Narodil se v podhůří Krušných hor ve městě Nejdku v roce 1736 a hlásil se k německé národnosti. První zmínky o něm se datují rokem 1754, v záznamu jezuitskéno noviciátu v Brně. Ještě před ukončením noviciátu byl ale vyslán v roce 1755 do Mexika s úkolem prozkoumat oblasti vhodné k osídlení a připravit místa pro nové misie. Putoval tak pěšky z Prahy do Janova, odkud odplul lodí do španělského přístavu Cádiz.

Po plavbě přes Atlantik se zastávkou v Portoriku konečně dospěl se svými druhy do přístavu Veracruz a odtud putoval opět pěšky do města Mexiko. Zde pokračoval ve studiu v koleji sv. Petra a Pavla a střídavě ve městě Pueblo na jezuitské koleji sv. Ducha.

V roce 1761 se vydal na pouť do Loreta a po aklimatizaci pokračoval do misie San Borja v Klifornii. Ze San Borja podnikal výpravy do severní části poloostrova, kam ještě noha Evropana nevkročila. Při tom zpřesňoval tehdy kusé a nepřesné námořní mapy z té oblasti a ve svých zápiscích potvrzoval skutečnost, že jsou enklávy v této oblasti prakticky neobyvatelné pro nedostatek vody, jako třeba ostrov Isla Angel de la Guarda.

Při svých cestách se dostal až k ústí řeky Colorado, s cílem navrhnout místa nových misijních stanic a rozšířit tak Španěly kolonizované území.

Zatímco Václav Link neúnavně podnikal další a další výpravy nehostinnou pustinou, mapoval pobřeží a své pečlivě vedené zápisky předával do Španělska, v Evropě se mezitím udály mnohé společensko-politické změny. V důsledku francouzské revoluce a boje světské a církevní moci o nadvládu nad obchodem byly roku 1767 vydány španělským králem tajné příkazy, které byly odeslány na radnice měst a španělských držav, kde sídlili jezuité. Šest tisíc jezuitů z Evropy a zámoří bylo posléze deportováno nejprve do papežského státu a poté na Korsiku. Jezuité ze čtrnácti misií Nového Španělska a Kalifornie se sešli v Loretu, odkud odešli 3. února 1768 do exilu nebo byli deportováni zpět do Španělska.

Ještě téhož roku však navázali na činnost jezuitů františkánští misionáři, aby nebyla ztracena kontinuita rozšiřování španělských držav.

Václav Linc patřil ke šťastlivcům, kteří cestu zpět do Španělska přežili. Oproti jiným se na Václava usmálo štěstí i podruhé a v roce 1769 směl opustit zemi. V srpnu téhož roku se stal v Praze jedním z nejváženějších členů řádu. Pak působil v Olomouci a Doupově. U nás došlo k rušení klášterů josefinskými reformami až roku 1773 , tomu ale předcházelo vydání tolerančního patentu  a vliv jezuitů na univerzitách byl již před tím omezen školskými reformami Marie Terezie.

Pátera Koniáše zná každý dříve narozený ze školy, ale že byl duchovním Bratrstva Ježíšova třeba i Josef Dobrovský (1753–1829), lingvista a spisovatel, se už ví méně.

Václav Linc zemřel v ústraní, v Olomouci v 61 letech. Do misie odešel jako 19 letý a kromě posunutí hranic poznání o geografických poměrech kolonizovaných území a nakreslení mnoha map, se zasloužil o zlepšení životních podmínek místního obyvatelstva pěstováním výnosných plodin a budováním závlahových systémů. Tyto snahy šly samozřejmě ruku v ruce s upevňováním katolického náboženství mezi domorodým obyvatelstvem. Linc zásadní měrou přispěl k přispěl k poznání, že Kalifornie není ostrov, ale poloostrov.

Na obrázku je mapa Kalifornie z roku 1650 zobrazená ještě jako ostrov.

Pro portál VOJZESL.CZ napsal Karel Veselý