Sedm poučení z návštěvy oblasti Ordesa y Monte Perdido
Cesta do Torly, půvabného městečka v podhůří Pyrenejí, vede ze Saragozy přes Sabiñánigo.
Plánovaná cesta vlakem potvrdila poučení číslo 1, že pravidelné jízdní řády jsou ve Španělsku pouhou formalitou, pokud vůbec existují.
Vlak odjel hodinu před údajem uvedeným v pravidelném jízdním řádu. Náhradní spojení autobusem potvrdilo poučení číslo 2,
že kdo se bojí, nesmí do lesa, v tomto případě do hor. Několikasetmetrové srázy tu vpravo a hned zase vlevo od silnice řidič autobusu vybíral těsně u okraje vozovky,
za jízdy sledoval v televizi tenis, telefonoval a vše probíral s cestujícími. Plyn neubíral ani v zatáčkách vracečkách.
Konečně jsme v Torle. Autobusová zastávka, kde vystupujeme je polepená letáky s portréty osob
různého věku. Že by zatykače? Asi tu není bezpečno! Otrhané i zcela nové letáky nás informují o tom, kdo se v poslední době v okolí ztratil a nevrátil se z horského treku.
Ihned jsme se tak rozloučili s představou táboření v divočině a hrdinného zápasu s kondory o zbytek landšmítu. Poučení číslo 3, je dobré věci plánovat,
ale nutné plány měnit. Zvolili jsme raději variantu pobytu v kempu.
Obešli jsme všechny zavřené kempy, abychom se přesvědčili, že otevřený je pouze camping Río
Ara, který měl být původně zavřený. Plyne z toho poučení číslo 4. Pokud má tmavovláska v informacích chlupaté ruce až k lokti a rašící chmíří pod nosem,
vydejte se opačným směrem, než vám radí. Bude to správná volba.
Ubytovali jsme se a následujícího jitra nedočkavě vyrazili do Valle de Ordesa proti proudu Rio Arazas.
Bedekr sice varuje, že v tomto ročním období jsou zde dopoledne jasná a odpoledne s pravidelnými bouřkami.
Nevěřili jsme. Ještě jsme ani nedorazili k prvním vodopádům a nadýchané kumuly se změnily v temně šedý příkrov. Oproti zvyklostem z našich zeměpisných šířek se bez
varování „na sucho“ spustilo krupobití. Hromy a blesky jsme přestali počítat potom co se horské stezky změnily v potoky, kudy se do údolí hnala kaše z vody a krup.
Schovat se pod stromy bylo nebezpečné kvůli silné bouřce, držet se cesty bylo nerozumné kvůli nebezpečí, že nás bílá kaše spláchne někam do strže a na autobusové zastávce přibudou dva nové letáky.
Přežili jsme jen díky ukotvení trekovými hůlkami uprostřed proudící bílé kaše španělského „hrnečku vař“. Po návratu do kempu nám správce radostně oznámil, že nám sice voda odnesla stan, ale ne daleko.
Opatrně jsme oddělovali bankovky a zpáteční letenky od pytlíků s polévkami v prášku. Poučení číslo 5 zní: Berekr někdy může mít pravdu.
Dál se takto existovat nedalo a našli jsme si proto suchý podnájem. Dueño (pan domácí) se při výběru pokoje ptal :
„Una cama o dos camas?“ „Solo una“una“ (stačí jen jedna) odpověděl jsem sebevědomě. Dostali jsme tak s kamarádem podle našeho přání pokoj s jednou manželskou postelí a společnou přikrývkou.
Ještě na nás dueño šibalsky pomrkával a rukama dělal divné posunky. V dané chvíli to však bylo úplně jedno. Z poučení číslo 6 tak plyne: Učte se španělsky, protože cama není pokoj, ale postel!
Výstup s převýšením 1000 m na Punta Acunta a Mirador del Molar s výhledem na masiv Pico de Gallinero proběhl bez problému.
Bylo odtud možno škodolibě sledovat, kde všude v údolích prší a bouří. Po sestupu jsme se začali zabývat otázkou, jak se při nejistotě místních autobusových spojů spolehlivě dostaneme zpět.
Informace se rozcházely, poslední šancí bylo počkat si na uvedený spoj předchozí den a zeptat se řidiče jako osoby nejkompetentnější, zda spoj opravdu a spolehlivě v uvedenou hodinu a den jede.
Řidič se zadumaně zahleděl do prázdna „Por lo general si“ (Zpravidla ano...). A skutečně, následující den autobus skutečně jel a my jsme dali Torle Adiós.
Poslední poučení číslo 7 tedy zní „Vše se vždy v dobré obrátí“.
Městečko Torla v provincii Hueska a kostel Iglesia de San Salvador.
|
Městečko Torla je čisté, vždy upravené, připravené přivítat návštěvníky.
|
Městečko Torla nabízí mnohá romantická zákoutí a vybízí k procházkám ve kteroukoliv denní i roční dobu.
|
Penzion Casa Paco s příjemnou paní domácí nabízí ubytování za rozumný peníz. Na pana domácího je ale paní jako ras!
|
Krajina kolem městečka Torla vypovídá o intenzivním zemědělském hospodaření v minulých dobách.
|
Skály tu najdeš doslova za humny.
|
Středověký most přes říčku Rio Ara umožňoval spojení do údolí Valle de Bujaruelo a dále přes průsmyky do Francie.
|
Počasí zde nikdy není jisté.
|
Úzké sendery (katalánský výraz pro horskou cestu) procházejí strmým úbočím, nikdy však člověk neví, kam vedou a kde končí
|
Opuštěná středověká cesta vinoucí se po úbočí
|
Plana Selva (Divoká Rovina) je morénový spočinek který je dnes spásán dobytkem a sekán. V nedávné minulosti byl hospodářsky obděláván
|
Ermita de Santa Ana (Modlitebna sv. Anny) asi 2 hodiny chůze do strmého vrchu od Torly svědčí o osídlení krajiny až do nadmořských výšek, které umožňovaly člověku obživu a celoroční přežití
|
Casetas de Diazas dříve obytné domky s nejchudším vybavením, dnes užívané k uskladnění zemědělského nářadí, několik hodin náročné chůze od nejbližší civilizace
|
Od nadmořské výšky, kde vzrostlá vegetace ustoupila nízkému podrostu a trávě, nás doprovázeli svým hvízdáním svišti. Dnes už proto vím, proč se říká „Drzý jako svišť“
|
Obnažené části skalního podloží jsou úžasnou učebnicí geologie. Toto skutečně není dlažba ani kamenná obrovnávka svahu, je to zvětralá hornina.
|
Vrcholek Punta Acunta.
|
Vrcholek Punta Acunta
|
Nos vemos Pirineos!
|
