PÁR PERLIČEK Z POLŇÁKŮ
KŘÍSENÍ
MRTVOL
Milý čtenáři, promiňte mi ten
nadpis. Opravdu nejde o nějaké zmrtvýchvstání, jak to známe z bible.
Opravdu, nebojte se, jestliže Pán Ježíš Kristus, blahé paměti zemřel
a třetího dne vstal z mrtvých, tak v tomto fejetónku, nebo,
chcete-li humorné povídce, jde fakt o něco úplně jiného a trvalo to
kratší dobu.
Abych vám ozřejmil o co šlo,
pak se musíme vrátit do roku 1952. Vojenský topografický ústav plnil
velmi náročné úkoly. Bylo třeba zmapovat území naší republiky rychle
a kvalitně. Topografové zakreslovali a geodeti měřili a náčelníci je
kontrolovali a popoháněli stále k vyšším výkonům. Velmi často se
nátlak náčelníků opíral o světový mír, v jehož zájmů bylo nutno
mít mapy našeho území co nejdříve.
Ale abych se se vrátil k těm
mrtvolám. Výpočet geodetických bodů se prováděl na počtárně
geodetického oddělení a to z podkladů, které přivezli z „polních
prací“ právě geodeti. Počtáři se rekrutovali z řad vojáků
základní služby a z učňů, nebo chcete-li z elévů. Každý byl
vyzbrojen počítacím přístrojem značky Brunšviga, což byla ruční
kalkulačka, na které se vysazovaly jednotlivé cifry takovými jazýčky
a klička sloužila k násobení a k dalším početním úkonům. Mašinky
vydávaly takový rachot, že počtárna připomínala start tankového
praporu.
Výpočet, se prováděl na
tiskopisech a výsledkem měly být souřadnice bodů, včetně jejich
nadmořských výšek. Geodetický bod musel vyhovovat předem určeným
parametrům a ty které nevyhovovaly, byly zařazeny mezi „mrtvoly“.
Tento, chcete-li „mrtvý“ bod, byl předán počtáři, tak
zvanému „ mrtvolkáři“, který byl pověřen, aby povolenými
početními úkony „mrtvolu“ vzkřísil tj. přivedl k životu.
t.zn. aby ji „vzkřísil“ a uschopnil natolik, aby se dala
využít pro další úkony.
NEMÁTE
NIC.
Někteří náčelníci byli velmi
nároční a jeden, ten nejhlavnější, tím byl pověstný. Navštívil
topografa v terénu a zeptal se ho co má hotové. A on začal
povídat, že tadyhle v tom rohu jsem začal a mám rozdělán kousek
lesa. Náčelník se ho ptá – já se vás ptám co máte hotové. A
topograf, že má rozdělanou vesnici a že mu chybí kousek … Já
se vás ptám, co máte hotové - no také mám tady ten kousek potoka a
podél ten porost… Jak vidím, tak nemáte hotovo nic. Hodnotím
vás známkou nedostatečnou.
TROCHU
CHLADIČA?
Jiný náčelník navštívil
pracovnu pplk. Slyška a ten hned – dáte si kávičku súdruh
plukovník? Ano, kávu si dám. Dáme do té kávy trochu chladiča? Jaký
chladič, co je chladič? No dal bych vám do ňho krapet rumínka. Já ti
dám chladič, Slyško. Nic takového!!!
JÁ
TU ŽADNÉ BRUŠKO NEMÁM
Jeden topograf se vracel do
Dobušky z polňáků někde od Čierné při Čope. Přišel na
nádraží a žádá se lístek – Dejte mi jednou Dobruška. Dívenka
hledá, hledá, najít nemůže a tak po chvíli říká topografovi: Nezlobte
se, ale já tu žádné Bruško nemám.
Nakonec se ten topograf přece
jen vrátil po polních pracích do Dobrušky.
I
s tou pověstí o tom Brušku, která přetrvala desetiletí.