Zdeněk Rada, kolega a kamarád.

( Napsáno při příležitosti jeho osmdesátin)

Brzy po nástupu do VZÚ si získal Zdeněk Radů mnoho přátel. Bylo to především jeho družnou povahou, která mu byla daná již jeho naturelem a rozvinutá kolektivním sportem. Nelze ani opomenout, že oblibu získal díky i spolupráci "na úrovni", která ve funkci redaktora byla nejen mezi kolegy-redaktory ale i dalšími profesemi potřebná.

Poměrně brzy zvládl taje profese a svoji precizností i tvůrčím přístupem si získal odborné renomé. Dokladem je i to, že se redakčně podílel na celé řadě náročných úkolů.

Jako výkonnému sportovci mu byla hned po nástupu "přifařena" funkce tělovýchovného náčelníka. I když to byla práce navíc, tak se jí věnoval bez protestu a se zápalem. Mimo fádní záležitosti jako přezkušování, zpracování hodnocení o fyzické zdatnosti vojáků z povolání, zajišťování sportovišť, tělovýchovného materiálu atd. byla tato funkce spojena s povinností organizace sportovního života pracovníků ústavu jako pořádání různých turnajů, soutěží a podobně, což konal ze zájmem.

Zejména dlouhotrvajícímu volejbalovému turnaji o "Zlatý šábr", kterého se zúčastnila většina pracovišť, věnoval hodně času. Dělal to se zápalem a dovedl strhnout doslova celý ústav. Nešlo jen o organizaci ale i jeho popularizaci, zajišťování cen a vymýšlení různých ceremonií, většinou úsměvných, které se celým turnajem prolínaly. Získal pro ně hodně svých spolupracovníků. Většina ústavu se již těšila každý týden na odpolední mač spojený s velkým show. Dodnes pamětníci na tento turnaj rádi vzpomínají.

Pro Zdeňka byl sport samozřejmou součástí jeho života. Dokládají to i jeho výkony ve nejlepším Československém házenkářském oddíle i v reprezentaci. Hrál na důležité pozici pivotmana. Stojí za připomenutí jeho zásluhy v zápasech, jakým byl na př. vítězný zápas na Mistrovství Evropy 14. března 1964 o třetí místo se SRN (22:15¨), kde střelil 4 branky. Byl v Československých týmech, které na MS 1958 a 1961 získaly stříbro.

V SRN na Mistrovství světa 1961 byl vyhlášen nejlepším střelcem a nejlepším hráčem celého mistrovství.

V roce 1963 se stala DUKLA, vítězstvím v legendárním finálním zápase s Dynamem Bukurešť v Paříži, vítězem Poháru mistrů Evropy. O tento výsledek se zasloužil střelením poslední, rozhodující branky. O jeho roli, výkonu mužstva a atmosféře celého zápasu píše Ota PAVEL v překrásné povídce "PLNÁ BEDNA ŠAMPAŇSKÉHO"

Jeho přezdívka "Racek" vznikla patrně již v Železném Brodě, kde hrál za Jiskru dorosteneckou ligu České házené a charakterizovala jeho typickou střeleckou pozici, kdy přímo vylétl nad palubku jako pták s rozpaženýma rukama a z této pozice střílel nechytatelné rány. Pozice připomínala let racka. Ovšem zvlášť bolestivý byl dopad na zem. Přímo na lokty a kolena. Také později měl a má problémy s těmito klouby. Výsledkem je, že když vstává z postele, tak se musí napřed skulit na zem.

Za zmínku také stojí jeho aktivní vztah k hudbě. Spolu s bratrem Jiřím navštěvovali Lidovou hudební školu, kde se učil hře na housle. Housle zvládl natolik, že s bratrem Jiřím, hrajícím na klavír, měli v Brodě veřejný koncert.

Oba bratři, za účasti dalších umělců se scházívali, jak říkal, "na domácím muzicírování". Častým účastníkem těchto seancí byl též známý herec Josef Kemr.( O čtyři roky starší, již nežijící, bratr byl známým akademickým malířem a restauratorem )

Osmdesátka není v dnešní době tak vzácným jevem. Proto věřím, že se Zdeněk ze zdravotní komplikace dostane a že si se brzy popovídáme

4.2.2013 BH