Vladimír Vahala

Narodil se v roce 1923 v Jičině u Nového Jičína. Již za studia reálného gymnasia, prokázal mimořádné nadání pro matematiku a zájem o zeměměřictví.

Po maturitě nastoupil jako počtář do triangulační kanceláře ministerstva financí. Po její reorganizaci byl propuštěn a po krátké nezaměstnanosti nastoupil v roce 1942 k Zeměměřickému úřadu Čechy a Morava, kde pracoval jako počtář. V letech 1943–1945 absolvoval tří semestrální kurz zeměměřictví.

Po osvobození pracoval jako příslušník hraničního oddělení, později v pozemkových úpravách, a to až do roku 1947, kdy nastoupil vojenskou základní službu. Během ní absolvoval školu důstojníků v záloze těžkých zbraní.

V roce 1949 byl přijat jako podporučík do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, kde se ve funkci geodeta druhé třídy účastnil do roku 1950 triangulačních prací. V letech 1950–1951 studoval geodetickou školu v Banské Bystrici. Po absolutoriu působil jako geodet první třídy a náčelník oddělení evidence geodetických podkladů v nově vytvořeném Vojenském topografickém ústavu (VTOPÚ) v Dobrušce.

V létech1953–1958 studoval geodetický obor na Vojenské technické akademii v Brně. Absolvoval s absolutně výtečným prospěchem a patří historicky k nejlepším studentům akademie. Po ukončení studia zastával do roku 1960 funkci zástupce náčelníka topografického odboru VTOPÚ.

V roce 1960 byl převelen k topografickému oddělení Generálního štábu (GŠ), zprvu jako starší důstojník, náčelník skupiny organizační a plánovací.

Po odchodu generála Klímy do zálohy byl od roku 1969 do 30. 6. 1978 náčelníkem topografického oddělení Generálního štábu – náčelníkem topografické služby Čs. armády.

Dnem 1. 7. 1978 odešel na vlastní žádost do zálohy a stal se ředitelem Geografického ústavu Československé akademie věd , který řídil do 1. 3. 1987.

Plukovník v. v. Ing. Vladimír Vahala, DrSc., byl pro své spolupracovníky a podřízené příkladem svojí cílevědomostí, houževnatostí, pracovitostí a také náročností k sobě samému.

Soustavně studoval a vědecky pracoval v oboru geodézie a v roce 1971 obhájil kandidátskou práci (CSc.), a v roce 1981 úspěšně obhájil doktorskou disertační práci a získal titul doktora věd – DrSc.

Jako náčelník služby, všestranně prosazoval a podporoval výzkum, zavádění nové techniky a technologií. Z jeho podnětu bylo zřízeno samostatné výzkumné zařízení služby – Výzkumné středisko 090.

Cílevědomě prosazoval orientaci na využití výpočetní techniky a automatizace ve všech oborech působnosti služby. Široký byl rozsah jeho úsilí a měl zásluhu na dosažených výsledcích, ve své většině úspěšných a posunujících vědeckotechnickou úroveň služby významně vpřed. V geodézii a geofyzice kromě řešení problémů globální a družicové geodézie to bylo zavedení elektronických dálkoměrů, prostředků gyroorientace, měl zásluhu na vzniku i výstavbě základny kosmické triangulace a seismické stanice sloužící sledování pozemních a podzemních zkoušek jaderných zbraní.

V kartografii vedle racionalizace rutinních prací prosadil státní úkol „Automatizovaný kartografický systém DIGIKART“ ve své době prvního systému počítačové grafiky.

Jako náčelník byl příkladem a také všestranně podporoval zvyšování odborné i jazykové kvalifikace příslušníků služby. Svědčí o tom, mimo jiné, i počet příslušníků, kteří získali hodnosti kandidátů a doktorů věd, mnozí se stali docenty a profesory ve svých oborech.

Ing. Vladimír Vahala, DrSc., se jako představitel topografické služby účastnil řady mezinárodních jednání v rámci tehdejší vojenskopolitické koalice.

Byl odpovědným redaktorem Vojenského zeměpisného atlasu. Dále členem Vědeckého kolegia geologie, geografie a hornictví ČSAV a celé řady dalších vědeckých orgánů a komisí. Je spoluautorem řady kartografických děl. Například roku 1986 Atlasu obyvatelstva ČSSR.

Za zásluhy o rozvoj vojenské kartografie byl jmenován čestným členem Kartografické společnosti ČR a čestným členem Sdružení přátel Vojenské zeměpisné služby.

plukovník Ing. Vladimír Vahala, DrSc.