poprosil jsem pana pplk. v. v. Jaroslava Kukrechta, aby napsal něco o své službě důstojníka vojenské Topografické služby od doby, kdy zastával funkci velitele školní -topografické roty v Ženijně technickém učilišti v Bratislavě a i něco o zážitcích z různých přátelských srazů a setkání až po dnešek.

Protože, i když má k dispozici internet a používá ho, tak něco takového jak říká, nemůže psát na počítači. To musí jít „od srdce“ a to mu nijak jinak nejde, jen když to napíše vlastní rukou na papír. Třeba i psacím strojem.

Objemná obálka, kterou jsem od něho dostal, skutečně obsahovala řadu skvostů, které jistě zaujmou mnoho přátel. Proto jsem ho požádal o souhlas s jeho zveřejněním na webových stránkách našeho Sdružení.

Věřím, že to zaujme nejen ty kteří ho znají ale i mladší, kteří Jardu nemůžou znát. Více o něm si budete moci v nejbližší době přečíst na našem webu v rubrice Galerie osob.

Ještě jednu prosbu. Pokud pojedete v nejbližší době někam na výlet, tak pošlete Jardovi pozdrav na adresu. Pan Jaroslav Kukrecht, Žihobce 112, 342 01 Sušice

S blížícím se novým tisíciletím v létě 1999 se mi ozvali Karel Šipovič a Jirka Šrůta s pozváním na sraz do Javornice u Rychnova n/K, kde má St.Holeček chalupu. Setkání se stalo oficiální přípravou na oslavu padesáti let od našeho vstupu do VZÚ v následujícím roce.

Hospodsky, náležitě podepřená oslava našich padesátých let se konala v Praza U Topolů na tř. Jug. partyzánů. Na sololitu 100x50 cm na obrázku je zřetelně vidět bleděmodrý podtisk, jehož barevnost je dána modrým kobaltem a celoplošně bílým popisem všech jmen ve stylu:

do nekonečna na celé ploše skloněným minuskulovým groteskem a na originále tak vytváří dokonalý podtisk jakoby na bankovce.

Jirka Šrůta se mě vcelku pochvalně zeptal ^„ prosím tě, jak si na celou tu plochu dostal ty písmenka?" A Mirek Karásek mu povídá: "to ty jako geodet nemůžeš pochopit.

Originál mám doma, což zase vézt půlnoční Prahou metrem a tramvají s autobusem do Lhotky nebyla žádná legrace.

V roce 2005 nás pozval Karel Šipovič do své rezidence v Klánovicích. Tomu předcházel můj písemně vedený spor s Karlem, který chtěl, abych udělal tablo, že mi pošle fotografie všech hlav. Ačkoliv on je reprodukční fotograf, tak jsem nakonec na nějakou kvalitu uvěřil ale nestálo to opravdu za nic, teda z hledisku dalšího užití.

Nakonec jsem se nechal ukecat, tablo udělal a dál mám výpadek, jak se ten kus dostal ke Karlovi, protože on z toho udělal zmenšeniny a to velké skoro 100x50 jsem viděl až u něj, zarámované a zasklené jak Dianu, v pokoji v jeho rezidenci, jenž mi nabídl k přespání. Ale tu mezeru jsem nedokázal zaplnit dodnes. Předpokládám, že tu zmenšeninu jsem ti dal v Táboře, stejně jako kopii ročníkového tabla "první, jediní, nejlepší ve střední Evropě ".

V průběhu těch let stihli odejít i takoví kluci sportovci, jako Ota Fiamín a Sváťa Kramoliš.

Snažil jsem se Ti popsat takové ty méně důležité životní okamžiky, které jsou pro pohodu člověka mnohdy rozhodující. Z řady převážně zdravotních důvodů jsem minul několik centrálních akcí, naposled jsem byl na 90. výročí VZÚ.