Dne 14. ledna 1920 zahájil činnost Státní ústav meteorologický (SÚM), který byl zřízen na základě usnesení Prezidia ministerské rady Republiky Československé č. 26314 ze dne 9. prosince 1919. Již rok před tím, dne 1. listopadu 1918, zřídila Branná moc republiky Československé Povětrnostní stanici leteckého sboru v Praze (při hvězdárně), která kromě plnění úkolů pro potřeby československého vojenského letectva, plnila rovněž úkoly prozatímního státního meteorologického ústavu.

Dne 23. března 1950 byla v Ženevě, na základě transformace bývalé Mezinárodní meteorologické organizace, založena Světová meteorologická organizace (World Meteorological Organization – WMO), která představuje specializovanou mezivládní agenturu OSN pro meteorologii, klimatologii, hydrologii a související obory, která v současnosti sdružuje 191 členských států a území.

Úkolem WMO je organizovat spolupráci členských států při výstavbě a provozu meteorologických staničních a telekomunikačních sítí, meteorologických center, podporovat standardizaci meteorologických měření a pozorování, aplikace meteorologie ve státní správě, včetně organizace výzkumu a vzdělávání meteorologického personálu.

Funkci prvního generálního sekretáře WMO v letech 1951 až 1955 zastával významný československý meteorolog německého původu PhDr. Gustav Swoboda. V souvislosti se vznikem WMO je tak 23. březen připomínán jako mezinárodní den meteorologie.

Gustav Swoboda se narodil 7. září 1893 v Praze. Jako pražský Němec studoval na Německé univerzitě Karlovo-Ferdinandově v Praze, kde byl žákem profesora Rudolfa Spitalera (1859–1946), přednosty Ústavu pro kosmickou fyziku Přírodovědecké fakulty. Po absolvování univerzity v roce 1920 nastoupil do Státního ústavu meteorologického (SÚM) v Praze, v němž pracoval až do roku 1938.

O Swobodovi se často mluví jako o zakladateli československé povětrnostní a zvláště letecké meteorologické služby. Toto vyjádření není sice přesné, není však daleko od pravdy. V počátečních letech existence SÚM v něm působili jen čtyři tzv. vědečtí úředníci, tedy odborníci s vysokoškolským vzděláním, a to kromě ředitele ústavu Rudolfa Schneidera (1881–1955) a Gustava Swobody ještě Alois Gregor a Emanuel Hof (1896–1934). V tak malém kolektivu meteorologů nebyla možná jejich odborná specializace, a tak se ve vydávání předpovědí počasí střídali všichni čtyři. Hodnocení předpovědí prováděl denně Schneider a během jeho dovolené nebo nemoci jeho zástupce Gregor. Tato situace se až do počátku 30. let minulého století v podstatě nezměnila, i když se počet vysokoškoláků poněkud zvýšil. Protože úkolů SÚM přibývalo, bylo třeba přistoupit k některým organizačním změnám.

Pravděpodobně v roce 1924 v SÚM vznikla příslušná oddělení, a vedením prognózního oddělení byl pověřen PhDr. Gustav Swoboda. Jeho povinností zajišťovat jak všeobecnou povětrnostní službu, tedy službu informační a předpovědní, tak i leteckou meteorologickou službu.

Meteorologické zabezpečování letectva, jehož výkony rychle vzrůstaly, se stalo hlavním motorem rozvoje SÚM. To vyžadovalo vybudování zvláštní pozorovací sítě pro letecké účely a meteorologické služby na státních letištích, zorganizovat výměnu dat cestou telefonů a radiotelegrafů v rozšířené mezinárodní spolupráci a také provádět meteorologickou přípravu posádek a pozemního personálu.

„Ještě asi před dvaceti lety nikdo netušil“, napsal Swoboda v roce 1928, „že v meteorologii, považované do té doby za vědu v praxi málo prospěšnou, vznikne zakrátko obor působnosti, na němž může rozvinouti činnost mimořádně důležitou a pro určité problémy denního života nepostradatelnou. Jakmile meteorologie vstoupila do služeb letectví a ukázalo se, že zvláště vzdušné dopravy nelze vůbec provozovati bez systematické informace meteorologické, začíná nauka o povětrnosti nabývati ve veřejnosti onoho uznání a ocenění, jež jedině jí může dopomoci k prostředkům, aby mohla pracovati na svém vnitřním zdokonalení“

Bylo však třeba zvýšit i kvalitu předpovědí počasí lepším využitím podkladových materiálů a aplikací nových metod diagnózy a prognózy. K tomu se PhDr. Swobodovi naskytla mimořádná příležitost. V prvních letech působení v SÚM dostal od ředitele úkol zpracovat výsledky výškových barometrických měření, která v letech 1908 až 1909 prováděl na území mezi dnešním Irákem a Palestinou český kněz, geograf a orientalista Alois Musil (1868 až 1944). Za namáhavou a svědomitou práci, kterou Swoboda vykonával ve svém volném čase, se mu chtěl Musil odvděčit tím, že jej pozval na svou další cestu po arabských zemích jako vědeckého spolupracovníka.

Swoboda však místo uvedené nabídky Musila požádal o možnost stáže v norské meteorologické službě v Bergenu u profesora Vilhelma Bjerknese (1862 až 1951), kterou považoval za důležitou pro svůj další odborný růst. Profesor Musil mu rád vyhověl a po přímluvě prezidenta republiky T. G. Masaryka mu zařídil několikaměsíční stipendium potřebné pro pobyt v Bergenu.

Po svém návratu do Prahy začal Swoboda jako první československý meteorolog používat frontologickou metodu analýzy povětrnostních map. V Norsku se také seznámil s nadějným švédským meteorologem Torem Bergeronem (1891 až 1977), s nímž napsal odbornou práci Wellen und Wirbel an einer quasistationären Grenzfläche über Europa (1924), kterí se stal klasickým dílem o jevech na polární frontě a značně tak obohatila výsledky bergenské frontologické školy.

V roce 1937 vychází Swobodova kniha Letecká meteorologie a povětrnostní služba letecká jako jedna z prvních publikací toho druhu na světě, určená hlavně leteckým dispečerům a obsahující nejen moderní meteorologické poznatky, ale i přehled o meteorologických přístrojích, kódech apod. V témže roce společně s Mikulášem Končekem provedl překlad publikace S. P. Chromova Úvod do synoptického rozboru počasí. Vydání těchto odborných publikací představovalo definitivní vítězství pokrokových metod v československé synoptické a letecké meteorologii.

PhDr. Swoboda psal i osvětové práce propagující meteorologii zvláště leteckou, psal hesla do naučných slovníků, přednášel na pražské technice, pracoval v aeroklubech a leteckou meteorologii popularizoval při různých příležitostech. Podílel se na rozvoji letecké meteorologie na četných jednáních v zahraničí a stal se v meteorologii mezinárodně uznávanou autoritou.

To byl také důvod, proč mu bylo v roce 1938 nabídnu-to uprázdněné místo sekretáře původní Mezinárodní meteorologické organizace v nizozemském městě De Bild. Pro Swobodu, který byl antifašistického přesvědčení, se tím otevřela možnost pracovat mimo dosah území bezprostředně ohroženého nacistickým Německem. Ne však nadlouho.

Po obsazení Nizozemska německou armádou se sekretariát organizace přestěhoval do Lausanne v neutrálním Švýcarsku. Tam Swoboda během války připravoval přestavbu zastaralé Mezinárodní meteorologické organizace vzniklé v roce 1873 v moderní, životaschopný a výkonný orgán, který by již nesdružoval jednotlivé meteorologické služby, ale jednotlivé členské státy.

V Paříži v roce 1951 na prvním kongresu nově utvořené Světové meteorologické organizace (WMO) byl po zásluze zvolen jejím prvním generálním sekretářem. Činnost WMO zabezpečuje její sekretariát, v jehož čele je Generální sekretář, který slouží jako administrativní, dokumentační a informační centrum organizace. Sekretariát rovněž připravuje, sestavuje, produkuje a distribuuje publikace organizace, vykonává úkoly stanovené Konvencí WMO a jinými základními dokumenty.

Funkci Generálního sekretáře WMO PhDr. Gustav Swoboda zastával až do roku 1955, kdy přijal místo profesora meteorologie na univerzitě v Istanbulu. Zakrátko na to, dne 9. září 1956, však v Ženevě náhle zemřel.

Miroslav Flajšman, Josef Štekl: Hydrometeorologická služba AČR v období 1918 až 2009, Ministerstvo obrany ČR v Praze, Vydavatelství Marie Formanová v Olomouci, 2009, ISBN 978-80-7278-517-9.