Karel VÍTEK

Narodil se 1. září 1950 v Prostějově. Od roku 1956 do roku 1959 navštěvoval základní devítiletou školu v Prostějově a čtvrtou až devátou třídu dokončil v Prešově, kam se rodina přestěhovala. Od roku 1965 studoval na Střední průmyslové škole stavební v Prešově, na které v roce 1969 maturoval.

Od 26. srpna 1969 do 31. července 1974 absolvoval studium na Vojenské akademii Antonína Zápotockého (VA AZ) v Brně, obor geodézie a kartografie, fakulty inženýrské pozemních vojsk, kde obhájil diplomovou práci a získal titul zeměměřického inženýra.

Dnem 1. 8. 1974 se stal vojákem z povolání v hodnosti poručíka a nastoupil do Vojenského topografického ústavu (VTOPÚ) v Dobrušce na funkci zástupce náčelníka topografického oddělení-staršího topografa, topograficko-geodetického odřadu (TGO). Podílel se na tvorbě plánů měst 1 : 10 000 a topografické části 2. obnovy topografických map měřítka 1 : 25 000. V roce 1976 zaměřoval lícovací body se současnou úplnou klasifikaci leteckých snímků na území s povrchovou těžbou v Severních Čechách. Od ledna 1978 zastával funkci náčelníka oddělení kompletace automatizované tvorby map.

Dnem 1. května 1978 byl ustanoven do funkce zástupce náčelníka fotogrammetrického oddělení. Z titulu této funkce zejména prováděl revizní práce fotogrammetrického vyhodnocení změn a podílel se na stanovení technologie tvorby ortofotomap. V roce 1975, jako zástupce náčelníka oddělení, a v letech 1976 a 1977 jako náčelník cvičícího oddělení, řídil výcvik záloh ve VTOPÚ a velel cvičícímu oddělení při odborně-taktickém cvičení TGO.

Dnem 7. 12. 1978 byl v hodnosti nadporučíka ustanoven na funkci staršího důstojníka plánovací a technické skupiny Topografického oddělení Generálního štábu ČSLA v Praze. V této funkci se, kromě plánování vojensko-odborné činnosti VTOPÚ a vojskových složek topografické služby, podílel na zpracování normativních dokumentů, předpisů a pomůcek pro letecké měřické snímkování a v oblasti ochrany utajovaných skutečností. V roce 1982 se účastnil jako delegát za Vojenskou topografickou službu jednání 2. komise Geodetických služeb socialistických států, které se uskutečnilo v tehdejším Československu na zámku Štiřín.

Dnem 6. 12. 1986 byl mjr. Ing. Vítek na vlastní žádost přemístěn zpět ke VTOPÚ do Dobrušky, kde nastoupil na funkci náčelníka provozu astronomicko-geodetických výpočtů. V této funkci se kromě plánování a řízení vojensko-odborné činnosti provozu věnoval astronomicko-geodetických výpočtům podílel se na stanici POLOM uvádění do provozu laserový dálkoměr LD 3.

V období od 8. prosince 1986 do 3. listopadu 1987 vykonával funkci zástupce náčelníka ústavu pro technické věci. S titulu zastávané funkce zodpovídal a řídil vojensko-odbornou oblast celého materiálně-technického zabezpečení ústavu.

V období od 4. listopadu 1987 do 31. srpna 2001 vykonával, již jako podplukovník, funkci prvního zástupce náčelníka VTOPÚ. V této funkci zodpovídal a zajišťoval zejména zpracování všech plánů hlavních úkolů a opatření ústavu. Zodpovídal za výcvik vojáků základní služby i záloh a připravoval podklady a řídil operačně-taktická cvičení TGO a VTOPÚ. Po roce 1989 se v období trvalých reorganizací ústavu podílel na přípravě nových tabulek počtů, připravoval aplikaci nových zákonů v oblasti ochrany utajovaných skutečností a zpracování mobilizačních plánů ústavu.

Dnem 1. září 2001 byl ustanoven do funkce zástupce náčelníka Hlavního úřadu vojenské geografie (HÚVG) v Praze a současně byl povýšen do hodnosti plukovníka. Z titulu této funkce byl v lednu 2002 pověřen zpracováním návrhu reformy Geografické služby AČR a přímo se podílel na její přípravě. V období od ledna do června 2003 řešil opatření související s realizací této reformy, zrušením HÚVG, Vojenského zeměpisného ústavu, Vojenského topografického ústavu. Řídil předání objektů, materiálu, techniky a personálu nástupnické organizaci Vojenskému geografickému a hydrometeorologickému úřadu (VGHMÚř) v Dobrušce.

Dnem 31. července 2003 odešel do zálohy a nastoupil jako občanský zaměstnanec do Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu na funkci výzkumný a vývojový pracovník oddělení systémového rozvoje.

V této pracovní pozici uplatnil své dlouholeté zkušenosti získané z dřívějšího působení. Na oddělení systémového rozvoje byl pověřen řešením normativních úkolů v oblasti zásobování geografickými produkty. V letech 2004 až 2005 se významně podílel na přípravě dokumentů, včetně příslušného nařízené NGŠ AČR, související s obměnou zásob geografických produktů zpracovaných v S-42/83 za nové, standardizované geografické produkty v systému WGS84 včetně jejich zavedení, účtování a evidence v rámci celoarmádního projektu Informačního systému logistiky. V letech 2005 až 2006 nově zpracoval Směrnice pro objednávání, dodávání, evidenci a ukládání geografických produktů, které nahradily zastaralé a v mnoha ustanoveních již neplatné předpisy řady Topo.

Vyvrcholením jeho práce v letech 2007 a 2008 bylo řízení řešitelského týmu a osobní podíl na zpracování návrhu předpisu Geografického zabezpečení AČR.

Na závěr svého aktivního působení ve VGHMÚř zastával od 1. ledna do 31. srpna 2009 funkci technického pracovníka dokumentačního a informačního pracoviště, kde pomáhal přebírat, třídit, evidovat a ukládat geografické produkty předané do VGHMÚř z Vojenského zeměpisného ústavu.

Ing. Karel Vítek při výkonu všech zastávaných funkcí vždy uplatňoval lidský přístup k spolupracovníkům. K jeho charakterovým vlastnostem patřil smysl pro pořádek, poctivost, odpovědnost za vykonanou práci a přiměřená náročnost k sobě i podřízeným.

I po ukončení pracovní činnosti a odchodu do důchodu se Ing. Vítek zajímá o dění ve službě, Byl zakládajícím členem Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby, v kterém velmi aktivně zastává funkci místopředsedy. Trvale je v kontaktu s vedením Geografické služby AČR i VGHMÚř s kterými připravuje společné akce. Je iniciátorem společenských i odborných aktivit, které udržují dobré vztahy mezi bývalými pracovníky i se současnými příslušníky VGHMÚř.

Již od dětství se věnoval sportu. Často vzpomínal se svým mladším bratrem Miroslavem na mládí v Prešově, kde hráli zejména fotbal a hokej. V dospělosti se věnoval běhům na střední vzdálenosti, vysokohorské turistice a kopané. V letech 1976 až 1978 hrával v Dobrušce za místní fotbalový oddíl. Jeho celoživotním koníčkem bylo běžecké i sjezdové lyžování a plavání, kterému se věnuje dosud.

Plk. v. v. Ing. Karel VÍTEK