Jaroslav Fišák

Jsou dvě místa, která mne přitahují. Jedním z nich je Laponsko, především finská část s nádhernými lesy, rašeliništi, potoky a potůčky ze kterých se dá pít i spousta nádherných jezer. V zimě nekonečné, zasněžené pláně, nebo spíš zamrzlá a zasněžená jezera, která dávají uvěřit sámské legendě o vzniku polární záře.

Druhým místem je Křivoklátsko, které se nyní stalo mým domovem. Je to kraj Oty Pavla s nádhernými lesy, potoky a potůčky a hlavně Berounkou. Narodil se zde i František Nepil.

Laponskou i křivoklátskou krajinu rád zobrazuji na svých obrázcích. Maluji i jiné náměty, zvířata, květiny občas i zátiší jak se můžete přesvědčit třeba na https://www.fler.cz/j-f-47.

Pokud mé obrázky někoho potěší, budu spokojen.

Karel Veselý

První fotografický přístroj Flexaret V a kompletní vybavení temné komory jsem zdědil ve 14 letech. Fascinovalo mě technické řešení přístroje i kouzlo zhotovování černobílých zvětšenin. V té době však pro mě byla fotografie jen jedním z mnoha koníčků. Vážněji jsem se jí začal zabývat až po škole, kdy jsem nastoupil na pracoviště fotoreprodukce v kartografickém podniku. Abych se zde alespoň v něčem přiblížil zručnosti starých mistrů speciálních fotografických technik, zkoušel jsem dělat snímky, které by byly něčím zajímavé. Odtud už byl jen krůček k tvořivé fotografii a pokusům nacházet poezii v obyčejných věcech.

Dnes mám již profesní část života nenávratně za sebou a z kartografie mi zbyla jen záliba v mapách a cestování. Snažím se při tom hledat a zachytit štětcem nebo fotoaparátem zajímavé pohledy a podělit se o ně s ostatními. Nekladu si za cíl dělat umělecky vysoce hodnotné kresby a technicky náročné snímky. Budu však rád, pokud má dílka někoho pohladí po duši.

Roman Zuzák

Autor fotografií je amatérským fotografem, který se zaměřuje především na fotografie přírody. Pravidelně vystavuje v posledních letech v Domově sv. Karla Boromejského v Praze Řepích a v Polabskému muzeu v Poděbradech. Kromě toho vystavoval několikrát v Uherském Hradišti, Praze a Českých Budějovicích.

Karel Tůma

Mým koníčkem, v současné době už jediným, je „počítačová grafika“. S počítačem a kresbou jsem se poprvé seznámil ve VZÚ. V důchodu jsem přešel od tvorby map, ve spolupráci s místním muzeem, na tvorbu plakátů, grafickou úpravu různých publikací a digitální retuš poškozených fotografií a obrazů.

V ukázce jsou obálky publikací, plakáty jako poutače na výstavy a retuš starého obrazu.

Ing. Josef Benedikt

Josef Benedikt se výtvarnému umění věnoval od dětství a vedle svého zaměstnaní se v kresbě, malbě a grafice neustále zdokonaloval. Absolvoval řadu školení a kurzů, z nichž významné bylo grafické dálkové studium na Lidové konzervatoři v Hradci Králové.

Před čtyřiceti lety byl spoluzakladatelem výtvarné skupiny GAMA, která působí v podorlickém regionu dodnes. Vystavoval s touto skupinou i samostatně na desítkách výstav doma i v zahraničí.

Významně se podílel na přípravě druhé společné výstavy obrazů, grafik, fotografu, dřevořezů a dalších prací příslušníků zeměpisné, topografické a geografické služby, která byla na podzim 2008 ve foyeru kongresového sálu Domu armády Praha a následně ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadu v Dobrušce. Pro službu, ústav ale i město Dobrušku zpracoval množství grafických návrhů a předloh na pamětní listy, diplomy a propagační expozice.

Získal řadu ocenění, z nichž patří zejména přední umístění na více národních přehlídkách neprofesionálních výtvarníků.

Dnes se věnuje malbě, ilustracím, užité i volné grafice, zejména technikou monotypu, která nejvíce vyhovuje jeho výtvarnému cítění.

Vladimír Motyčka (*1927 – †2009)

Žák vlašimského učitele a výtvarníka, malíře Podblanicka Richarda Duška a akademického malíře Miloše Pošara, jenž výrazně ovlivnil jeho techniku kresby a vidění krajiny.

Člen klubu výtvarníku CORPUS a Sdružení výtvarníků České republiky. Byl spoluzakladatelem Klubu přátel Podblanické galerie.

Již od mládí se zaměřil ve své tvorbě na krajinomalbu, kresbu, karikaturu a drobnou grafiku V počátcích se věnoval převážně kresbě, akvarelu a tempeře s výbornými výsledky hlavně při přímé práci v plenéru.

Typická pro jeho tvorbu vždy byla barevnost i hravost při formě zpracování tématu. Jeho obrazy jsou optimistické, vyjadřující autorův vztah k umění, české krajině a i k životu samému.

Zamiloval si motivy Jižních Čech poetická zákoutí Prahy i Podblanicka. Svůj vztah vyjadřoval v barevných náladách různého ročního období.

V posledních letech se vedle kresby, akvarelu a malby temperou vrátil k olejomalbě, v níž hledal další možnosti malířského vyjádření.

O jeho všestranném nadání svědčí i to, že v 80. letech 20. století vytvořil sborník karikatur svých spolupracovníků z Vojenského zeměpisného ústavu.

S úspěchem absolvoval celou řadu samostatných i skupinových výstav.