Autorská galerie


Karel Veselý


První fotografický přístroj Flexaret V a kompletní vybavení temné komory jsem zdědil ve 14 letech. Fascinovalo mě technické řešení přístroje i kouzlo zhotovování černobílých zvětšenin. V té době však pro mě byla fotografie jen jedním z mnoha koníčků. Vážněji jsem se jí začal zabývat až po škole, kdy jsem nastoupil na pracoviště fotoreprodukce v kartografickém podniku. Abych se zde alespoň v něčem přiblížil zručnosti starých mistrů speciálních fotografických technik, zkoušel jsem dělat snímky, které by byly něčím zajímavé. Odtud už byl jen krůček k tvořivé fotografii a pokusům nacházet poezii v obyčejných věcech.

Dnes mám již profesní část života nenávratně za sebou a z kartografie mi zbyla jen záliba v mapách a cestování. Snažím se při tom hledat a zachytit štětcem nebo fotoaparátem zajímavé pohledy a podělit se o ně s ostatními. Nekladu si za cíl dělat umělecky vysoce hodnotné kresby a technicky náročné snímky. Budu však rád, pokud má dílka někoho pohladí po duši.


Z Čech až na konec světapublikováno 1.7.2020
Zastávka v Bordeaux, Bleší trhy v Bordeauxpublikováno 18.7.2020
Normandie a Bretaň, země soli a větrupublikováno 25.7.2020
Strasbourg, kavárna na Quai de la Petite Francepublikováno 8.8.2020

Vladimír Motyčka (*1927 – †2009)


Žák vlašimského učitele a výtvarníka, malíře Podblanicka Richarda Duška a akademického malíře Miloše Pošara, jenž výrazně ovlivnil jeho techniku kresby a vidění krajiny.

Člen klubu výtvarníku CORPUS a Sdružení výtvarníků České republiky. Byl spoluzakladatelem Klubu přátel Podblanické galerie.

Již od mládí se zaměřil ve své tvorbě na krajinomalbu, kresbu, karikaturu a drobnou grafiku V počátcích se věnoval převážně kresbě, akvarelu a tempeře s výbornými výsledky hlavně při přímé práci v plenéru.

Typická pro jeho tvorbu vždy byla barevnost i hravost při formě zpracování tématu. Jeho obrazy jsou optimistické, vyjadřující autorův vztah k umění, české krajině a i k životu samému.

Zamiloval si motivy Jižních Čech poetická zákoutí Prahy i Podblanicka. Svůj vztah vyjadřoval v barevných náladách různého ročního období.

V posledních letech se vedle kresby, akvarelu a malby temperou vrátil k olejomalbě, v níž hledal další možnosti malířského vyjádření.

O jeho všestranném nadání svědčí i to, že v 80. letech 20. století vytvořil sborník karikatur svých spolupracovníků z Vojenského zeměpisného ústavu.

S úspěchem absolvoval celou řadu samostatných i skupinových výstav.


Obrazy - Podblanicko I.publikováno 1.7.2020
Obrazy - Podblanicko II.publikováno 2.8.2020

Jaroslav Fišák


Po ukončení své profesní kariery jsem se vrátil zpět ke svému koníčku, kreslení a malování. Nyní kreslím a maluji především pro své potěšení a potěšení rodiny a známých. Dosud jsem nereagoval na výzvy ukázat svoji tvorbu někomu jinému, toto je první pokus.

Asi bych měl zmínit také něco o sobě. Mám dvě oblíbená místa, která mne přitahují a dá se říci i fascinují. Jedním z nich je Laponsko, především finská část. Zde mne fascinují lesy, rašeliniště, potoky a potůčky ze kterých se dá pít i spousta nádherných jezer.

Zde může člověk chodit celé hodiny aniž by někoho potkal, pokud nemám v létě na mysli stáda pasoucích se sobů. V zimě pak ty nekonečné, zasněžené pláně, nebo spíš zamrzlá a zasněžená jezera, která dávají uvěřit sámské (nikoliv laponské, neboť obyvatelé Laponska jsou Sámové) legendě o vzniku polární záře a člověk si pak přeje tu bájnou „modrou lišku“ potkat.

Druhým takovým místem je Křivoklátsko, které se nyní stalo mým domovem. Zde sice nepotkávám vodníky Josefa Lady, ale při svých toulkách křivoklátskými lesy vidím u studánek sedět rusalky, které si ze svých rusých vlasů vyčesávají vodu. Z letitých dubů a buků pak při duze vidím vystupovat lesní víly, aby pak na palouku tančily. Rovněž se mi dosud nepodařilo potkat „zlaté úhoře“ Oty Pavla. S krásnými srnci je to poněkud lepší, i když častěji potkám jelena. A díky jelenům pak vidím i lesní panny, které na nich jezdí.

Doufám, že alespoň část svých zážitků, pocitů i představ se mi v mých obrazech podaří předat i vám.


Obrazy - Laponsko a Křivoklátskopublikováno 14.7.2020