PÁR PERLIČEK Z POLŇÁKŮ
Jiří Knopp

KŘÍSENÍ MRTVOL
Milý čtenáři, promiňte mi ten nadpis. Opravdu nejde o nějaké zmrtvýchvstání, jak to známe z bible. Opravdu, nebojte se, jestliže Pán Ježíš Kristus, blahé paměti zemřel a třetího dne vstal z mrtvých, tak v tomto fejetónku, nebo, chcete-li humorné povídce, jde fakt o něco úplně jiného a trvalo to kratší dobu.
Abych vám ozřejmil o co šlo, pak se musíme vrátit do roku 1952. Vojenský topografický ústav plnil velmi náročné úkoly. Bylo třeba zmapovat území naší republiky rychle a kvalitně. Topografové zakreslovali a geodeti měřili a náčelníci je kontrolovali a popoháněli stále k vyšším výkonům. Velmi často se nátlak náčelníků opíral o světový mír, v jehož zájmů bylo nutno mít mapy našeho území co nejdříve.
Ale abych se se vrátil k těm mrtvolám. Výpočet geodetických bodů se prováděl na počtárně geodetického oddělení a to z podkladů, které přivezli z „polních prací“ právě geodeti. Počtáři se rekrutovali z řad vojáků základní služby a z učňů, nebo chcete-li z elévů. Každý byl vyzbrojen počítacím přístrojem značky Brunšviga, což byla ruční kalkulačka, na které se vysazovaly jednotlivé cifry takovými jazýčky a klička sloužila k násobení a k dalším početním úkonům. Mašinky vydávaly takový rachot, že počtárna připomínala start tankového praporu.
Výpočet, se prováděl na tiskopisech a výsledkem měly být souřadnice bodů, včetně jejich nadmořských výšek. Geodetický bod musel vyhovovat předem určeným parametrům a ty které nevyhovovaly, byly zařazeny mezi „mrtvoly“. Tento, chcete-li „mrtvý“ bod, byl předán počtáři, tak zvanému „ mrtvolkáři“, který byl pověřen, aby povolenými početními úkony „mrtvolu“ vzkřísil tj. přivedl k životu. t.zn. aby ji „vzkřísil“ a uschopnil natolik, aby se dala využít pro další úkony.


NEMÁTE NIC.
Někteří náčelníci byli velmi nároční a jeden, ten nejhlavnější, tím byl pověstný. Navštívil topografa v terénu a zeptal se ho co má hotové. A on začal povídat, že tadyhle v tom rohu jsem začal a mám rozdělán kousek lesa. Náčelník se ho ptá – já se vás ptám co máte hotové. A topograf, že má rozdělanou vesnici a že mu chybí kousek … Já se vás ptám, co máte hotové - no také mám tady ten kousek potoka a podél ten porost… Jak vidím, tak nemáte hotovo nic. Hodnotím vás známkou nedostatečnou.


TROCHU CHLADIČA?
Jiný náčelník navštívil pracovnu pplk. Slyška a ten hned – dáte si kávičku súdruh plukovník? Ano, kávu si dám. Dáme do té kávy trochu chladiča? Jaký chladič, co je chladič? No dal bych vám do ňho krapet rumínka. Já ti dám chladič, Slyško. Nic takového!!!


JÁ TU ŽADNÉ BRUŠKO NEMÁM
Jeden topograf se vracel do Dobušky z polňáků někde od Čierné při Čope. Přišel na nádraží a žádá se lístek – Dejte mi jednou Dobruška. Dívenka hledá, hledá, najít nemůže a tak po chvíli říká topografovi: Nezlobte se, ale já tu žádné Bruško nemám.
Nakonec se ten topograf přece jen vrátil po polních pracích do Dobrušky.
I s tou pověstí o tom Brušku, která přetrvala desetiletí.