podplukovník PhDr. Bohdan Vipler

Bohdan Vipler se narodil dne 5. března 1886 v Praze. Absolvoval studium pražské Filosofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v oboru geografie a meteorologie a až do vzniku 1. světové války působil jako asistent při meteorologicko-klimatologické observatoři pražské university. Během 1. světové války sloužil jako jednoroční dobrovolník v hodnosti desátník v rakousko-uherské armádě u pražského Pěšího pluku 28. Na ruské frontě byl dne 13. května 1915 u Kolomeje zajat a až do srpna roku 1917 byl internován v buguruslánském zajateckém táboře v samarské gubernii, kde aktivně působil v protirakousko-uherském odbojovém hnutí.

Do československých vojsk vstoupil dne 29. srpna 1917 v Borispolu, kde absolvoval kurz protiplynové ochrany a důstojnický kurz. Dne 2. listopadu byl v hodnosti poručík pověřen výkonem funkce Meteorolog II. československé divize. V roce 1918 působil jako velitel protiplynové ochrany Východního oddílu II. československé divize a v létě téhož roku byl jmenován velitelem jeho rozvědné (průzkumné) jednotky. Bojů u Bachmače se zúčastnil jako kurýr štábu II. divize. Zde poprvé onemocněl zánětem ledvin a 14 dní strávil jako služby neschopen v sanitním vlaku.

Dne 1. prosince 1918 byl přidělen k 1. československému leteckému oddílu jako meteorologický důstojník a letecký pozorovatel. Mimo těchto funkcí byl dne 15. dubna 1919 poručík Vipler ustanoven velitelem zpravodajské jednotky leteckého oddílu. Počínaje dnem 14. května rovněž působil jako historik a osvětový důstojník leteckého oddílu a od 26. června 1919 ještě navíc jako správce letiště. Dne 5. června 1919 při cvičném letu došlo k pádu letounu osádky poručík Viktor Knopp – poručík Bohdan Vipler z výšky 1 700 metrů, naštěstí pouze s lehkými zraněními osádky.

Na základě stanoviska vojenské lékařské komise Štábu Československého dálněvýchodního vojska č. 2389 ze dne 21. října byl dnem 1. listopadu 1919 poručík Bohdan Vipler prohlášen na půl roku neschopným další vojenské služby v legiích z důvodu „zhuštění ledvinového hrotu“. Dne 18. listopadu byl zproštěn výkonu všech funkcí a určen k evakuaci do vlasti, kterou zahájil dne 21. listopadu 1919 v rámci transportu nemocných a raněných. V té souvislosti mu bylo v rozkaze velitele Leteckého oddílu Československého vojska v Rusku č. 280, §14., ze dne 18. listopadu 1919 uděleno pochvalné uznání: „Za obětavou, pilnou a vzornou práci, čímž značně přispěl při formírování se našeho oddílu leteckého a české aviatiky zde na Sibiři vůbec.“

Do Československa se poručík Bohdan Vipler vrátil lodí Scotland Maru o několik týdnů dříve než vlastní letecký oddíl, dne 14. ledna 1920. Během svého působení v rámci Československých legií na Rusi se zúčastnil četných bojů Východního oddílu II. československé divize a později leteckého oddílu a podílel se na provádění mnoha pozemních a vzdušných průzkumných akcí proti německým a později rovněž i bolševickým vojskům. Za své zásluhy byl vyznamenán Československým válečným křížem 1918, Řádem Sokola za zásluhy, Řádem sv. Anny II. stupně, Revoluční medailí, Medailí vítězství a dalšími oceněními.

Po svém návratu do Československa byl aktivován jako důstojník z povolání v hodnosti nadporučík a začal se významným způsobem podílet na budování a rozvoji vojenské povětrnostní služby. V průběhu jara roku 1920 byl ustanoven na nově zřízené systemizované místo Meteorologický referent Oddělení aviatického Všeobecně vojenského odboru MNO a stal se tak zároveň prvním přednostou veškeré československé vojenské povětrnostní služby.

Bohdan Vipler byl velkou autoritou v celém tehdejším československém letectví, osobou velmi vlivnou, odborníkem meteorologie, jejím neúnavným organizátorem a propagátorem. V polovině roku 1921 dokončil disertační práci s názvem „Klimatické poměry jižního Ruska“ a na Universitě Karlově složil u profesorů Stanislava Hanzlíka (Meteorologický ústav UK), Václava Švambery, Filipa Počty a Alfréda Slavíka (všichni Geografický ústav UK) rigorosní zkoušku z předmětů meteorologie, geografie, geologie a mineralogie. Dne 2. července 1921 byl promován jako Doktor geografie a meteorologie s právem užívat titul PhDr.

Dekretem ministra národní obrany byl v roce 1922 jmenován členem poradního sboru Vojenského vzduchoplaveckého studijního ústavu – VVSÚ a stal se také jeho externím vědeckým pracovníkem. Své odborné znalosti zároveň uplatňoval v rámci „Zájmové pracovní komise pro výzkumy atmosférické (leteckou 10. Významné osoby, které se podílely na rozvoji vojenské meteorologie a zúčastnily se národního odboje za 1. a 2. světové války meteorologii) VVSÚ“. Od roku 1920 rovněž působil jako zástupce MNO v poradním komitétu Státního ústavu meteorologického. O jeho tehdejším značném vlivu a o širokém záběru jeho působení rovněž mimo jiné svědčí skutečnost, že v rámci zasedání 2. řádné schůze poradního sboru VVSÚ dne 25. června 1923 předložil a následně prosadil návrh na zřízení referátu leteckého zdravotnictví VVSÚ. Jím navržený referát byl skutečně ještě téhož roku založen, později přejmenován na Oddělení leteckého zdravotnictví, které po svém dalším historickém vývoji v současné době stále působí pod názvem Ústav leteckého zdravotnictví Ústřední vojenské nemocnice v Praze. V listopadu roku 1923 byl v hodnosti podplukovník jmenován do funkce Přednosta meteorologické sekce Vědeckého leteckého ústavu studijního MNO.

Bohdan Vipler byl rovněž zasloužilým zakladatelem, budovatelem a propagátorem Masarykova leteckého fondu, který vznikl na základě prvotní iniciativy Aeroklubu republiky československé dne 3. ledna 1923, jako jedna z pěti tehdejších zájmových leteckých korporací a o tři roky později byl přeměněn na Masarykovu leteckou ligu. Působil jako člen předsednictva Aeroklubu Republiky Československé, zároveň byl jeho jednatelem a vykonával funkci předsedy výkonného výboru. S jeho jménem byla rovněž spojena i činnost Svazu letců Republiky Československé (původně Svazu československých pilotů), kde byl zájmově sdružován veškerý československý výkonný letecký personál a který se ve velkém měřítku věnoval propagaci letectví v širokých lidových vrstvách. Svaz v roce 1919 založil letecký závod „O cenu prezidenta republiky“, soutěž na nejvyšší rychlost „O cenu generála letce Milana Rastislava Štefánika“ a od roku 1925 rovněž soutěž o dostup do největší výšky „O cenu podplukovníka Bohdana Viplera“.

Podplukovník PhDr. Bohdan Vipler zemřel velmi mladý, ve věku 38 let, dne 10. srpna 1924 na následky déle trvajícího chronického zánětu ledvin a jejich celkové selhání. Odborný časopis MNO „Zprávy o letectví č. 8 a 9“ z roku 1924 v nekrologu k jeho úmrtí tehdy napsal: „Za řadou letců bojovníků odchází letec, vědecký pracovník a odborník meteorologie, první z malého kroužku vědeckých pracovníků Vojenského leteckého ústavu studijního. Morana svou zákeřnou nemocí dlouho zdolávala pevný organismus, lámajíc mohutnou vůli, která chtěla žíti, tvořiti a bádati. Studiu našeho vzdušného moře, jehož chceme být vládci, a když vládci, tedy i ovšem nejlepšími znateli, zasvětil celý svůj životní program. Pravda, v lítici válečné neplatí pro bojovníka rozmary počasí, pro něho platí jen rozkaz, o němž ví, že jest článkem celé součinnosti, a proto musí být splněn, byť všechny živly se proti němu spikly. Ale špatným by byl velitelem ten, kdož by akce letecké proponoval bez dotazu u meteorologa! Do těchto několika vět zhuštěn jest obsah zápasu, který kalil zesnulému mnohou chvíli, ale v zápasu tom nemohl býti něž vítězem. Jemu platily i plány, jimiž se opíral duch, v těle propadlém již smrti. Přišel bohužel již se zárodkem neduhu do doby poválečného materialismu, kdy meteorologie jako věda hloubavá, důkladná, přísná, nekompromisní a proto pomalejší se těžce prodírá ke svému postavení v letectví. Pro tělo jeho – zápas ukončen, pro ducha jeho – dobojováno není. V tom vědomí, jež harmonicky splývá s duševním zápasem zesnulého, hodláme k jeho cti, ke cti vědy a ke vztahu našeho silného letectví setrvati.“

Československá vojenská povětrnostní služba ztratila v osobě podplukovníka PhDr. Bohdana Viplera vynikajícího pracovníka, který byl pro svoji kamarádskou a upřímnou povahu všeobecně oblíben. Značná účast široké veřejnosti na jeho pohřbu jednoznačně dokazovala, jak velký byl okruh jeho přátel. I přesto, že nedokončil svoji práci, zanechal však v oblasti meteorologie a vojenské povětrnostní služby významný odkaz, který by měl být navždy vzorem všem jeho nástupcům.