Stanice denně předestírají před naše zraky téměř pouze samé ukrutnosti. Z obrazovek doslova teče krev a slzy. Tolik zloby a nenávisti až se tají dech. Cožpak se nenajde drobet člověčiny, která nás tak dokáže potěšit, chytnout za Tolik lásky kolem nás, jen ji mnozí nevidí. Je pravda, že nám všechny televizní srdíčko, tak jako to dokáže mnohá naše česká pohádka, když ji čteme naší vnučce či vnoučkovi. Jaká nádhera, když zvítězí lidskost a pravda nad nízkostí a podlostí.

To zahřeje u srdce a život okamžitě dostane nový podnět k tomu, aby se usmál, aby se láskyplně podíval na člověka, který prochází kolem něho. Zatímco se na obrazovce televizoru ohánějí lupiči bambitkami, strojními puškami, házejí po sobě granáty a nenávistně křičí, tak tady přímo před námi se usmívá klučina s rohlíkem v ruce a jeho maminka mu utírá nosánek.