Československému výcvikovému a náhradnímu leteckému tělesu - Cz. Depot v Gosfordu, do  jehož působnosti patřila realizace výcvikového a technického zázemí československého letectva ve Velké Británii. S definitivní platností byl pro výkon služby operačního pilota superarbitrován dne 1. května 1941 jako „Neschopen služby polní, jen služeb místních vlivem vady vzniklé konáním služby ve spojenecké armádě“.

Za válečná zranění utrpěná v Polsku v roce 1939 byl dne 25. května 1941 vyznamenán Polským válečným křížem, který mu dne 21. července osobně v londýnském hotelu Rubens předal general dywizji Stanislaw Ujeski, velitel polských jednotek RAF.

Miloslav Štěpánek byl v době své rekonvalescence v červnu roku 1941 nejprve dočasně přidělen k Inspektorátu československého letectva v Londýně. Protože nemohl létat, začal se věnovat tomu, co ho bavilo stejně intenzivně jako létání a to letecké meteorologii. Od 1. srpna 1942 byl ustanoven na funkci Referent-meteorolog v té době zřízené Studijní skupiny Inspektorátu československého letectva. Jeho úkolem bylo provádět studium nejrůznějších letecko-meteorologických otázek a shromažďování zkušeností všeho druhu použitelných při poválečném budování armády, vojenského letectva a povětrnostní služby, včetně přípravy budoucích předpisů, výcvikových příruček a dalších materiálů a odborných studií.

Dnem 1. října 1943 byl vyslán k Air Ministry Unit for Course at Meteorological Trainig School (jednotce Hlavního velitelství letectva pro kurzy v meteorologické výcvikové škole) na letišti v Kilburnu, kde absolvoval kurz pro letecké meteorology. Za účelem dalšího zdokonalení se v oblasti meteorologie byl dnem 12. ledna 1945 odeslán k RAF Meteorological Station na letišti v severoskotském Tainu. Následně byl dne 1. února 1945 přemístěn k Headquaters 44. Groups for Meteorological training (Velitelství 44. skupiny meteorologického výcviku) v Exeteru, kde tehdy (a i v současnosti) působila centrála civilní britské meteorologické služby (UK Met. Office). Postupně se tak vypracoval ve vynikajícího meteorologického důstojníka a konec války jej potom zastihl jako hlavního meteorologa na letecké základně Czech Air Force Transport v Harrow.

Po návratu do vlasti byl v červenci roku 1945 v hodnosti štábní kapitán ustanoven na systemizované místo Starší referent povětrnostní služby Velitelství letectva Hlavního štábu, když zároveň zastával funkci Přednosta vojenské povětrnostní služby. Později, již jako podplukovník, zastával místo Přednosta skupiny povětrnostní služby a od roku 1947 Přednosta oddělení povětrnostní služby Velitelství letectva Hlavního štábu. Zároveň začal externě studovat obor meteorologie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy. Vlastní studium však bohužel již nestihl dokončit.

Koncem roku 1948 byl, podobně jako většina bývalých příslušníků RAF, nejprve odeslán na „zvláštní 3. měsíční dovolenou“, potom na „dovolenou s čekaným“ a následně propuštěn z armády. Počátkem roku 1949 byl zatčen a odsouzen ke ztrátě vojenské hodnosti  a rovněž k  výkonu trestu nepodmíněného odnětí svobody v délce trvání šest měsíců, který vykonal v letech 1949/50 ve věznici Plzeň-Bory.

Po svém propuštění byl donucen opustit Prahu a z toho důvodu se vystěhoval do obce Zlatá Olešnice. V průběhu padesátých a počátkem šedesátých let byl sledován státní bezpečností. V rodném kraji se vrátil ke své původní profesi, výrobě textilu a stal se zaměstnancem národního podniku SEBA v Tanvaldě. V osobně složitém období 50. let si však i přes veškerý útlak našel čas i na různé koníčky. Snad nejznámější a nejvýznamnější byla jeho pomoc pro vlastivědné muzeum ve Vysokém nad Jizerou, které v  té době získalo vzácný pohyblivý mechanický betlém Jana Metelky ze Sklenařic. Betlém byl však rozložen v několika bednách a nikdo si s ním nevěděl rady. Miloslav Štěpánek tehdy nabídl pomoc a pak téměř rok po pracovní době navštěvoval depositář muzea, kde skládal vzácnou památku postupně dohromady a koncem roku 1958 se mu jí podařilo zprovoznit.

Miloslav Štěpánek, nositel Polského válečného kříže, Československé medaile za chrabrost před nepřítelem, Československé vojenské medaile za zásluhy I. stupně a dalších ocenění zemřel v Tanvaldě dne 24. září 1979 ve věku 68. let. Dne 13. září 1991 byl rozhodnutím Centrální rehabilitační komise federálního ministerstva obrany, společně s dalšími příslušníky československých leteckých jednotek ve Velké Británii, morálně rehabilitován a jmenován do vojenské hodnosti plukovník ve výslužbě, in memoriam.

Památka Miloslava Štěpánka, která byla v minulosti v rámci vojenské meteorologické a letecké komunity prakticky zapomenuta, byla tak dodatečně společensky očištěna a nejen díky „jeho“ betlému, který návštěvníci vlastivědného muzea ve Vysokém nad Jizerou mohou obdivovat dodnes, žije dál. Osobnost plukovníka Miloslava Štěpánka tak zůstává příkladem svým novodobým následníkům z řad nejen vojenské hydrometeorologické služby.