Nejde přitom zdaleka pouze o uvedené důvody ale i o skutečnost, že mnoho členů Sdružení a příznivců vojenské povětrnostní i vojenské zeměpisné služby byli a jsou nadanými tvůrci a jako svého koníčka vytvořili hodnotná autorská díla, která stojí za to, aby byly zpřístupněny ostatním. Aby se mohli potěšit jejich výtvory a současně i pohlédnout do hloubky duše dotyčného tvůrce. V rubrice chceme prezentovat všechny druhy umění. Ať jde o díla literární, grafická, poetická, fotografická, výtvarná, ba dokonce i hudební a další. Platí však zásada, že musí jít o tvůrčí autorské dílo. Nezbytnou podmínkou účasti je členství ve Sdružení nebo osoba zájmově spřízněná s našimi službami.

Faktem je, že v řadách vojenských „zeměpisců“ se vyskytuje poměrně velké množství tvůrčích osobností tvořících zejména v oblasti výtvarné. Snad kdysi to bylo dáno tím, že v dětství, kdy se rozhodovalo o tom jakou profesní drahou se vydá, tak grafická zručnost a pečlivost byly předpokládané vlastnosti pro životní kariéru kartografa. Domnívám se, že v době, kdy se mapy skutečně kreslily (a je to na nich vidět) se v praxi výtvarné schopnosti a zájmy kartografů prohlubovaly. Proto malířů či grafiků v historii zeměpisné služby najdeme tolik. Je tomu tak i u „ meteorolkářů“, kde jsou zase bohatě zastoupeni tvůrci fotografických děl. Protože fotografování oblohy je součástí profesních meteorologických technologií. Zajímavé je i to, že mezi publikovanými topografy nacházeli a dosud nachází literáti i poetové. Přitom to určitě nejde spojovat s jejich profesí. Podle jednoho ze starších kolegů to je spojeno s výchovou v učilištích, kde dlouhodobě působilo ochotnické divadlo ATLÁSEK a také fakt, že na „polňácích“ bylo po večerech dostatek času a některé po posezení v místním hostinci chytla tvůrčí múza. Těžko říct co je na tom pravdy. Myslím si, že spíš se ohlíželi po jiných zábavách. O tom svědčí fakt, že si na „polňácích“ často našli své životní družky.